NPD documents search: Váž. tr., 4 (1922)

Č. 9815.

Učitelstvo. — Řízení správní (Podk. Rus): * Zemský úřad v Užhorodě není ani podle § 5 zák. č. 125/27 Sb. příslušný rozhodovati o úpravě služebních požitků učitele státní školy ludové (o převodu do platů podle zák. č. 104/1926 Sb.).
(Nález ze dne 11. dubna 1932 č. 20727/29.)
Věc: Alžběta S. v D. proti zemskému úřadu v Užhorodě o zápočet služební doby při převodu do nových platů.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Zemský úřad pro zemi Podkarpatoruskou v Užhorodě dodal st-lce, učitelce při státní škole obecné v D., tento výnos ze 16. dubna 1929: Vzhledem k ustanovení bodu 74. výn. min. škol. ze 4. listopadu 1927 č. 123439-I/27, podle něhož se doba před zkouškou způsobilosti započítává nejvýše měrou tří let, činí Vaše započítatelná doba ke dni 1. ledna 1926 (převod do nových požitků) 4 roky, 1 měsíc, okrouhle na celá půlletí 4 roky. Podle učitelského zákona Vám tedy přísluší ode dne 1. ledna 1926 ročně. Vyhovíte-li zákonitým podmínkám, nabudete nároku na služné 3. stupně dnem 1. ledna 1931.
Rozhoduje o stížnosti podané do výnosu toho řídil se nss těmito úvahami: — Č. 9815 —
Zkoumaje z úřední moci, zdali nař. rozhodnutí jest výrokem úřadu, k jeho vydání kompetentního, dospěl nss k závěru, že se v konkretním případě zemskému úřadu v Užhorodě nedostávalo kompetence, aby svým rozhodnutím upravoval služební platy stěžující si učitelky.
Podle ustanovení § 1 uher. čl. zák. XXVI:1907 jsou učitelé státních škol elementárních státními úředníky, o jejichž platových nárocích rozhoduje podle § 11 téhož zák. čl. s vyloučením každého jiného řízení ministr kultu a vyučování. Podle § 1 zák. čl. XV:1913 jsou 15/1913 zák. čl., § 1, a rozhoduje podle § 27 téhož zák. článku o jejich platových nárocích . . . . s vyloučením jinakého řízení ministr kultu a vyučování. Podle § 74 instrukce pro školské inspektory, vydané nař. min. vyuč. z 20. srpna 1905 č. 70000 jmenuje ministr kultu a vyučování učitelský personál na státních školách a podle § 75 této instrukce řečený ministr poukazuje státním učitelům platy. Mimo to sluší, pokud jde o úřední kompetenci k upravování služebních platů učitelského personálu přihlédnouti také k předpisu 1. bodu § 53 zák. čl. XXVI:1896 o uher. ss, že tento soud rozhoduje o stížnostech do výroků min. vyuč. v otázkách, týkajících se nároku učitelů státních (obecních) škol ludových. Z uvedeného tudíž jde, že jmenování učitelů státních škol ludových, poukaz jejich platů a rozhodování o sporných platových nárocích náleželo podle zákonů uherských do pravomoci ministra kultu a vyučování.
Po převratu připadla v zemích převzatých z býv. Uherska Čsl. republikou zmíněná kompetence býv. uher. min. vyuč. příslušnému (podle § 1 zák. z 2. listopadu 1918 č. 2 Sb. a podle povahy věci) úřadu (ministerstvu) pro školství a národní osvěty. Tuto svoji působnost vykonával po převratu ministr školství buď sám anebo byla — namnoze ve většině případů — vykonávána jeho jménem orgány jinými jako jeho representanty.
Tak zejména na Slov. vykonával uvedenou pravomoc min. škol. jeho jménem a jako jeho representant z počátku v důsledku ustanovení § 14 zák. z 10. prosince 1918 č. 64 Sb. ministr s plnou mocí pro správu Slovenska, resp. jeho orgán — referent pro školství (školský referát), v pozdější době pak (až dosud) t. zv. referát ministerstva školství a národní osvěty v Bratislavě (srov. výnos min. škol. z 8. února 1922 č. 1203 pres., Věstník min. škol. ročník 1922 č. 40), který je organisován jako místně elokovaná součást min. škol. (srov. usnesení odborného plena nss-u Boh. A CCCXIII/26, dále nál. Boh. A 4105/24, 4356/25, 6302/27, a četné jiné), takže ovšem rozhodnutí a opatření tohoto referátu mají právně povahu aktů ministra škol. samotného.
Podobně vyvinula se organisace úřadu na Podk. Rusi, která podle § 3 ústavní listiny jest »nedílnou součástí« Čsl. republiky, ovšem jako »samosprávné území«, vypravené »nejširší autonomií, slučitelnou s jednotností republiky čsl.«, jehož sněm jest »příslušný usnášeti se o zákonech ve věcech . . . vyučovacích . . . .« a v jehož »čele je guvernér . . . .«, které však tím nebylo vyjmuto z kompetence min. škol. (zřízeného pro — Č. 9815 —
celé území Čsl. republiky (zák. č. 2/18)), upravované zákonem (§ 85 ústav. listiny).
Ani generální statut pro organisaci a administraci Podk. Rusi z 18. listopadu 1919 č. pres. 299, Úřední Noviny ročník I. číslo 1., ani vl. nař. z 26. dubna 1920 č. 356 Sb. o změně generálního statutu, ani vl. nař. z 27. července 1920 č. 476 Sb. o prozatímní úpravě politické správy v Podk. Rusi a ze 7. června 1923 č. 113 Sb. o příslušnosti adm. úřadu v Podk. Rusi, ani jiná norma nemá předpisu, který by pravomoc, náleževší podle uherských zákonů ve věcech učitelstva státních škol ludových uher. ministru kultu a vyučování a v důsledku zákonů č. 2/18 a č. 11/18 Sb. čsl. ministru školství a národní osvěty, byl přenesl na úřad jiný, zejména nikoliv na Civilní správu Podk. Rusi.
Vykonával-li tedy po převratu po řadu let — až do uvedení v život zák. č. 125/27 — kompetenci min. škol. na Podk. Rusi t. zv. »školský odbor Civilní správy Podk. Rusi«, nevystupoval a pro nedostatek zákonného podkladu ani nemohl vystupovati tento úřad jako úřad odchylný od min. škol. ani jako součást Civilní správy Podk., naopak vystupoval v uvedených směrech rovněž jenom jako místně elokovaná součást min. školství, takže akty jeho, vydávané ve věcech spadajících podle platných zákonů do kompetence min. škol., měly právně rovněž povahu aktu tohoto ministra samotného (srov. nál. Boh. A 5517/26 a j.).
Tím, co bylo uvedeno, jest podle názoru nss-u dostatečně odůvodněno právní hledisko, že na civilní správu Podk. Rusi žádným z uvedených předpisů nebyla přenesena s min. škol. kompetence k úpravě platů státních učitelů. Avšak nějaký přesun této kompetence s jmenovaného min. nebyl proveden ani jinými normami právními, netýkajícími se jedině území Podk. Rusi, nýbrž majícími ráz všeobecný.
Když tedy zákon č. 125/27 v § 5 přenesl na nový zemský úřad pro zemi Podk. v Užhorodě mimo jiné také kompetenci, která 125/1927 sb., § 5 mohl se tento přesun ovšem týkati jen pravomoci, která dosud po právu byla vykonávána touto Civilní správou jako takovou, nikoliv však zákony založené kompetence ministra (ministerstva) školství a národní osvěty, která jak shora vyloženo, byla dosud na Podk. Rusi vykonávána orgánem a součástí tohoto ministerstva, totiž školským odborem v Užhorodě.
Na tom nemůže nic měniti ani pouhý název tohoto odboru jako »Školského odboru Civilní správy« ani okolnost, že školský odbor tento snad byl organisován a působil též jako součást Civilní správy, když — jak uvedeno — není zákonné normy, která by kompetenci náležející podle platných zákonů ministru školství, byla jemu odňala a přenesla na úřad jiný. Přesun kompetence ministerské ve věcech platových učitelů státních škol ludových s min. na zemský úřad v Užhorodě nenastala také ani vl. nař. č. 95/28, 96/28 a 187/29 ani zák. č. 104/26, jak ze znění těchto norem patrno.
Tím ovšem není dotčena otázka, zda a pokud přešla na zemský úřad v Užhorodě ona působnost ve věcech školských a učitelských, která již podle uher. zákonů příslušela nikoliv ministru vyučování, nýbrž orgánům a úřadům jiným, zejména municipálním správním výborům (srov. zák. čl. VI:1876 na př. § 30, a zák. čl. XXVIII:1876, § 6; pak vl. nař. č. 113/23 a pod.).
Když se zemský úřad v Užhorodě přesto, co bylo vyloženo shora, vydáním nař. výnosu pustil do úpravy služebních platů stěžující si osoby učitelské na státní ludové škole národní, osvojil si kompetenci, jež mu podle zákona nepříslušela, i dostal se tím do rozporu se zákonem. Slušelo tudíž zrušiti nař. rozhodnutí již z tohoto důvodu podle § 7 zák. o ss, aniž měl nss možnost, zabývati se meritem sporu.

Citace:

č. 9815. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické nakladatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 742-745.