NPD documents search: Váž. civ., 9 (1927), sv. 2

Čís. 134.

Pro nároky, pro něž není přípustná uhražovací exekuce dle §§ 87 až 345, nýbrž jen dle §§ 346 a násl. ex. ř., nelze povoliti exekucí zajišťovací. (Rozh. ze dne 15. dubna 1919, R I 142/19.)
Žalobce A, domáhal se na žalovaném B, by zaplatil C-ovi 9000 K do 14 dnů pod důhonem práva. Na základě srovnalých rozsudků prvé a druhé stolice, jimiž uznáno dle prosby žalobní, učinil A za dovolacího řízení návrh, by mu povolena byla zajišťovací exekuce záznamem zástavního práva na nemovitosti žalovaného B. — Prvá stolice (krajský soud v Mostě) návrhu vyhověla, druhá stolice (vrchní zemský soud v Praze) návrh zamítla.
Nejvyšší soud dovolacímu rekursu nedal místa.
Důvody:
Exekuční úkony dle §§ 370 až 377 ex. ř. dopouští zákon jen k zajištění pohledávek peněžitých. Peněžitými pohledávkami jsou pouze ty, při nichž věřitelův nárok směřuje k plnění určité sumy peněz, nikoli však pohledávky, mající za předmět ukojení jiného věřitelova zájmu, byť i tento zájem byl zájmem majetkovým a byť i jeho uspokojení spojeno bylo pro dlužníka s obětí na penězích. Peněžitými pohledávkami jsou ony, jichž vydobytí řídí se předpisy §§ 87 až 345 ex. ř., nejsou však jimi jednání neb opomenutí, jichž exekuční vymáhání upraveno třetím oddílem prvého dílu (§§ 346 až 369 ex. ř.) Kde nebyla by přípustnou uhrazovací exekuce dle §§ 87 až 345 ex. ř., není přípustnou též exekuce zajišťovací, poněvadž úkolem exekuce zajišťovací. jest, by jakmile stane se exekuční titul vykonatelným, přešla v exekuci uhrazovací. V daném případě vymohl si vymáhající věřitel exekuční titul, zavazující dlužníka, by plnil osobě třetí. Uhrazovací exekuce díti by se musela dle § 353 ex. ř. Na tom ničeho není s to změniti okolnost, že dlužník plnili má C-ovi určitou sumu peněz. Neboť tento peníz nesmí se dostati do majetku vymáhajícího věřitele, pro něho exekucí ukojil by se jen jeho zájem na tom, by C-ova pohledávka byla zapravena. Arciť mohl by vymáhající věřitel, jsa k tomu zmocněn povolujícím usnesením dle § 353 ex. ř., zapraviti C-ovu pohledávku z vlastních peněz a odškodniti se za tento výdaj ze zálohy, o níž zmiňuje se § 353 ex. ř. Než tento náklad byl by v jádru věci útratami exekuce, nestal by se však předmětem plnění, k němuž dlužník byl dle exekučního titulu zavázán.«

Citace:

č. 134. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1, s. 279-280.