Všehrd. List československých právníků, 12 (1931). Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 320 s.
Authors:
= Váž. tr., 1-2 (1919-20)
PDF

Čís. 255.


Podmínky dodatkové otázky (§ 319 tr. ř.).
(Rozh. ze dne 9. září 1920, Kr 1 593/20.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného Gustava J. do rozsudku porotního soudu v Liberci ze dne 30. června 1920, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem krádeže dle §§ 171, 173, 174 II a), c), 176 lit. a) tr. z., mimo jiné z těchto
důvodů:
Dle čís. 6 § 344 tr. ř. vytýká zmateční stížnost, že první soud neprávem zamítl návrh obhájcův, by byla porotcům dána otázka dodatková toho znění, že obžalovaný byl v době spáchání činu zbaven užívání rozumu. Než soud právem zamítl tento návrh, poněvadž zde není zákonných předpokladů § 319 tr. ř. pro formulování otázky takové, neboť ani obžalovaný se nehájil za řízení tím, že spáchal čin v době, kdy byl zcela nepříčetný nebo ve střídavém pominutí smyslů, a také z výsledků trestního řízení nevyšlo nic takového na jevo. Okolnosti, které zdůrazňuje stížnost, že odsuzující výrok zakládá se na důkazu indiciemi, a že obžalovaný jest dle výroku soudních lékařů duševně méněcenný, nestačí, by nahradily zákonné předpoklady otázky dodatkové, kdyžtě dle celkového výsledku hlavního přelíčení, dojmu, který učinil obžalovaný na soud, posudku znalců a zvláště způsobu hájení se obžalovaného, skutečnosti, nyní ve zmateční stížnosti tvrzené, se nejevily možnými, což jest pro položení otázky dodatkové rozhodující. Pouhé tvrzení obhájcovo, výsledky trestního řízení neopřené, nezavazuje soud, by položil otázku dodatkovou, jak správně vyslovil soud první.
Citace:
Čís. 255. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1-2, s. 351-352.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).