Čís. 7092.

Domáháno-li se na obci náhrady škody z nedostatečného uschování vyklizeného nábytku, jest pořad práva přípustným, pokud se žaloba opírá o schovací smlouvu, nepřípustným však, pokud se opírá o opatření obce podle zákona ze dne 31. března 1925, čís. 51 sb. z. a n.
(Rozh. ze dne 25. května 1927, R I 339/27.)
Žalobkyně domáhala se na žalované obci v Čechách náhrady škody, ježto žalovaná obec řádně a účelně nepřevezla a neuschovala nábytek patřící žalobkyni, a opírala žalobní nárok jednak o to, že žalovaná obec se uvolila dobrovolně uschovati nábytek, jednak že odpovídá za tuto škodu podle zákona ze dne 31. března 1925, čísl. 51 sb. z. a n. Námitce nepřípustnosti pořadu práva soud prvé stolice vyhověl a žalobu odmítl. Rekursní soud námitku zamítl. Důvody: Pro otázku přípustnosti pořadu práva přichází především v úvahu, z jakých okolností žalobkyně svůj nárok odvozuje a zdali se jedná o soukromoprávní či veřejnoprávní poměr. Při tom dlužno přihlížeti v prvé řadě k přednesu žalující strany v žalobě, pokud se týče při ústním jednání. Žalobkyně zmiňuje se ovšem v žalobě o tom, že žalovaná strana má za škodu na nábytku žalobkyni způsobenou ručiti i podle zákona ze dne 31. března 1925, čís. 51 sb. z. a n., ohledně něhož v rozhodnutí sb. Vážného čís. 4154 jest vysloveno, že se tu jedná o nárok z veřejnoprávního poměru. Avšak podle tvrzení žalobkyně uplatňuje se v žalobě nejen tento důvod, nýbrž přednesla žalobkyně výslovně, že žalovaná obec jest zodpovědná i proto, že vzala na sebe předčasné a dobrovolné uschování nábytku dříve, než došlo k nucenému soudnímu vyklizení z bytu a vysvětluje žalobkyně to v odstavci 2. a 3. žaloby v tom smyslu, že starosta obce, radní a člen obecního zastupitelstva k ní přišli a jí činili nabídku, že vyklizení pro žalobkyni bude bezplatně provedeno, vystčhuje-li se ihned a že jí žalovaná obec k přesídlení do Ž. bezplatně poskytla povoz. Nehledíc k tomu, že v rozhodnutí sbírky Vážného čís. 4834 prohlašuje se pořad práva za přípustný i k uplatňování náhrady škody na obci pro nedostatečné uschování vyklízených věcí, jež jí byly dány v úschovu na základě zákona ze dne 26. dubna 1923, čís. 86 sb. z. a n., nemůže býti popřeno, že se v žalobě žalující stranou tvrdí smlouva o uschování po rozumu § 957 až 970 obč. zák., a nelze tvrditi, že žalovaná obec zde vystupuje jako vykonatelka místní policie, o níž mluví § 37 obecního zřízení, zvláště když žalobkyně vůbec netvrdí, že žalovaná opominula povinnosti, jež jí ukládá zákon o místní policii. Žalobkyně domáhá se proto náhrady škody i z důvodu čistě soukromoprávního a náleží rozhodnutí o tom soudům povolaným k tomu podle § 1 j. n.
Nejvyšší soud změnil napadené usnesení potud, že obnovil usnesení prvého soudu, pokud se žalobkyně domáhala náhrady škody, vzešlé jí opatřením obce podle zákona ze dne 31. března 1925, čís. 51 — Čís. 7093 —
912
sb. z. а n.; naproti tomu potvrdil napadené usnesení, pokud se žalobní nárok opíral o dobrovolné vzetí nábytku žalobkyně v uschování žalovanou obcí.
Důvody:
Pro otázku přípustnosti pořadu práva jest, jak správně poznal rekursní soud, rozhodujícím znění žaloby a přednes žalující strany. Podle tohoto přednesu domáhá se žalobkyně na žalované obci náhrady škody, kterou jí prý způsobila na nábytku nedostatečným jeho uschováním, převzavši jej v úschovu jednak dobrovolně a předčasně, jednak podle zákona ze dne 31. března 1925, čís. 51 sb. z. a n. V prvém případě tvrdí žalobkyně schovatelskou smlouvou, porušení závazku z ní plynoucího podle §§ 957 až 970 obč. zák., tedy soukromoprávní důvod závazku, o kterém dlužno rozhodovati pořadem práva před řádnými soudy a jest tudíž v tomto případě příslušnost soudu odůvodněna. V druhém případě jde o náhradu škody vzešlou žalobkyni z působnosti obce v oboru veřejnoprávním (bezpečnostní policie), o které mohou rozhodovati pouze úřady politické, jest tudíž pořad práva v tomto směru vyloučen. Otázku, zda žalovaná obec skutečně uzavřela se žalobkyni schovací smlouvu, čili nic, nelze řešiti již v tomto období sporu, kde jde pouze o zjištění příslušnosti, nýbrž na základě provedených důkazů teprve rozsudkem ve věci samé a jsou tudíž vývody dovolací stížnosti v tom směru předčasné.

Citace:

Čís. 7092. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 937-938.