NPD documents search: Boh. adm., 7 (1925), sv. 2

Čís. 716.

Zákon o zajištění půdy drobným pachtýřům ze dne 27. května 1919, čís. 318 sb. z. a n.
Požadovací nárok nepřísluší tomu, kdo, maje jiné zaměstnání nebo povolání, dává si pachtovaný pozemek obdělávati cizími najatými lidmi, byť by při tom on sám a členové domácnosti vypomáhali.
(Rozh. ze dne 19. října 1920, R II 317/20.)
Požadovatel — majitel domů a bývalý hostinský — měl v pachtu pozemek, jejž nechával obdělávali cizími lidmi, sám jim tu a tam pomáhaje. Požadovací nárok mu soud prvé stolice nepřiznal v podstatě z toho důvodu, že požadovatel pozemku sám neobdělával. Rekursní soud mu nárok přiznal. Důvody: Výklad, jaký prvý soudce dává slovu »obdělává«, vedl by k tomu, že by ve většině případů požadovací nárok nemohl býti uznán. Vždyť většina drobných pachtýřů nemá vlastních potahů, nemůže tedy sama orání, vláčení polí, osetí, svážení obilí atd. konati, nýbrž musí právě nejtěžší a hlavní práce konati potahy cizími. Neměla by tedy požadovacího nároku k pozemku propachtovanému, jelikož sama pozemku neobdělává. Avšak odepříti jim nárok neodpovídalo by úmyslu zákonodárce. Slůvko »obdělává« nesmí se vykládati doslovně. Zákonodárce chce, aby pozemky, jež už po léta sloužily výživě drobných zemědělských pachtýřů a jež tito v rodině téměř za své pokládali, přešly do jich vlastnictví, přejí-li si toho a jsou-li tu podmínky zákona. Pozemky obdělává tudíž každý, kdo buď sám úplně všechny potřebné práce koná, neb alespoň práce, jež se nevymykají jeho možnosti, je vykonati, avšak pozemku používá k výživě vlastní nebo své rodiny. Tak tomu jest i u požadovatele, u něhož jest dokonce prokázáno, že, i když veškeré práce vlastnoručně nekonal, přece sám i se svou rodinou na spachtovaných pozemcích pracoval a nikde se netvrdilo, že by jich ku své výživě nepoužíval.
Nejvyšší soud obnovil usnesení soudu prvého.
Důvody:
Právo požadovací ve smyslu zákona ze dne 27. května 1919, č. 318 sb. z. a n. přísluší drobným pachtýřům. Kdo jest drobným pachtýřem, zákon výslovně nepraví, ale plyne to z jeho § 3. Vyžaduje se, a) aby pachtýř sám nebo s rodinou obdělával požadovaný pozemek (po celou dobu pachtovní), — a b) aby získáním pozemku nepřestoupila jeho vlastní zemědělská půda výměry větší než 8 ha. Máť postoupením pachtovaného pozemku do vlastnictví odměněna býti dlouholetá vlastnoruční práce a námaha výlučně neb alespoň převážně obdělávání pachtovaného pozemku věnovaná. Hledíc k tomu, jakož i k jasnému znění zákona nelze tedy pokládati za drobného pachtýře toho, kdo, sám maje zaměstnání nebo povolání jiné, používá k obdělávání pachtovaných pozemků cizích lidí, kteří nejsou příslušníky jeho domácnosti, třebaže on sám nebo členové jeho rodiny pomáhají při pracích obdělávacích. V přítomném případě potvrdili sice někteří svědkové, že požadovatel, který jest podle spisů spolu se svou manželkou majitelem dvou domů a vlastních zemědělských pozemků ve výměře 3 ha 78 a 57 m2, a do listopadu 1918 provozoval živnost hostinskou, kterou má nyní pronajatu, dle úřední zprávy obecního úřadu pak jest zámožným a provozoval polní hospodářství vždy jako povolání vedlejší, spolu s členy své rodiny pracoval také na pachtovaných pozemcích, — ale nevyloučili, že na pozemcích pracovali nádenníci neboli lidé poža- dovolatelem najatí. Totéž platí o zprávě obec, úřadu v A. Naproti tomu jiní svědkové zcela určitě udali, že nejen oni sami, nýbrž i nádenníci konali na požadovaných pozemcích těžké práce hospodářské. V témže smyslu zní zpráva obec. úřadu v B. Z toho, сo uvedeno, však jde na jevo, že nelze požadovatele pokládati za drobného pachtýře ve smyslu zákona ze dne 27. května 1919, čís. 318 sb. z. a n.

Citace:

č. 716. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 2, s. 600-602.