Pokuta konvenční

(smluvená).
I.

Pojem.


§ 1336 o. o. z. stanoví: Strany smlouvu uzavírající mohou se usnésti ještě zvlášť na tom, že se má pro ten případ, kdyby slib buďto vůbec nebo aspoň náležitým způsobem nebyl splněn nebo příliš pozdě splněn byl, zaplatiti místo náhrady škody určitý peněžitý obnos nebo obnos jinaký. Podle toho by se dalo mysliti, že pokuta konvenční má za účel zaručiti majetkový zájem pro ten případ, že by nebyl splněn smluvní závazek. Než § 1336 o. o. z. nepodává dle svého doslovného obsahu definice pokuty konvenční, a ze slov »místo náhrady škody« nelze odvozovati, že by nebylo možno posuzovati jako pokutu konvenční smluvenou pokutu v určitém (konkrétním) případu, která nemá jedině účelu shora naznačeného nebo vůbec k němu se neodnáší. Naopak sluší pokutě konvenční i dle zákona našeho přiznati vedle naznačného úkolu záruky zájmu majetkového pro případ nesplnění smlouvy též funkci prostředku utvrzovacího a zjišťovacího, a proto nepřestává býti smluvená pokuta pokutou konvenční, třeba se nejednalo vůbec o splnění nebo nesplnění smlouvy. Pole důlní.
Toho neuznal nejvyšší soudní dvůr v nálezu svém č. 6821 sb.; odvolává se totiž mylně na to, že § 1336 vytýkaje definici pokuty konvenční vyslovil, že cedent nemůže platně slíbiti konvenční pokuty pro případ nepřesného placení dlužníkova (cessa), a proto ve všeobecném znění nelze schváliti též rozhodnutí čís. 38 rep. nál., že se pokuta konvenční promlčuje dle § 1489 o. o. z. ve 3 letech ode dne nabyté vědomosti.
Jsouc povahou prostředkem utvrzovacím a zjišťovacím, nemůže býti pokuta konvenční žádána, je-li hlavní jednání nemožným nebo nedovoleným, nebo měla-li by pokuta konvenční sledovati účel zákonodárcem zavržený ku př. obmezení při uzavření svazku manželského. Z důvodu tohoto prohlásil § 45 o. o. z. za neplatné vymínění pokuty konvenční pro ten případ, že by některá strana ustoupila od slibu manželského. Zákon ze dne 14. června 1868 č. 62 ř. z. zrušil v § 1 ustanovení § 1336, že nesmí převyšovati při zápůjčkách obnos soudcem přiřknutý pro opožděné placení nejvyšší úroky zákonné; i podléhá pokuta konvenční jistému obmezení co do obnosu jen potud, že může soudcem býti zmírněna, prokáže-li dlužník přehnanost její. Tohoto soudcovského práva zmírňovacího nelze se dle praxe (rozh. č. 9944 sb.) vzdáti, kdežto ve věcech obchodních právo to vůbec místa nemá (čl. 284 obch. zák.).
II.

Účinky.

Smluvení konvenční pokuty poskytuje žalobu o zaplacení pokuty a to zásadně i tehdy, když nelze dokázati, že by měl žalobce nějaký zájem na závazku nesplněném. Naproti tomu neosvobozuje zaplacení pokuty konvenční v pochybnosti od splnění smlouvy a neodnímá též promissáři práva žádati za náhradu škody přesahující obnos pokuty konvenční. Nelze všeobecně a zásadně rozhodnouti otázku, zda možno žádati pokutu konvenční, když na straně slibujícího není nižádné viny co do nesplnění smlouvy; zde sluší uvážiti zvláštní okolnosti případu, dle kterých vůle stran po případě vylučuje kladné zodpovědění této otázky.
Citace:
VESELÝ, František Xaver. Pokuta konvenční. Všeobecný slovník právní. Díl třetí. Padělání peněz - pych vodní. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1898, svazek/ročník 3, s. 332-333.