Důchod předků. (Subsidierní alimentační povinnost dítek. Straně nutno sděliti prameny zjištění.)593 Stěžovatelce byl oduznán výměrem zemského úřadu pro péči o válečné poškozence v Praze důchod předků po zemřelém synovi Karlu F..., poněvadž konaným šetřením bylo zjištěno, že syn její bydlil v Sasku a nijak jí nepodporoval, ježto musil svoji vlastní rodinu živiti. Rozhodnutím ze dne 2. června 1927, č. j. 16878/V-1927, zamítlo ministerstvo sociální péče stížnost její do hořejšího výměru zemského úřadu a potvrdilo výměr v odpor vzatý z těchto důvodů: Stěžovatelka je dosud výdělečně činná a má u své provdané, taktéž výdělečně činné dcery zabezpečenou výživu. Syn Karel, od něhož stěžovatelka nárok na důchod odvozuje, k výživě matky podstatně nepřispíval a nemožno vzhledem k jeho poměrům rodinným a výdělečným důvodně za to míti, že by tak činil, kdyby byl na živu. O stížnosti uvážil nejvyšší správní soud: Stížnost popírá skutkovou podstatu, v níž vychází naříkané rozhodnutí a vytýká jako vady řízení, že výsledky konaného šetření nebyly stěžovatelce sděleny a že žalovaný úřad neuvádí prameny, na podkladě nichž dospěl ke svým zjištěním. Nejvyšší správní soud pokládá vytýkané vady za dané, uváživ jednak, že výsledky šetření nebyly stěžovatelce vůbec sděleny, jednak pak i že žalovaný úřad opomenul v naříkaném rozhodnutí uvésti, na čem založil skutkovou podstatu, z níž vychází. Obě tyto vady jsou podstatné, neboť zabránily stěžovatelce, aby ke skutkovým okolnostem zaujala stanovisko а k jich vyvrácení případné své protidůkazy přednesla, čímž byla ztížena úspěšná obrana stěžovatelčina jak v řízení správním, tak ve stížnosti na nejvyšší správní soud a znemožněno také nejvyššímu správnímu soudu spolehlivé přezkoumání naříkaného rozhodnutí. Musilo proto býti naříkané rozhodnutí zrušeno pro vady řízení dle §u 6 zákona o správním soudu.(Nález N. S. S. ze dne 15. března 1929, č. 5335/29.)