NPD documents search: Soudní síň, 3 (1926)

— Čís. 7416 —
Čís. 7416.

Při určení hodnoty předmětu sporu podle § 502, třetí odstavec, c. ř. s., platí předpis § 54, druhý odstavec, j. n., podle něhož se při výpočtu hodnoty předmětu sporu nehledí k úrokům, kterých se žalobce domáhá jako vedlejšího nároku.
(Rozh. ze dne 15. října 1927, Rv I 246/27.)
Nejvyšší soud odmítl dovolání do srovnalých rozsudků obou nižších soudů. — čís. 7417 —
Důvody:
Žalobce domáhá se výroku, že žalovaní jsou povinni mu zaplatiti 1. za sprostředkovaní prodeje domu v červenci 1922 zbytek provise 1 900 Kč, k němuž připočítává 6% úroky od 11. července 1922 do 12. února 1926 částkou 408 Kč 81 h, tedy celkem 2 308 Kč 81 h se 6% úroky od 13. února 1926, 2. 100 Kč odměny za to, že na žádost žalovaných prohlédl vilu, kterou žalovaní hodlali koupiti, 3. 150 Kč odměny za to, že na jejich žádost vyjednával s Františkem M-em o koupi jeho domu. Podle seznání žalobce při jeho výslechu jako strany vznikla pohledávka pod 2. v roce 1925 a pohledávka pod 3. v roce 1926. Žalobce uplatňuje tedy tři různé, na sobě nijak nezávislé nároky, které přesto, že podle § 227 c. ř. s. byly formálně sloučeny v jedné žalobě a že o nich bylo společně jednáno a rozhodnuto, nepozbyly po stránce hmotné své samostatnosti. Z toho plyne především nepřípustnost dovolání co do nároků pod 2. a 3., neboť tu jde o věci nepatrné po rozumu § 448 c. ř. s., v nichž podle § 502 druhý odstavec c. ř. s. není proti rozhodnutí odvolacího soudu opravný prostředek připuštěn. Ohledně přípustnosti dovolání co do nároku pod 1., přichází v úvahu odstavec třetí § 502 c. ř. s., podle něhož není přípustným dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu, když sporný předmět, o němž odvolací soud rozhodl, na penězích nebo peněžité hodnotě nepřevyšuje 2 000 Kč. Zbytek provise, který žalobce tu požaduje a o němž rozhodl odvolací soud, činí pouze 1 900 Kč. Žalobce dospívá k částce převyšující 2 000 Kč jen tím způsobem, že připočítává k jistině 1 900 Kč zákonné úroky z prodlení vzešlé z něho do 12. února 1926. Při určení hodnoty předmětu sporu podle § 502 třetí odstavec c. ř. s. platí však, ježto zákon jiného neustanovuje, též předpis § 54 druhý odstavec j. n., podle něhož se při výpočtu hodnoty předmětu sporu nehledí k úrokům, kterých se kdo domáhá jako nároku vedlejšího. Zákonné úroky z prodlení, které žalobce připočítává k jistině, nejsou samostatnou pohledávkou, nýbrž jen příslušenstvím jistiny 1 900 Kč. Nelze je tedy započísti při výpočtu hodnoty předmětu sporu. Tímto jest jen pohledávka 1 900 Kč, tedy pohledávka 2 000 Kč nepřevyšující. Jelikož odvolací soud potvrdil co do této pohledávky rozsudek soudu prvé stolice, jest dovolání též co do nároku pod 1. nepřípustným. Bylo tudíž dovolání celé podle §§ 471 čís. 2, 474 druhý odstavec a 513 c. ř. s. odmítnouti.

Citace:

č. 7416. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/2, s. 310-311.