Č. 9625.


Samospráva obecní. — Církevní věci: * K usnesení obecního zastupitelstva o výkonu presentačního práva na církevní obročí podle § 34 č. 3 čes. ob. zř. jest potřebí nadpoloviční většiny přítomných členů zastupitelstva (§48 odst. 1 ob. zř.). Analogické použití předpisu § 61 ob. řádu vol. o volbě užší není přípustné.
(Nález ze dne 25. ledna 1932 č. 14991/31.)
Věc: Obec města K. proti zemskému úřadu v Praze o platnost usnesení obecního zastupitelstva.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Přípisem z 5. dubna 1929 podala biskupská konsistoř v Čes. Budějovicích městskému jako patronátnímu úřadu v K. na obsazení tamního děkanského obročí tento ternální návrh: 1. Viktor M., administrátor v K., 2. Karel T., farář v N., 3. Petr K., farář ve V. Ve schůzi městského zastupitelstva konané dne 24. května 1929 za přítomnosti 30 členů, včetně starosty, hlasovacími lístky, bylo odevzdáno pro Petra K. 11 hlasů, Viktora M. 10 hlasů a 9 lístků bylo prázdných. Poněvadž žádný kandidát nedocílil nadpoloviční většiny, přikročeno k volbě užší a když při této ze 30 odevzdaných lístků znělo na Viktora M. 11, na Petra K. 9 a zbývajících 10 lístků bylo prázdných, prohlásil starosta za zvoleného Viktora M.
Proti takto provedené volbě podali Jan Š. a spol. odvolání, namítajíce, že volba jest neplatná, poněvadž se jí zúčastnilo 19 členů zastupitelstva, kteří jsou buď bez vyznání anebo jiného vyznání než řím.- katolického. Okresní úřad v K. výměrem ze 14. června 1929 odvolání to zamítl, poněvadž ve smyslu § 34 ob. zř. leží v povaze věci, že právo presentační, které přísluší obci jako patronu, může vykonati jedině obecní zastupitelstvo jako celek bez ohledu na náboženské vyznání jednotlivých členů.
Z podnětu dalšího odvolání Jana Š. a spol. prohlásil zemský úřad v Praze nař. rozhodnutím, že ve schůzi městského zastupitelstva v K., konané dne 24. května 1929, nebylo vůbec učiněno platné usnesení ohledně presentace nového děkana a v důsledku toho výrok okresního úřadu v K. změnil v ten smysl, že se odvolání Jana Š. a spol., podané k okresnímu úřadu v K., odmítá jako bezpředmětné.
O stížnosti obce města K. n,a toto rozhodnutí uvážil nss takto:
Ve sporném případě jde o výkon presentačního práva stěžující si obce k obsazení děkanského obročí v K. Podle § 34 č. 3 čes. ob. zř. ze 16. dubna 1864 č. 7 z. z., náleží užívati práva patronátního nebo presentačního, příslušejícího obci, obecnímu zastupitelstvu. Platí tudíž pro výkon tohoto práva a tedy také o tom, jakých náležitostí jest k platnému projevu vůle obce v tom směru potřebí, předpisy obecního zřízení.
Žal. úřad založil svůj výrok o tom, že ve schůzi městského zastupitelstva z 24. května 1929 nebylo v uvedené věci učiněno platné usnesení, po stránce skutkové na zjištění, že za zvoleného prohlášený Viktor M. obdržel při užší volbě ze 30 odevzdaných hlasů pouze 11, po stránce právní pak opřel se o ustanovení § 48 ob. zř., podle něhož k platnosti usnesení obecního zastupitelstva jest zapotřebí nadpoloviční většiny hlasů přítomných údů zastupitelstva. — Správnost přijaté skutkové podstaty stížnost nepopírá, namítá však, že v daném případě šlo podle obdoby § 61 ob. ř. voleb, z 31. ledna 1919 č. 75 Sb. o volbu užší, při níž se považuje za zvoleného ten, na koho připadne největší počet hlasů.
Z odůvodnění nař. rozhodnutí je patrno, že žal. úřad neviděl závadu v přikročení k volbě užší, když prvé hlasování nemělo výsledek, nýbrž toliko v tom, že také ani při této užší volbě nedosáhl žádný ze žadatelů většiny nadpoloviční. Není proto věcí nss-u zkoumati, zda užší volba byla prováděna právem či nikoli, ale jedině, zda k platnosti volby takto vykonané bylo potřebí většiny absolutní, jak vyslovil úřad, či stačila-li většina relativní, jak tvrdí stížnost.
V § 48 ob. zř. jednajícím o tom, jak se činí usnesení obecního zastupitelstva, se v odstavci 1. praví: »Aby usnesení bylo platné, potřebí jest nadpoloviční většiny hlasů přítomných údů výborových, pokud se v zákoně tomto jinak nestanoví.« — Poněvadž pro výkon presentačního práva obce není v obecním zřízení — a ani v jiném zákoně — stanoveno nic odchylného, dlužno platnost usnesení, o něž jde, posuzovati s hlediska předpisu tohoto.
Stížnost stojí sice zásadně na témž stanovisku, hájí však názor, že nelze trvati na bezvýhradné platnosti § 48 ob. zř., ježto by jinak mnohdy —zvláště při volbách pro neústupnost volitelů — nemohlo se dospěti k výsledku positivnímu, což by se příčilo základní tendenci zákona, která se nese k tomu, aby k usnesení obecního zastupitelstva dojíti mohlo a aby k němu došlo, a má za to, že v takových případech nutno při volbách použiti analogie § 61 ob. ř. vol. Při tom však stížnost přehlíží, že ustanovení § 48 odst. 1 ob. zř. je všeobecnou imperativní normou pro usnášení se obecního zastupitelstva, a že rozšiřovati ustanovení to způsobem, stanoveným v § 61 ob. řádu vol., podle něhož v platnosti volby starosty a jeho náměstka stačí, dojde-li k volbě užší, i menší počet hlasů než nadpoloviční většina, znamenalo by vlastně změnu předpisu § 48 odst. 1 ob. zř,. která je možná toliko v cestě zákonodárné. Již z tohoto důvodu je analogické použití § 61 ob. ř. vol. při výkonu presentačního práva obecním zastupitelstvem nepřípustné, nehledě ani k tomu, že jde o předpis výjimečný, jehož extensivní výklad nebo přenášení na případy jím neupravené je již podle všeobecných zásad interpretačních vyloučeno.
Je sice pravda, že základní tendence obecního zřízení směřuje k tomu, aby k usnesení obecního zastupitelstva dojíti mohlo a aby k němu došlo, z toho však neplyne, že by této tendenci měla ustoupiti zřejmá opačná vůle zákonodárcova, jako je tomu v případě § 48 ods. 1 ob. zř., požadujícího k platnosti usnesení obecního zastupitelstva, pokud není výslovně stanoveno jinak, většinu nadpoloviční.
Z těchto důvodů neshledal nss ve výroku žal. úřadu, že ve schůzi městského zastupitelstva z 24. května 1929 nebylo ohledně presentace nového děkana vůbec učiněno platné usnesení, vytýkané nezákonnosti ani porušení presentačního práva stěžující si obce.
Citace:
č. 9625. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické nakladatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 286-288.