NPD documents search: České právo, 9 (1927) - Neprojednávala-li se po veřejném společníku pozůstalost pro nedostatek jmění ...

Neprojednávala-li se po veřejném společníku pozůstalost pro nedostatek jmění, nemůže druhý společník podržeti firmu, v jejímž znění nalézá se jméno zemřelého společníka, nedal-li k tomu tento již předem ve společenské smlouvě své svolení, ani se svolením po zákonu povolaných dědiců zemřelého nebo pozůstalostního soudu.

(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 10. prosince 1926 R I 983/26.
Obchodní soud v Praze Firm 12617/26.)
Nejvyšší soud vyhověl dovolacímu rekursu finanční prokuratury proti rekursním soudem potvrzenému usnesení rejstříkového soudu, jímž zapsána byla změna při firmě veřejné společnosti v ten rozum, že druhý společník povede firmu po úmrtí prvního společníka, jehož jméno jest uvedeno ve znění firmy, dále sám a zamítl opověď tu:
Důvody:
Dle čl. 24 obch. zák. může po vystoupení některého společníka ze společnosti vésti dosavadní firmu dále zbývající třeba jediný společník. Je-li však ve firmě jméno vystoupivšího společníka, může se tak státi jen s jeho svolením.
Dle čl. 22 obch. z. může ten, kdo nabyl trvajícího závodu smlouvou nebo dědictvím, vésti dosavadní firmu s dodatkem vyznačujícím nástupnictví neb bez něho, jestliže dosavadní majitel závodu neb jeho dědicové k tomu výslovně přivolí.
Těchto podmínek v tomto případě není.
Navrhovatel neprokázal, že by byl O. Lang, jehož jméno bylo uvedeno ve znění dosavadní firmy, před svojí smrtí svolil, aby navrhovatel firmu obsahující jeho jméno vedl dále (čl. 24 obch. z.), neprokázal však ani, že by byl nabyl závodu smlouvou neb dědictvím (čl. 22 obch. z.), což jest právě předpokladem převeditelnosti firmy (čl. 23 obch. z.).
Ve čl. 22 obch. z. nenalézá tudíž návrh vůbec opory. Kdyby se však mělo za to, že svolení, které vyžaduje čl. 24 obch. z. může býti dle analogie čl. 22 nahraženo svolením dědiců, nedostává se ani tohoto. Za dědice jest pokládati jen toho, kdo se jako takový přihlásil k pozůstalosti a dědictví přijal, neboť jen on představuje zůstavitele (§ 547 obč. z.). Mluví-li tedy zákon o dědicích, má ná zřeteli skutečné a nikoli snad jen dědice praesumptivní. Z potvrzení pozůstalostního soudu ze dne 28. června 1926 vychází, že pozůstalost po O. Langovi nebyla pro nedostatek jmění projednána. Není tu tedy vůbec osob, které by mohly dáti svolení k dalšímu vedení firmy, tudíž ani podmínek čl. 24 obch. z. Svolení , toto nemůže býti nahraženo ani prohlášením pozůstalostního soudu, který není k tomu povolán, aby ujednával právní jednání za strany, nýbrž nanejvýš jen, aby jejich právní jednání po případě schvaloval.
Rozhodnutí nižších soudů jsou ve zřejmém odporu se zákonem, dovolací rekurs je tedy v § 16 cís. pat. ze dne 9. srpna 1854 č. 208 ř. z. odůvodněn a bylo proto rozhodnoutí, jak se stalo.

Citace:

Neprojednávala-li se po veřejném společníku pozůstalost pro nedostatek jmění .... České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1927, svazek/ročník 9, s. 13-13.