NPD documents search: Váž. civ., 5 (1923)

Čís. 7908.

Chce-li se řidič a vlastník jízdného silostroje sprostiti ručení, musí prokázati, že splašení se zvířete bylo způsobeno zaviněním někoho třetího nebo že nemohlo býti odvráceno ani při řádných a věcných opatrnostech v řízení silostroje a zacházení s ním a že nemůže býti dovozováno ani z povahy jízdného silostroje nebo ze zvláštního způsobu, ze selhání neb z nedostatků jeho činnosti. Jen když byl tento vyviňovací důkaz úplně podán, dlužno míti za to, že vlastní příčinu příhody nutno spatřovati v nebezpečné povaze zvířete.
(Rozh. ze dne 23. března 1928, Rv I 1402/27.)
Při setkání automobilu žalovaného s koněm žalobcovým vedeným Bohdanem K-em se kůň splašil, byl zachycen automobilem a poraněn. Žalobní nárok na náhradu škody uznal procesní soud prvé stolice důvodem po právu, odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolání, opírající se o dovolací důvody čís. 2, 3 a 4 § 503 c. ř. s., jest bezdůvodné. Není sporu o tom, že škoda pochází ze splašení se koně vedeného Bohdanem K-em. Žalovaný to připouští i v dovolání. Podle druhého odstavce § 2 zákona ze dne 9. srpna 1908, čís. 162 ř. zák. platí ustanovení obsažené v tomto paragrafu také pro případ, »že škoda pochází ze splašení se zvířat«. Proto, chce-li se řidič a vlastník jízdného silostroje sprostiti ručení, musí dokázati, že škodná událost, splašení se zvířete, byla způsobena zaviněním někoho třetího nebo že nemohla býti odvrácena ani při řádných a věcných opatrnostech v řízení jízdného silostroje a zacházení s ním a že nemůže býti odvozována ani z povahy jízdného silostroje nebo ze zvláštního způsobu, ze selhání nebo z nedostatků jeho činnosti. Jenom v případě, když tento vyviňovací důkaz byl úplně podán, když řidič silostroje použil všech opatrností, nejen těch, jež jsou přikázány zvláštními předpisy, nýbrž jichž vyžaduje povaha případu vůbec, a když tyto opatrnosti také neselhaly, ale zvíře přece se splašilo, dlužno předpokládati, že vlastní příčinu příhody nutno spatřovati v nebezpečné povaze zvířete (srov. III. zprávu právního výboru posl. sněm. o prvním vládním návrhu k § 2). Že splašení se koně bylo způsobeno třetí osobou, žalovaný ani netvrdil. Pokud však namítá, že splašení se koně nelze, jak předpokládá napadený rozsudek, přičítati rychlé jízdě a neopatrnému přiblížení se ke koni, přehlíží, že by se touto námitkou, jak již zdůrazněno, s úspěchem mohl brániti jenom tehdy, kdyby se mu byl podařil důkaz, že zvíře se splašilo přes to, že použil všech opatrností stavem věci vyžadovaných, neboť pouze za tohoto předpokladu nutno míti za to, že za příčinu splašení se dlužno pokládati nebezpečnou povahu zvířete, nikoliv provoz silostroje. Tohoto důkazu žalovaný nepodal, jak nižší soudy odůvodnily. Řidič silostroje podle vlastních údajů žalovaného spatřil Bohdana K-a blížícího se s koněm již z větší vzdálenosti. Nesměl tudíž, kdyby byl šetřil zvláštní pozornosti, již mu ukládá § 1299 obč., zák., brániti se poznání, že se zvířata, zejména koně mnohdy plaší z nejmalichernějších příčin a že by to mohlo vésti k úrazu. Měl proto učiniti bezpečnostní opatření podle okolností možná a slibující jistý úspěch, tedy náležitě zmírniti rychlost jízdy, vyhnouti se koni co možná nejvíce na levo, ba dokonce, když mu byla dávána výstražná znamení, zavčas zaraziti motor a zastaviti (§ 45 nařízení ze dne 28. dubna 1910, čís. 81 ř. zák.). Podle zjištění nižších soudů, jimiž dovolací soud jest vázán, řidič silostroje nešetřil žádné z těchto opatrností věci přiměřených, ba zvláštními předpisy přikázaných, zejména též pro případ, blíží-li se jízdná a tažná zvířata. Ačkoliv mu Bohdanem K-em byla dávána varovná znamení holí, nezastavil, ba ani nezmírnil rychlost jízdy a také se nevyhnul na levo, kde bylo dosti místa, nýbrž naopak zahnul ještě více směrem ke straně silnice, kde byl kůň. Tím je založena ručební povinnost žalovaného podle § 1 cit. zákona. Tvrzení, že řidič silostroje nepostřehl výstražných znamení Bohdana K-a, jen dokazuje, že za jízdy a když se blížil ke koni vedenému pouze na ohlávce, nešetřil zvláštní pozornosti § 1299 obč. zák. mu ukládané, poněvadž jinak by byl musil postřehnouti výstražné znamení stejně, jak byla postřehnuta třetími osobami. Jelikož jest nesporno, že škodu nutno přičítati splašení se koně, nebylo třeba obšírného dokazování o příčinné spojitosti a je také lhostejno, jak si kůň počínal, když se plašil. Při právním stavu věci zde vylíčeném je také bez významu, zda rychlost jízdy činila 60 km či méně, jak veliký přesně byl prostor mezi automobilem a koněm, když tento vyhodil, a nebylo proto ani potřebí prováděti v tomto směru ještě důkazy.

Citace:

č. 7908. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 507-508.