NPD documents search: Boh. adm., 7 (1925), sv. 2

Č. 4901
.
Obecní dávky. — Stavební právo: * Dokud nebylo uděleno parcelační povolení, nemůže parcelační dávka býti prominuta; prominutí takové je právně bezúčinné.
(Nález ze dne 15. září 1925 č. 5383).
Prejudikatura: Boh. 4607 adm.
Věc: Obec hlavního města Prahy proti zemskému správnímu výboru v Praze o parcelační dávku.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost. Důvody: Výnosem z 22. února 1921 udělil zsv v Praze, dohodnuv se se zsp-ou na základě zákona ze 6. února 1920, č. 117 Sb., obci H. povolení, aby, počínaje dnem 15. března 1921, po dobu 6 let vybírala dávku parcelační a stavební dle určitých pravidel.
Již v roce 1920 oznámil zsv obecnímu úřadu v H., že zřizuje družstvo pro postavení úřednických a dělnických domků, zaps. spol. s obrn. ruč. v H., za účelem postupného zastavěni pozemku č. kat. . .. v H., tvořícího část zemského statku, a žádal v zastoupení fondu zemských statků jako vlastníka za rozdělení pozemku toho a za stanovení stav. čáry a rovinné výsky dle § 10 a násl., pak § 18 a násl. stav. řádu. Při komisionelním šetření, konaném dne 17. prosince 1921, bylo navrženo povoliti žádané rozdělení za podmínky, že bude zaplacena dávka parcelační a stavební. Družstvo pro postavení úřednických a dělnických domků v H. zažádalo o prominutí dávek těch, a usneslo se ob. zastupitelství v H. dne 26. prosince 1921, že promíjí dávku parcelační 8269 K 10 h a dávku stavební 326 K 30 h, jež měly při parcelaci pozemku onoho býti předepsány, a uvědomilo o tom toto družstvo.
Rozdělení pozemku schválila užší správní komise pro sjednocenou obec pražskou v zasedání 20. ledna 1922 za různých podmínek, předepsavši při tom parcelační dávku obnosem 8269 K 10 h a uvědomila o tom zsv v Praze jako žadatele o rozdělení. Proti předpisu dávky parcelační podal zsv stížnost, v níž namítl, že usnesením ob. zastupitelstva v H. byla dávka ta odepsána. Rozhodnutím z 28. února 1924 vyhověl sbor hl. m. Prahy pro vyřizování stížností stížnosti té a nařídil odpis dávky, ježto pravoplatným usnesením ob. zastupitelstva v H. z 26. prosince 1921, tedy v době, kdy ob. zastupitelstvo k tomu bylo oprávněno, byla dávka prominuta. Obec pražská převzala dnem sloučení závazky obcí připojených a nebyl proto magistrát města Prahy oprávněn, aby prominutou dávku předpisoval.
Do rozhodnutí toho stěžovala si rada hlavního města Prahy; stížnost její zamítl však žal. úřad nař. rozhodnutím z důvodů uvedených v rozhodnutí sboru hl. m. Prahy pro vyřizování stížností.
Ve stížnosti podané u nss-u namítá město Praha: 1. Pravidla o placení dávky nikoho od placení toho neosvobozují; nebylo tedy ob. zastupitelstvo v H. oprávněno parcelační dávku promíjeti a, učinilo-li tak, je usnesení jeho nezákonné, obec pražská jako universální sukcesorka není usnesením tím vázána. 2. O usnesení ob. zastupitelství v H. dávku promíjejícím nebyl zsv nikdy zpraven, nežádal o osvobození a nemohl tedy z usnesení onoho nabýti žádných práv. 3. Parcelační dávka je dávkou veřejnou a obec je povinna ji předepsati, nesmí ji prominouti.
O stížnosti té uvážil nss toto:
Dle § 3 pravidel o vybírání dávek stavebních a parcelačních v H. vyměřuje se za povolení k rozdělení pozemku na místa stavební dávka parcelační 1 Kč za 1 m2 rozdělené plochy. Dávku tu vyměřuje ob. úřad platebním rozkazem a jest ten, komu rozkaz svědčí, povinen vyměřenou dávku do 14 dnů zaplatiti.
Ze svrchu vylíčeného děje skutkového vychází, že rozdělení pozemku kat. částice č. ... v H. na místa stavební povoleno bylo teprve užší správní komisí pro sjednocenou obec pražskou v zasedání z 20. ledna 1922, a že teprve při tomto povolení byla parcelační dávka předepsána. Jestliže se tedy ob. zastupitelství v H. dne 26. prosince 1921 usneslo, že promíjí dávku parcelační, která, jak se v usnesení tom výslovně praví, teprve měla býti předepsána, nejde zřejmě o prominutí (odepsání) již předepsané dávky obecní, nýbrž o prominutí dávky, která teprve v budoucnosti, totiž při povolení rozdělení pozemku onoho měla resp. mohla býti předepsána.
Je tedy otázka, kterou řešiti je nss-u, nikoli ta, mohla-li a směla-li obec. H. s právním účinkem pro svoji sukcesorku obec Praž. prominouti parcelační dávku již předepsanou, nýbrž mohla a směla-li se již předem s právním účinkem vzdáti práva dávku tu předepsati.
Žal. úřad zodpověděl otázku tu zřejmě kladně, když vyslovil, že obec pražská převzala dnem sloučení závazky obcí připojených. Nss však názor ten nesdílí. Právo obce vybírati na základě zák. z 20. února 1920 č. 117 Sb. dávku parcelační, tvoří součástku berní její pravomoci. Berní pravomoc je pak jedním z nejpodstatnějších výsostních práv obce. Avšak berní pravomoc obce má právní hranice v tom směru, že obec nemůže již předem vzdáti se práva, vybrati od subjektu dávkou povinného dávku jí dle zákona příslušející. Takové vzdání se dávky, která teprve v budoucnosti má býti předepsána, již předem, kdyby bylo účinným uznáno, znamenalo by nepřípustný zásah do působnosti oněch orgánů, které v budoucnosti, t. j. kdy nastane okamžik, v němž by dávku bylo předepsati a vybrati, byly by oprávněny k předpisu dávky té. Překročení uvedených hranic příčí se tou měrou základním zásadám, ovládajícím finanční správu obce, že akty, jimiž dávka nějaká, kterou teprve v budoucnosti bylo by vyměřiti a platiti, se promíjí již předem, nejsou toliko nezákonné, nýbrž nelze je uznati vůbec za právně závazné. Nelze přehlédnouti, že berní pravomoc obce již dle povahy své nemůže býti předmětem smluvních jednání, není-li to výslovným zákonným předpisem dovoleno. Zákon z 6. února 1920 č. 117 Sb. dovolení takové neobsahuje. V daném případě vlastně nejde o nic jiného než o smlouvu, dle níž se obec H. chtěla zavázati, že v případě parcelace pozemků těch dávku, na kterou má nárok, nepředpíše a nebude požadovati.
Takovéto smluvní vzdání se berní moci obce do budoucnosti nemůže však dle svrchu řečeného býti uznáno za právně účinné.
Nař. rozhodnutí, jež právní účinnost tu uznává, stojí na stanovisku opačném a muselo proto býti dle § 17 zák. o ss jako zákonu odporující zrušeno.

Citace:

č. 4901. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 118-120.