Čís. 1765. V tom, že likvidující výrobní a hospodářské společenstvo rozděluje likvidační přebytky, nelze spatřovati nebezpečí ve smyslu § 379, odstavec druhý ex. ř.
(Rozh. ze dne 6. července 1922, R I 784/22.)
Žádost za povolení prozatímního opatření k zajištění peněžité pohledávky odůvodňoval navrhovatel tím, že odpůrce (konsumní družstvo) rozděluje likvidační přebytky. Soud prvé stolice návrhu vyhověl, rekursní soud jej zamítl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Předpokladem pro povolení prozatímního opatření jest dle § 379 odstavec druhý ex. ř., že dlužník se chová takovým způsobem, že jest pravděpodobno, že dobytí pohledávky věřitelovy bude zmařeno, neb alespoň značně ztíženo, že jde tedy o úmyslné chování dlužníka, směřující k ohrožení věřitele. Toto ohrožení pohledávky věřitelovy musí býti osvědčeno již v návrhu samém. Navrhovatel uvedl sice ve svém návrhu, že povinný konsumní spolek započne dne 22. května 1922 s rozdělením likvidačních přebytků, takže jest obava, že se na uznanou pohledávku věřitelky nedostane. Než v tomto rozdělení nelze shledati chování, úmyslně ohrožující pohledávku navrhovatelky. Jest nesporno, že konsumní spolek je společenstvem dle zákona ze dne 9. dubna 1873, čís. 70 ř. zák., že likvidaci jest dle tohoto zákona provésti a že nutno, dle § 48 čís. 1 cit. zák. především věřitele společenstva dle splatnosti jejich pohledávek uspokojiti a potřebné sumy k úhradě ještě nesplatných pohledávek zadržeti a teprve přebytků ku splacení podílů společenstevních použíti. Nebyla tedy navrhující firma tímto vyhlášeným rozdělením nikterak ohrožena a že by vydobytí jejich pohledávky jiné nebezpečí hrozilo, ani netvrdila.