Č. 3198.

Učitelstvo: I. * Rovnocennost výkonu podle §§ 15 a 16 vl. nař. č. 666/1920 jest posuzovati nejen podle kvality, nýbrž i podle kvantity služby. — II. O časovém rozsahu vyučovací povinností učitele veř. školy národní.
(Nález ze dne 31. ledna 1924 č. 1494.)
Prejudikatura: Boh. 2484 adm.
Věc: Dorota H. v N. J. (adv. Dr. Bedřich Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty o započtení služby na soukromé škole.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-lka složivši zkoušku dospělosti dne 28. června 1907 a zkoušku způsobilosti dne 19. května 1911 byla v době od 15. září 1907 do 15. října 1909 pomocnou učitelkou při soukromé škole obecné s právem veřejnosti řádu Voršilek v B.; od 17. října 1909 je činná ve veřejné službě školní.
K její žádosti za započtení doby ztrávené na uvedené soukromé škole při propočtení služební doby podle zák. č. 222/20 byla rozhodnutím zškr mor. ze 4. září 1922 doba od 15. září 1907 do 15. října 1909 započtena toliko pro počáteční službu, poněvadž v oné době nevyučovala s plným učebným úkolem třídní učitelky, nýbrž byla činná toliko jako pomocná síla po 10 hodin týdně.
Odvolání bylo nař. rozhodnutím zamítnuto jako neodůvodněné, ježto st-lka vyučovala v době od 15. září 1907 do 15. října 1909 pouze v 10 hodinách týdně, a tudíž tuto službu nelze považovati za rovnocennou co do výkonu ve smyslu odst. 1. § 15 resp. § 16 nař. z 22. prosince 1920 č. 666 Sb.
Stížnost neuznal nss důvodnou z těchto úvah:
Nař. rozhodnutí nepopřelo ani, že st-lka má rovnocenné vzdělání předepsané pro službu učitelskou, ani že na soukromé škole učila stejným způsobem jako učitelka na veřejné škole obecné.
Kdežto stížnost vychází z názoru, že tyto vlastnosti učitelské služby na škole soukromé stačí ve smyslu §§ 15 a 16 nař. č. 666/20, aby služba ta byla při propočítání služební doby započítatelnou, založeno nař. rozhodnutí na názoru, že služba ta musí býti rovnocenná službě učitelské na veřejné škole obecné i co do časového rozsahu.
Ani zák. č. 222/20 ani nař. č. 666/20 ani jiný předpis právní ne- stanoví, která služba jest dle §§ 15 a 16 cit. nař. veřejné službě státní rovnocenná co do výkonu.
Nss vyslovil již v nál. Boh. 2484 adm., že rovnocennou jest služba taková, která se rovná veřejné službě státní (téhož oboru) jak co do rozsahu a obsahu, tedy jak kvalitativně, tak kvantitativně.
Při veřejné službě státní jest ve směru tom rozhodna organisace toho kterého úřadu, úkol časový i dělný dle této organisace na zaměstnance stejného druhu připadající. Když dle čl. II. zák. z 23. května 1919 č. 274 Sb. platí tytéž předpisy jako pro úředníky státní, lze službu učitelskou pokládati co do výkonu rovnocennou službě učitelské na veřejné škole obecné tehdy, když nejen co do obsahu — co do učitelské činnosti — nýbrž i co do míry vyučovací povinnosti aspoň přibližně dosahuje vyučovací povinnost na veřejné škole toho kterého druhu.
Předpis § 51 zák. o obecných školách z 14. května 1869 č. 62 ř. z. stanoví, že míra povinnosti vyučovací řídí se potřebou školy, že však výkon přes-30 hodin vyučovacích týdně dlužno zvlášť platiti. (Srv. též § 114 řádu školního z r. 1905, pak o učitelích náboženství a učitelkách ženských prací §§ 17 a 18 zák. č. 274/19.) Zák. z 13. července 1922 č. 251 Sb. účinný dle čl. XIV. od 1. června 1922, stanoví v čl. V., že normální míra vyučovací povinnosti pro učitele všech kategorií ustano- vené při veřejných školách obecných jest 28 hodin týdně.
Byť i při posouzení započítatelnosti určité služební doby pro propočítání celkové služby ke dni 1. ledna 1921 na předpis posléze uvedený nelze hleděti, dlužno v ostatních uvedených předpisech shledati dostatečný podklad pro názor nař. rozhodnutí, že pravidelná povinnost vyučovací na obecných školách veřejných jest mnohem větší než deset hodin týdně; stížnost proti tomuto názoru ničeho nenamítá, zejména ani netvrdí, že na obecných školách veřejných jest vyučovací povinnost také jen deset hodin týdně.
Když za tohoto právního a skutkového stavu nař. rozhodnutí neuznalo učitelský výkon st-lky shora popsaný (pouze deset hodin týdně) rovnocenným vyučovací povinnosti učitelské síly na veřejné obecné škole, nelze seznati, že výrok ten založen jest na nedostatečném základu skutkovém nebo že základ skutkový byl právně mylně posouzen.
Správnost názoru, že k rovnocennosti výkonu třeba vedle kvalitativní také rovnocennost kvantitativní, jde též z těchto úvah:
Započtením služby soukromé hodnotí se tato v rozsahu započteném pro obor služby, pro který byla započtena, tedy v tomto případě pro cbor veřejné služby učitelské, tak jako by byla vykonána ve veřejné službě školní, nebylo by tedy nijak odůvodněno, aby veřejnému učiteli byla doba služby soukromé hodnocena stejně s jeho službou veřejnou, kdyby služba ta kvantitativně aspoň povšechně nevyhovovala předpisům platným pro veřejnou službu učitelskou.
Proti tomu nelze důvodně namítati, že nař. č. 666/20 vedle soukromé služby uvádí též soukromé zaměstnání a že z toho jest zřejmo, že má na zřeteli jen rovnocennost kvalitativní, neboť z povahy soukromého zaměstnání nikterak neplyne, že jest kvantitativně zejména co do vynaloženého času menšího rozsahu než služba soukromá nebo i veřejná, naopak dokazuje denní zkušenost, že soukromé zaměstnání vyžaduje mnohdy kvantitativně — zejména časově — více než služba veřejná.
Také námitka, že rovnocennost co do výkonu podává se již z § 72 zák. o školách národních, není odůvodněna, neboť třebas výsledky vyučování na soukromé škole-s právem veřejnosti mají podle tohoto předpisu stejnou hodnotu jako na škole veřejné, není tím nic řečeno o otázce kvantitativní rovnocennosti ve smyslu shora uvedeném.
Proti závěru nař. rozhodnutí nelze důvodně uvésti ani, že rovnocennost plyne již z toho, že ona služba byla st-lce započtena pro připuštěni ke zkoušce způsobilostí, ani že úřad sám onu rovnocennost uznal tím, že dobu tu započetl pro počáteční službu. Neboť při uznání oné služby pro připuštění ke zkoušce způsobilosti jde o materii zcela odlišnou, o které platí výslovný předpis § 38, odst. II. zák. o školách národních z r. 1869, požadující dvouletou praktickou službu učitelskou na škole veřejné nebo právem veřejnosti opatřené.
Pokud pak jde o to, že zšr st-lce započetla onu dobu pro službu počáteční, tedy nelze z toho, že úřad poskytl tuto výhodu, dovozovati nárok na výhodu další, totiž na to, aby ona část sporné doby; která převyšuje předepsanou dobu služby počáteční (§ 1 zák. č. 274/19, čl. I. zák. č. 306/20) byla započtena pro postup platový a časový uvnitř hodnostních tříd.
Vzhledem k tomu byla stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 3198. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 478-480.