Č. 9053.

Vojenské věci: Je taxát zproštěn povinnosti platiti vojenskou taxu (za rok 1919) tou okolností, že k dobrovolné přihlášce (z roku 1919) byl přijat do svazku čsl. armády?
(Nález ze dne 9. února 1931 č. 35330/28.)
Věc: František, Eduard a Anna Sch. v P. proti ministerstvu vnitra o vojenskou taxu.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná. Důvody: Platebním rozkazem magistrátu hl. m. Prahy z 15. prosince 1926 byla st-li Františku Sch. uložena za rok 1919 služební taxa náhradní částkou 113 Kč a jeho rodičům Eduardu a Anně Sch. za týž rok služební taxa rodičská částkou 12712,50 Kč za syna Františka. Odvolání, jež z tohoto platebního rozkazu podali jednak František Sch. ohledně taxy náhradní, jednak Eduard a Anna Sch. ohledně taxy rodičské, zamítla zsp v Praze rozhodnutím z 15. září 1927. V důvodech v podstatě uvedla, že František Sch. jako domobranec v r. 1919 činné služby vojenské nekonal a býv. domobranci jsou od placení vojenské taxy osvobozeni jen za léta, v nichž k činné službě vojenské byli přidrženi; st-l v r. 1919 příslušníkem zálohy nebyl.
Dalšímu odvolání nevyhovělo min. vnitra nař. rozhodnutím z důvodů v rozhodnutí zsp-é, podotýkajíc ještě k námitkám rekursním, že taxovní povinnost Františka Sch. a jeho rodičů byla založena podle ustanovení § 1:2 lit. a) zák. z 10. února 1907 č. 30 ř. z. tím, že František Sch. nebyl při konečném projednání v odvodních seznamech v roce 1912 odveden a že domobranecké třídění, při němž byl uznán schopným k domobranecké službě se zbraní, není odvodem ve smyslu taxovního zák.
O stížnosti uvážil nss toto:
Především dlužno konstatovati, že vojenská taxa byla st-lům předepsána v roce 1926, tedy v době, kdy byl již v účinnosti zák. č. 231/24, kterým dosud platné zákony o voj. taxe se zrušují; ježto však jde v daném případě o taxu, předepsanou za rok 1919 a § 2 cit. zák. stanoví, že za rok 1920 a léta dřívější voj. taxa se vyměřuje a předpisuje podle ustanovení zákonů, jež platily pro dotyčná léta, právem žal. úřad posoudil sporný případ podle zákonných ustanovení, jež shora jsou citována.
Stížnost nepopírá, že povinnost platiti voj. taxu byla u Františka Sch. založena tím, že v roce 1912 nebyl pro neschopnost odveden a nevyvrací rovněž stanovisko úřadu, že st-l jako domobranec v roce 1919 žádné aktivní služby voj. nekonal a že tudíž nemůže býti od taxovní povinnosti osvobozen z důvodů § 4 lit. b) zák. č. 30/1907 ř. z., resp. čl. 3 č. 1 lit. b) nař. č. 211/1907 ř. z.
Stížnost vytýká jedině, že povinnost k placení vojenské taxy náhradní u st-le Františka Sch. zanikla proto, poněvadž dobrovolně vstoupil a byl přijat do svazu čsl. armády na základě své přihlášky v roce 1919; tím bylo po názoru stížnosti uznáno, že jest k vojenské službě schopen a v důsledku toho odpadl předpoklad vojenské taxovní povinnosti, totiž neschopnost ke službě. Stanovisko to opírá stížnost o čl. 4 nař. č. 211/1907 ř. z. a míní, že podle cit. čl. 4, který jen demonstrative vypočítává případy, kdy povinnost, platiti voj. taxu, zaniká před uplynutím 12 let, povinnost tato zanikla tím, že st-l František Sch. dodatečně dobrovolně vstoupil do voj. svazu, nebyv před tím pro neschopnost ke službě vojenské odveden.
Názor st-lův, že podle cit. čl. 4 nastává zánik taxovní povinnosti již tím, že branec, který pro nezpůsobilost ke službě nebyl odveden, dodatečně dobrovolně vstoupil do armády a že v důsledku toho nenastalo zkrácení povinnosti té, nemá oporu v zákoně. Podle cit. čl. 4 č. 5 lit. c) nař. č. 211 /1907 ř. z. nastává zkrácení voj. taxovní povinnosti v důsledku předčasného zániku jejího v případě dodatečného odvodu propuštěného, nebo v případě dodatečného dobrovolného vstupu propuštěného neb pro nezpůsobilost ke službě konečně neodvedeného do voj. svazu počátkem onoho kalendářního roku, v němž konání služby vojenské bylo nastoupeno. Cit. ustanovení nař. č. 211/1907 ř. z. má tedy na zřeteli případ zániku vojenské taxovní povinnosti v důsledku dodatečného dobrovolného vstupu brance pro nezpůsobilost dříve neodvedeného do svazu vojenského; zkrácení taxovní povinnosti však, jak patrno z citace řečeného ustanovení, váže tento předpis výslovně na podmínku, že osoba taková nastoupila k výkonu služby vojenské. Z toho je patrno, že předpoklad zániku taxovní povinnosti, stanovený v čl. 4 č. 5 lit. c) cit. nař. není splněn již dobrovolným vstupem brance dříve neodvedeného do svazu vojenského, nýbrž teprve tím, když osoba tato nastoupí k výkonu služby vojenské. St-l ani v řízení správním, ani ve stížnosti na nss netvrdí, že v roce 1919, za který taxa mu byla předepsána, k výkonu voj. služby nastoupil, resp. službu tuto konal, ač zsp, stejně jako žal. úřad, výslovně konstatuje, že st-l v roce 1919 činné služby voj. nekonal.
Nebyl-li však posléze uvedený předpoklad u st-le splněn, nemůže se právem dovolávati předpisu cit. čl. 4 pro své stanovisko, že povinnost taxovní u něho odpadla v důsledku dobrovolného vstupu do svazu vojska čsl. Zda st-l byl převzat do čsl. armády na základě své přihlášky v roce 1919 jako důstojník v záloze, jak tvrdí stížnost, či zda st-1 nebyl v roce 1919 příslušníkem zálohy, jak tvrdí žal. úřad; jest pro daný spor nerozhodno, poněvadž okolnost, že býv. domobranec byl do zálohy převeden, jest podle ustanovení § 3 lit. e) zák. č. 231/24 důvodem pro osvobození od taxovní povinnosti toliko pokud jde o taxu, předepsanou na rok 1920, v dnešním sporu jde však o taxu, předepsanou za rok 1919.

Citace:

č. 9053. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 382-384.