NPD documents search: Váž. civ., 18 (1936)

Čís. 15703.

Věděl-li vydražitel nemovitosti při dražbě, že stroje odhadnuté jako příslušenství a s nemovitostí prodávané nejsou zaplaceny a že prodatel vyhradil si právo vlastnické do zaplacení, musí mu stroje vydati, i když exekuční komisař prohlásil, že prodává s nemovitostí i stroje.
(Rozh. ze dne 29. prosince 1936, Rv II 241/35.) Žalobce dodal manželovi žalované vydražitelky do mlýna v roce 1930 mlynářské stroje, vyhradiv si k nim právo vlastnické. Ke knihovní poznámce podle § 297 a) obč. zák. došlo až v roce 1932. V exekuční dražbě proti kupiteli těchto strojů byly stroje ty i s nemovitostí prodány žalované, jež je však odpírá žalobci vydati. Žalobce proto domáhá se jich vydání žalobou tvrdě, že žalovaná věděla jak před dražbou, tak při dražbě, že stroje, které nebyly při odhadu mlýna odhadovány jako příslušenství, nejsou příslušenstvím mlýna a že nejsou zaplaceny, neboť při dražbě upozorňoval na výhradu vlastnictví k nim a své vlastnické nároky k nim uplatňoval. Žalovaná stala se proto vlastnicí strojů mala fide. Prvý soud žalobu zamítl. Odvolací soud uznal podle žaloby. Důvody: Žalovaná je povinna vydati stroje a vlastnictví k nim nabýti nemohla, neboť jí bylo známo, že nejsou zaplaceny, že žalobce si k nim vyhradil vlastnické právo, takže jí schází k nabytí vlastnictví zákonem předpokládaná poctivost a dobrá víra, které je potřebí i v případech nabytí vlastnictví podle § 367 obč. zák. Na tom nic nemění, že při exekuční dražbě exekuční komisař prohlásil, že stroje se budou prodávati jako příslušenství, když v pozemkové knize bylo vyznačeno a vydražitelce známo, že stroje zaplaceny nejsou a výhradu vlastnictví má prodatel až do úplného zaplacení, ani to, že stroje byly prodávány jako příslušenství, ačkoli v tomto směru z odhadního protokolu, ani z ediktu není jasno, že se prodávají stroje jako příslušenství, ježto ve vyhlášce o tom nebylo řeči a z odhadního protokolu také to nevyplývá.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
V tomto sporu nelze řešiti otázku, zda měl knihovní soud poznámku ve smyslu § 297 a) obč. zák. povoliti či ne, a nebylo ani třeba zkoumati, jaký význam měla tato poznámka pro práva knihovních věřitelů, ježto v souzeném případě o tato práva nejde. Ježto však dovolatelka polovinu mlýna, zatíženou poznámkou výhrady vlastnictví podle § 297 a) obč. zák. pro žalobce, vydražila v exekuční dražbě, nutno řešiti otázku, jaký význam má tato poznámka na poměr mezi žalobcem a žalovanou jako vydražitelkou nemovitosti. Žalobce tvrdil již v žalobě, že dovolatelka jak před dražbou, tak při dražbě věděla o tom, že stroje příslušenstvím mlýna nejsou a že nejsou zaplaceny, dovolatelka to připustila a poznámka podle § 297 a) o. z. se stala skoro 3 měsíce před příklepem. Odvolací soud dospěl proto k názoru, že dovolatelka jest povinna vydati sporné stroje, poněvadž vlastnictví k nim nabýti nemohla, ježto jí bylo známo, že nejsou zaplaceny a že žalobce si k nim vyhradil vlastnické právo, takže jí schází k nabytí vlastnictví zákonem předpokládaná poctivost a dobrá víra. Marně se žalovaná snaží vyvrátiti tento správný názor odvolacího soudu a stačí ji odkázati k případným důvodům napadeného rozsudku, k nimž se ještě dodává: V souzeném případě nelze použíti § 367 obč. zák., platícího při nabytí věcí movitých, jak odvolací soud učinil, nýbrž jest věc posuzovati podle příslušných ustanovení ex. ř., a tu jest uvážiti předpis § 170 č. 5 ex. ř., podle něhož jest veškerá práva k nemovitosti, která by nedopouštěla její dražby, ohlásiti u soudu nejpozději při dražebním roku před počátkem dražby, jinak by již nemohla bytí uplatňována k této nemovitosti na újmu bezelstného vydražitele. Co jest takto ustanoveno v příčině nemovitosti samé, platí i o příslušenství, jehož vlastnictví nabývá vydražitel zároveň s vlastnictvím nemovitosti (Sb. n. s. 9751). Že dovolatelka nebyla bezelstnou vydražitelkou, vychází z toho, co shora jest uvedeno. Jaký význam mělo pro dovolatelku prohlášení exekučního komisaře, že stroje se budou prodávati jako příslušenství, vysvětlil již správně odvolací soud, a když dovolatelka teprve v dovolání tvrdí, že staré stroje byly nahrazeny novými, jde o nepřípustnou novotu. Odvolací soud proto věc správně posoudil s hlediska právního. Při tom jest nerozhodné, zda mlýn, s nímž stroje byly pevně spojeny, byl ve spoluvlastnictví dvou osob, a že v exekuční dražbě vydražila dovolatelka celý mlýn. Nezáleží ani na tom, zda předmětné stroje byly v exekučním řízení jako příslušenství popsány a odhadnuty, když dovolatelka nebyla právě v příčině těchto strojů v dobré víře.

Citace:

Čís. 15703.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 1226-1228.