Čís. 9501.

K dohodě o příslušnosti podle § 104 j. n. stačí doložka: »splatno a žalovatelno v X.« v objednacím lístku, jejž objednatel (kupec) potvrdil svým podpisem, třebas jej nečetl.
(Rozh. ze dne 30. prosince 1929, R II 324/29.)
Žalobce zadal žalobu na ujednaném sudišti. K námitce nepříslušnosti soud prvé stolice žalobu odmítl. Rekursní soud zamítl námitku nepříslušnosti. Důvody: Jest splněna příslušnost
prvého soudu podle § 104 j. n. Žalovaný přistoupil podpisem objednacího lístku k výhradě o příslušnosti a jest tím vázán, aniž se může vymlouvati, že mu nebyla přečtena nebo že si jí sám nepovšiml. Jsouť úmluvy tohoto způsobu obvyklé v obchodním životě. Zvláštního upozornění na prorogační doložku v objednacím lístku bylo by potřebí jen tehdy, kdyby šlo o osobu, která nezná obchodní zvyk. Tuto neznalost nelze předpokládati u žalovaného obchodníka. Opomenul-li žalovaný při podpisu objednacího listu péči řádného kupce, musí sám nésti následky svého nedopatření.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Stěžovateli jest sice přisvědčiti v tom, že se žalobkyně neodvolávala v žalobě a v řízení podle § 261 c. ř. s. na obchodní zvyk a že netvrdila, že se stěžovatelem byla již dříve v obchodním styku. Tím však není vyvrácen správný závěr rekursního soudu, že k dohodě o příslušnosti podle § 104 j. n. stačí doložka: »splatno a žalovatelno v Brně« v objednacím lístku, jejž potvrdil objednavatel svým podpisem. Dohoda o příslušnosti uskutečnila se tím, že zástupce žalující firmy předložil žalovanému jeho objednávkou vyplněný a uvedenou doložku obsahující objednací list, na kterém žalovaný potvrdil, že jej po prohlédnutí vlastní rukou podepsal. Tomuto právnímu závěru není na újmu, že podle zjištění soudů nižších stolic zástupce žalující strany příslušnost soudu se žalovaným ústně neujednal, že mu objednací lístek nepřečetl a že ani žalovaný sám objednacího lístku nepřečetl. Správně poukazuje rekursní soud k tomu, že jest žalovaný obchodníkem a když při objednávce nedbal obyčejné péče řádného kupce tím, že si objednací list nepřečetl, jde to na jeho vrub. I podle názoru dovolacího soudu jde při podpisu na objednacím listu o úkon, který, uváží-li se všechny soudy nižších stolic zjištěné okolnosti, nedopouští s hlediska ustanovení § 863 obč. zák. rozumného důvodu, pochybovati, že vůle tu jest, a příčil by se obyčejům poctivého obchodu. Uskutečnila se tedy úmluva o příslušnosti, a je dále i to lhostejné, že objednací list
nebyl podepsán žalující firmou, neboť ona tím, že podle objednacího listu plnila a zboží žalovanému zaslala, projevila dostatečně, že přijímá objednávku v celém jejím rozsahu, tedy i v příčině doložky o příslušnosti, čímž také úplně schválila právní jednání svého obchodního zástupce.

Citace:

č. 9501. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 880-881.