NPD documents search: Právník, 67 (1928) - Zpráva o Třetím sjezdu advokátů československých v Praze

Čís. 581.

Pod skutkovou podstatu § 65 a) tr. zák. spadají po případě i útoky proti vládě odstouplé, má-li býti jimi popuzováno proti státní správě vůbec.
(Rozh. ze dne 22. října 1921, Kr II 262/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku zemského trestního soudu v Brně ze dne 11. března 1921, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným zločinem rušení veřejného pokoje dle § 65 lit. a) tr. zák., napadený rozsudek zrušil a vrátil věc porotnímu soudu v Brně, by ji znovu projednal a rozhodl — mimo jiné z těchto
důvodů:
Zmateční stížnost vytýká rozsudku zmatek dle § 281 čís. 9 a) b) tr. ř., ježto zjištěný výrok stěžovatelův na schůzi: »že republika pro dělnictvo nic neudělala, že ministři soudruzi dělníky zradili a že je třeba ze strany je vyloučiti«, nejsou trestnými vůbec, nýbrž jen ve smyslu ústavních zákonů (§ 117 ústavní listiny) republiky dovolenou kritikou. Uvedený paragraf ústavní listiny zásadně povoluje volný projev mínění slovem, písmem, tiskem, obrazem a pod. »jen v mezích zákona« a vylučuje tedy projev mínění, přesahující meze § 65 tr. zák. Dlužno ovšem přisvědčiti stížnosti, že předpis § 65 a) tr. zák., který s hlediska absolutistické doby vydání zákona postihoval by téměř každou nepříznivou kritiku vládních výkonů, v době ústavou zaručených práv státního občanstva vyžaduje výkladu méně doslovného, liberálnějšího. Slova shora uvedená obsahují zajisté nepříznivou kritiku výkonů vlády, ovšem vzhledem k tomu, že v době schůze zástupci sociálně demokratické strany ve vládě již nebyli, spíše vlády odstouplé. Než ani to nevylučovalo by ještě zásadně použití předpisu § 65 a) tr. zák., kdyby bylo bezvadně zjištěno, že dle úmyslu řečníkova útokem proti vládě odstouplé a jejím členům popuzováno býti mělo k opovržení a nenávisti proti státní správě vůbec, k čemuž by za poměrů tehdejších ani útok takový nemusil býti nezpůsobilým. Než po stránce subjektivní dává rozsudek jen výraz názoru soudu, že si byli obžalovaní trestných činů dobře vědomi, »což prý nejlépe z výsledků průvodního řízení jest vidno, aniž tvrzení obžalovaných vyvráceno jest jmenovanými svědky«. S tak málo význačným obsahem výroku, v němž soud shledal popuzování k opovržení a nenávisti proti správě státu, nelze řešiti otázku, zda šlo v tomto případě skutečně o zločin dle § 65 a) tr. zák., jak vyslovuje rozsudek, či jen o velmi nepříznivou kritiku dřívější vlády, ani způsobem positivním, ani negativním, a nutno výrok odsuzující, o tento nedostatečný podklad se opírající, nazvati právně pochybeným.

Citace:

č. 539. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 345-345.