Č. 3561.

Pozemková reforma: * Prodej dříví — třeba by nešlo o drobný prodej místní — není ve smyslu § 4, odst. 1 zák. z 12. února 1920 č. 118 Sb. (zák. o hospodaření na zabraném majetku pozemkovém) neplatný proto, poněvadž o prodeji tom nebyla sepsána trhová smlouva a nemohl proto prodej opisem jejím býti doložen.
(Nález ze dne 5. května 1924 č. 8044.)
Věc: Oldřich Ferdinand K. v Ch. (adv. Dr. Jindřich A. Vaniček z Prahy) proti státnímu pozemkovému úřadu (sen. president v. v. R. Vyšín) o prodej dříví.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Lesní úřad st-lův v Ch. oznámil dne 17. září 1923 obvodové úřadovně stpú-u v H. K. prodeje dříví z těžby dle hospodářských plánů na rok 1923 a to z revíru O. 1000 m3 firmě Sch., z revíru H. 240 m3 firmě D. a podotkl, že smlouvy uzavřeny byly ústně. Na vyzvání obvodové úřadovny předložil potvrzení okresní lesní inspekce, že prodané dříví spadá v rámec lesního hospodářského plánu a výtisk prodejních podmínek. Obvodová úřadovna nevzala prodej ten na vědomí, poněvadž hlášení neodpovídá ustanovení § 4 zák. z 12. února 1920 č. 118 Sb., zejména v tom, že nebyl předložen opis trhové smlouvy. Odvolání st-lovo, uplatňující, že nedostatek písemné formy nečiní smlouvy o prodej dříví neplatnými, a brojící i proti výzvě obvodové úřadovny k předložení potvrzení okr. lesní inspekce, bylo nař. rozhodnutím zamítnuto podstatně z těchto důvodů: »Dle § 4 zák. z 12. února 1920 č. 118 Sb. jsou prodeje dříví řádně neohlášené a nedoložené opisem smlouvy neplatné. Tím dotčena jsou ustanovení obč. zák., neboť osoby na zabraném majetku pozemkovém hospodařící jsou předpisem tím vázány uzáříti kupní smlouvu o prodeji dříví písemně. Proto je v odpor vzaté rozhodnutí ve shodě se zákonem.«
O stížnosti podané proti tomuto rozhodnutí uvažoval nss takto:
Nař. rozhodnutí vychází z právního názoru, že prodej dříví, těženého z velkého státem zabraného majetku lesního je neplatný, nebyla-li smlouva o prodej ten uzavřena písemně, a v důsledku tohoto právního názoru nevzal žal. úřad oznámení st-lem o prodeji dříví, ústně se stavším, na vědomí. Stížnost stojí, dovolávajíc se § 883 o. z. o., na stanovisku, že i ústně uzavřená smlouva o prodeji takového dříví je platná a vytýká proto nař. rozhodnutí nezákonnost.
Nss nemohl této námitce stížnosti odepříti důvodnosti.
Dle § 883 o. z. o. lze smlouvy uzavírati ústně nebo písemně. Různost formy mimo případy zákonem stanovené nečiní ohledně závazku nižádného rozdílu. Jde tedy o to, zda ustanovením § 4 zák. č. 118/1920 Sb. bylo stanoveno, že prodej dříví z nemovitostí státem zabraných vyžaduje k platnosti své formy písemné či nikoli, či jinými slovy, zda §em 4 cit. zák. stanovena byla výjimka z volnosti stran, volíti si formu smlouvy, §em 883 o. z. o. zásadně stanovené. § 4 cit. zák. praví v odst. 1: »Osoby hospodařící na zabraném lesním majetku jsou povinny hlásiti do 14 dnů od uzavření prodeje stpú-u každý prodej dříví, vyjímajíc drobný prodej místní a připojiti k oznámení opis trhové smlouvy a prodejních podmínek. Prodeje řádně neohlášené a nedoložené opisem smlouvy jsou neplatné.«
Ustanovení to ukládá tedy osobě na zabraném lesním majetku hospodařící povinnost prodeje dříví úřadu ohlašovati a to proto, aby zabráněno bylo prodejům, které odporují řádné těžbě lesní neb obmezují právo státu vyplývající ze záborového zákona (odst. 2 cit. § 4). Účelem jeho je zabezpečiti řádné hospodaření na zabraném majetku pozemkovém, což plyne i z toho, že pojato je do zákona o hospodaření na zabraném majetku pozemkovém, jenž byl vydán po rozumu § 6 záb. zák., ukládajícího osobám na zabraném majetku hospodařícím, hospodařiti na něm řádně.
Zákon stanovil, že osoby k ohlášení prodeje dříví povinné jsou povinny připojiti k oznámení opis trhové smlouvy a prodejních podmínek. Tímto ustanovením nechtěl zákon, jak z účelu jeho vyplývá, ničeho jiného, než získati pro stpú podklad, aby mohl zkoumati, zda prodej ten, a to nejen prodej sám, nýbrž i bližší jeho modality, neodporují řádné těžbě lesní neb neomezují právo státu vyplývající se záb. zákona. Neboť, má-li stpú toto posouditi a vydati rozhodnutí dle odst. 2 cit. § 4, pak ovšem nestačí pouhé stručné ohlášení, že určité množství dříví bylo prodáno, nýbrž třeba znáti i bližší podrobnosti prodeje toho. Aby seznání to stpú-u bylo umožněno, nařídil zákon předložení opisu trhové smlouvy a prodejních podmínek, vycházeje z toho, že pravidlem při prodeji, který přesahuje rozsah drobného prodeje místního, bude smlouva písemná. Vykládati však toto ustanovení tak, že by zákonodárce byl chtěl vysloviti, že k platnosti kupní smlouvy o dříví ze zabraných majetků lesních nutná je forma smlouvy písemné, k tomu ani slovné znění § 4 cit. zák. ani úmysl zákonodárce, zjevný z účelu zákona nezavdává podnětu. Zákonodárce, chtěje zabezpečiti možnost stpú-u, aby prodej dříví s hlediska 2. odst. § 4 cit. zák. přezkoumal, nařídil, že nestačí, aby prodej byl prostě oznámen, nýbrž že nutno úřadu sděliti i obsah smlouvy. Tam, kde uzavřena byla smlouva písemná, nutno předložiti tuto, tam kde uzavřena smlouva ústní, je ovšem modality její osvědčiti. Při tomto výkladě, který nss s hlediska § 6 o. z. o. pokládá za správný, nelze pak ani druhé větě odst. 1 § 4 přikládati jiný význam, než ten, že byla-li uzavřena písemná smlouva a strana opis její nepředložila, je prodej neplatný, nikoli však význam, přikládaný jí žal. úřadem, že by ústní smlouva o prodej dříví byla neplatná.
Nař. rozhodnutí, spočívající na tomto nesprávném právním názoru, muselo proto býti zrušeno dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 3561. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 1189-1191.