č. 9780.

Pojištění nemocenské. — Řízení správní: * Zemský úřad, rozhodnuvší v poslední instanci o pojistných příspěvcích, nemůže z podnětu stížnosti podané u nss-u zrušiti své rozhodnutí touto stížností naříkané.
(Nález ze dne 30. března 1932 č. 4923.)
Věc: Jan R. ve V. proti zemskému úřadu v Brně o nemocenské pojištění Štěpánky R.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Platebním výměrem č. kat. 3663 předepsala okr. nemoc, pojišťovna v Č. T. st-li pojistné příspěvky za Štěpánku R. za dobu od 1. listopadu 1924 do 28. ledna 1928, a to na nemocenském pojištění částkou 511 Kč, na pojištění invalidním a starobním částkou 357.58 Kč. K st-lovu odvolání zrušila osp v Českém Těšíně rozhodnutím ze 14. července 1928 uvedený platební výměr, poněvadž šetřením bylo zjištěno, že Štěpánka R. nekonala v době od 1. listopadu 1924 do 28. ledna 1928 u st-le práce pojištěním povinné na základě smluveného pracovního služebního nebo učňovského poměru, nýbrž že od 8. roku svého věku sdílí společnou domácnost st-lovu jako přibraná dcera. Nepodléhalá proto po uvedenou dobu pojistné povinnosti podle § 1 zák. č. 33 ř. z. z r. 1888 resp. § 2 zák. č. 221/24.
Ztohoto rozhodnutí odvolala se okr. nemoc, pojišťovna v Č. — Po provedeném šetření zemský úřad v Brně rozhodnutím z 22. dubna 1929 odvolání okr. nemoc, pojišťovny zamítl a v odpor vzatý výměr osp-é potvrdil z důvodů v něm uvedených. Když do tohoto rozhodnutí byla Ústřední sociální pojišťovnou v Praze a okr. nemoc, pojišťovnou v Č. podána stížnost k nss, vydal zemský úřad v Brně nař. rozhodnutí z 21. října 1929, jímž vyslovil, že z podnětu uvedené stížnosti k nss pozměňuje své rozhodnutí z 22. dubna 1929 a rozhoduje ve věci znovu tím způsobem, že vyhovuje uvedené stížnosti, a zrušuje v odpor vzaté rozhodnutí osp-é ze 14. července 1928, uvádí zase v platnost zrušený platební výměr okr. nemoc, pojišťovny v Č., pokud jde o pojišťovací povinnost Štěpánky R., omezuje však předpis pojistného na dobu od 1. dubna 1925 do 28. ledna 1928, ježto předpis pojistného pro předchozí čas byl již promlčen ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1. zák. z 8. února 1909 č. 29 ř. z., a snižuje předpis příspěvku na částku 779.96 Kč. V důvodech tohoto rozhodnutí poukázal žal. úřad k tomu, že skutečnosti — zjištěné v řízení, provedeném před vydáním jeho prvého rozhodnutí z 22. dubna 1929 — a to, že Štěpánka R. pomáhala v st-lově domácnosti a hospodářství, při čemž se řídila st-lovými pokyny a přáními, kdežto st-1 tyto práce mlčky schvaloval a za ně jí poskytoval stravu, byt a ošacení a že Štěpánka Ř. neměla jiného zaměstnání, odůvodňuje úsudek, že šlo o pracovní poměr, zakládající pojistnou povinnost.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí uplatňující, že žal. úřad nebyl oprávněn z podnětu stížnosti k nss zrušovati své první rozhodnutí a vydávati na úkor st-lův rozhodnutí nové, uvážil nss: — č. 9781 —
455
Podle ustanovení § 78 vl. nař. č. 8/28 může o odvolání rozhodnouti toliko odvolací úřad. Dospěl-li však úřad, který vydal rozhodnutí, k názoru, že odvolání by se mohlo vyhověti, může sám vyhověti odvolacímu návrhu a vyříditi odvolání, nedotýká-li se rozhodnutí v odpor vzaté nikoho jiného než odvolatele. Z tohoto ustanovení jde jako zásada, že vydal-li úřad rozhodnutí, jež podle svého obsahu zakládá straně určitá subj. práva, nemůže je sám na úkor této strany měniti. Výjimkou mohlo by se tak státi jen v případech, kde úřad vydal své rozhodnutí, nejsa k rozhodování podle právního řádu příslušný, nebo kdy obsahem jeho rozhodntuí byl přivoděn stav podle právního řádu nemožný, tedy v případech, kdy rozhodnutí úřadu bylo zmatečné, právně bezúčinné, takže ani nemohlo vejíti v právní moc ani nebylo způsobilé nějaké subjektivní právo straně založiti. Změna rozhodnutí, přiznávajícího straně určité právo, úřadem je vydavším, na úkor strany, byla by možná ještě cestou obnovy řízení za podmínek, jak je stanoví §§ 86 a 87 vl. nař. č. 8/28. Mimo tyto případy jest úřad svým rozhodnutím, přiznavším jednotlivci určité právo, vázán a právo ke zrušení tohoto rozhodnutí ke škodě této strany nemůže mu poskytnouti ani skutečnost, že jeho rozhodnutí je materiálně nesprávné nebo formálně vadné a že tyto nedostatky byly opravným prostředkem nebo stížností k nss druhou stranců naříkány. V takovém případě jest věcí úřadů instančně nadřízených nebo nss-u, je-li dána jeho kompetence, aby k opravnému prostředku ve věci rozhodl nebo zákonnost nař. rozhodnutí v mezích stížnosti přezkoumal; příčí se však právnímu řádu, jestliže úřad sám, nehledě na právní nárok, jejž straně svým rozhodnutím založil, toto své rozhodnutí zruší a nejsa k tomu procesně povolán do práva straně přiznaného vsáhne.
V daném sporu žal. úřad vydav, t. j. doručiv st-li své rozhodnutí z 22. dubna 1929, jímž v postupu instančním zamítl odvolání okr. nemoc, pojišťovny v Č. a zrušil její platební výměry, sprostil st-le povinnosti platiti za Štěpánku R. pojistné za dobu ve výměrech uvedenou a založil tím st-li nárok, aby za tuto dobu nebylv mu pojistné příspěvky předpisovány. Založiv svým výrokem st-li toto právo, byl žal. úřad na své rozhodnutí vázán a nebyl již oprávněn ve věci znovu rozhodovati a do práva st-li přiznaného rušením svého rozhodnutí vsahovati. Výjimečně důvodem k takovému zásahu mohl býti žal. úřadu jen moment zmatečnosti prvého rozhodnutí, jak nahoře řečeno, nebo skutečnosti, jež by podle § 86 vl. nař. č. 8/28 odůvodnily přípustnost obnovy řízení. O případy tyto však v daném sporu nešlo.
Jestliže přes to žal. úřad nař. rozhodnutím své prvé rozhodnutí zrušil a vyhověv odvolání k nss si stěžující pojišťovny její platební výměry zase v platnost uvedl, vsáhl tím do práva st-li již přiznaného a ocitl se tak svým postupem v rozporu s právním řádem.

Citace:

č. 9780. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické nakladatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 650-651.