NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 1

Č. 6461.

Horní právo. — Úrazové pojištění: Je nezákonné, uzná-li úřad, rozhodující ve věcech úrazového pojištění, jednoho spoluvlastníka báňského podniku na základě § 187 odst. 2 hor. zák. za povinna ručiti za celou částku úrazových příspěvků pojistných podniku tomu předepsaných.
(Nález ze dne 7. dubna 1927 č. 10714/25).
Prejudikatura: Boh. 6184/26 adm.
Věc: Rudolf K. v M. proti ministerstvu sociální péče stran úrazového pojištění.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost. Důvody: Výměry z 30. listopadu 1923 byly z podniku hnědouhelné doly Marie Magdalena« v S. předepsány za příspěvková období 1920 až 1922 úrazové příspěvky. Výměry tyto byly vydány Rudolfu K. v Mor. Ostravě i Jindřichu Sch. v Praze jako společníkům označeného podniku dle § 825 a násl. o. z. o. a podotknuto, že Rudolf K. ručí dle analogie § 77 zák. o dani výdělkové z 25. října 1896 č. 220 ř. z. spolu s jmenovaným spoluvlastníkem solidárně za celý nedoplatek.
Rozhodnutím z 19. srpna 1924 nevyhověla zsp v Praze v dohodě s báň. hejtmanstvím odporu Rudolfa K., směřujícímu proti tomu, že mu byly předepsány příspěvky v plném obnosu, ačkoliv vlastnictví dolů jest mezi oběma spolumajiteli rozděleno na polovici a to z těchto důvodů: »Podle § 187 odst. 2 hor. zák. ručí každý spoluvlastník důlního podniku (§ 136 hor. zák.) za splnění povinností spoluvlastníků horním zákonodárstvím uložených rukou společnou a nerozdílnou. Závazky vůči úrazové pojišťovně, jsouce povahy veřejnoprávní a do jisté míry součástí horního zákonodárství, spadají pod ustanovení § 187 odst. 2 hor. zák. a jest tedy předpis ústavu v zákoně odůvodněn. Podotýká se, že regresní nároky st-lovy vůči druhému spolumajiteli dle soukromoprávních předpisů zůstávají tím nedotčenými.«
Nař. rozhodnutím zamítlo min. soc. péče v dohodě s min. veř. prací další odvolání Rudolfa K. z důvodů rozhodnutí v odpor vzatého.
O stížnosti uvážil nss toto: — — — —
Otázkou významu § 187 horního zákona zabýval se nss již v nál. Boh. 6184/26 adm., v němž vyslovil na základě usnesení odb. plena ze 6. prosince 1926 právní názor, že dle cit. § 187 lze podnikatele hor doháněti k dodržení jen oněch předpisů zákonů horních, které již dle jiných předpisů těchto zákonů jsou svěřeny péči úřadů báňských, tedy především předpisů rázu polic. předpisů sledujících národohospodářskou péči o provoz hor (§ 1 zák. z 21. července 1871 č. 17 ř. z.) a snad i ještě předpisů jiného rázu, vždy však předpisů takových, v nichž jde o onen zvláštní zájem veřejný, za jehož ochránce báňské úřady byly ustanoveny, na rozdíl od oněch předpisů, jež upravují práva a závazky vůči osobám třetím (jako na př. § 136 hor. zák.). Jen v rámci tohoto vymezení lze pak na podnikatele hor podle cit. § 187 uvaliti ručení za pachtýře a za spoluvlastníky.
V případě, který jest základem dnešního sporu, jde o nárok na úrazové příspěvky pojistné, které úrazová pojišťovna dělnická v Praze z důvodu úraz. pojištění vznáší vůči st-li jako straně druhé a jehož plnění st-l odpírá. Se zřetelem k této povaze věci neběží — i za předpokladů, že zákon o úraz. pojišť. jest součástí zákonodárství hor. — o zájmy veř., jichž ochrana podle shora vytčeného právního výkladu § 187 úraz. zák. jest předpokladem pro použití tohoto předpisu, nýbrž o sporné závazky vůči osobě třetí, a nelze pak již z tohoto důvodu na daný případ použíti cit. ustanovení hor. zák.
Nař. rozhodnutí, které jest založeno na právním názoru, že povinnost uložená podnikateli hor v § 187 hor. zák. vztahuje se na dodržení všelikých předpisů obsažených v zák. hor., není ve shodě se zákonem a bylo je proto zrušiti podle § 7 zák. o ss. Otázkou v odv. spise žal. úřadu nadhozenou, zdali nař. výrok má svůj právní základ v předpisech §§ 11 a 21 úraz. zák., se nss zabývati nemohl, protože rozhodnutí stížností napadené o tyto předpisy opřeno nebylo.

Citace:

č. 6461. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 661-663.