NPD documents search: Zprávy Právnické jednoty moravské, 21 (1912) - Sammlung der nach gepflogener mündl. Verhandlung geschöpften Erkenntnisse des k. k. Reichsgerichtes

Jiří Cerman:
Příslušnost při exekuci na nároky na vydání a dodání hmotných věcí {§§ 325 až 329 exek. řádu).

Jde nám o exekuci k vymožení peněžitých pohledávek vymáhajícího věřitele, při čemž předmětem exekuce jest nárok dlužníka, aby třetí osoba, poddlužník (§ 327 ex. řádu) dlužníkovi vydal nebo dodal hmotné věci, na rozdíl od exekuce k vymožení nároku oprávněného, aby mu povinný vydal svršky, o čemž platí §§ 346, 347 ex. řádu. Tedy jde o exekuci n a takové nároky, nikoli pro ně.
Jest pak řešiti problém, zda jest exekučním soudem, který exekuci provádí, soud určený bydlištěm dlužníka (§ 18, č. 3 ex. řádu) či soud určený polohou věcí (§ 18, č. 4 ex. řádu). Rozumí se samo sebou, že tento exekuční soud bude i soudem povolujícím exekuci, nevzešel-li exekuční titul z činnosti civilního soudu, přesněji, není-li uveden v § 4, č. 1 až 5 ex. řádu anebo byl-li podán návrh na povolení exekuce u exekučního soudu a připojeno vyhotovení exekučního titulu (§ 4 posl. odstavec ex. řádu).
Při řešení našeho problému jest uvážiti:
I. Především jest zřejmo, že předpis § 18 č. 4 ex. řádu jest jakousi generální klausulí, neboť se uvádí slovy »ve všech ostatních případech«, kdežto bod třetí téhož paragrafu jest oproti tomu předpisem speciálním. Jako takový má býti vyložen spíše způsobem omezujícím.
II. Z vývoje dnešního exekučního řádu lze zjistiti, že původně, ve vládní předloze, zněl § 18 č. 4 ex. řádu tak, že příslušným byl soud, »v jehož obvodě při začátku výkonu exekuce se nalézají věci, na které nebo na jejichž vydání se exekuce vede«. To převzato doslova i permanentním výborem. Teprve společná konference se usnesla na dnešním znění, t. j. vypustila v § 18 č. 4 ex. řádu zmínku o exekuci na vydání věcí a ponechala pouze exekuci na věc.
Leč mylné by bylo spojovati s tím hlubší smysl, zejména snad úmysl zákonodárcův, aby exekuce na vydání věcí — recte exekuce na nárok povinné strany na jejich vydání, byla co do příslušnosti přeřaděna pod ustanovení § 18, č. 3 ex. řádu. Neboť společný posudek uvedené konference k exekučnímu řádu na straně 3 (Materialie vydané justičním ministerstvem, II. díl, str. 631) řadí změnu tu mezi redakční a praví výslovně: »Zmínka o exekuci na vydání věcí vedle exekuce na jmění byla odstraněna co zbytečné opakování.«
Zákonodárci byla tedy exekuce na nároky na vydání věci samozřejmě kryta pojmem exekuce na věci a měl bezpečně v úmyslu stanoviti pro exekuci podle §§ 325 až 329 ex. řádu, pokud jde o vydání svršků, příslušným soud v § 18 č. 4 ex. řádu uvedený, tedy, určený polohou věci při počátku výkonu exekuce. III.Ovšem úmysl zákondárcův, v sebe oficielnějších materiáliích obsažený, nerozhoduje, nebyl-li projeven v zákoně samém.
Tu pak jest si především povšimnouti, že § 18 č. 3 ex. řádu hovoří o exekuci na pohledávky. Aby exekuce na nároky na vydání nebo dodání hmotných věcí (§§ 325 až 329 ex. řádu) mohla býti sem zařazena, musili bychom nároky ty zahrnouti pod pojem pohledávek. Tak činí náš nejvyšší soud v rozhodnutí z 25. října 1935, č. j. Nd II 129/35, uveřejněném pod č. 14648 sb. Vážného, vycházeje z toho, že § 18, č. 3 ex. řádu dopadá na pohledávky v širším slova smyslu.
Leč patrně správnější bude, vykládati dosah pojmu pohledávky v § 18 č. 3 ex. ř. v souhlase s názvoslovím exekučního řádu, použitém zejména při jeho systematice. Jest sice pravda, že systematika ta prostého označení »exekuce na pohledávky« neuvádí, ale výraz ten vyskytuje se v nadpise 2. pododdělení (2. dílu 1. části ex. řádu) t. j. »exekuce na peněžité pohledávky« §§ 290—324 na rozdíl od nadpisu 3. pododdělení téhož dílu t. j. »exekuce na nároky, aby hmotné věci byly vydány« — §§ 325—329. Patrno, že systematika ta nezahrnuje nároky ty mezi pohledávky, nýbrž vedle pohledávek a to peněžitých, jiných neznajíc, do oddílu o exekuci na jmění movité.
Tento výklad jest podporován i zmínkou § 18 č. 3 ex. ř. o příslušnosti podle místa zástavy. Neboť zástavy zřizují se pouze pro pohledávky peněžité, nikoli pro nároky na vydání hmotných věcí.
IV. Pro výklad ten mluví i to, že tím ustanovení o exekučním soudu se přiblíží ustanovení občanského příp. obchodního zákona o místě plnění. V případě § 18, č. 3 ex. řádu jde podle tohoto výkladu o peněžitou pohledávku povinné strany oproti třetímu, t. zv. poddlužníku, jenž ovšem se stanoviska této zabavené pohledávky, jest dlužníkem, kdežto povinná strana věřitelem. Podle předpisu § 905, odst. 2 obč. zák. resp. čl. 325 obch. zák. jest místem plnění závod nebo bydliště věřitele, tedy se stanoviska exekuce strany povinné, jež rozhoduje i pro příslušnost dle § 18, č. 3 ex. ř.
Zato při nárocích nepeněžních rozhoduje dle § 905, odst. 1 obč. zák. bydliště dlužníka, jenž má věc vydá ti, tedy se stanoviska exekuce bydliště poddlužníkovo, kde také pravidelně jest věc, což výslovně za rozhodující moment prohlašuje čl. 324 obch. zák. — tedy zřejmá obdoba § 18, č. 4 ex. řádu, kam podle našeho výkladu exekuce na nároky dle §§ 325—329 spadá.
V.Konečně pro toto řešení — příslušnost pro exekuci na nároky na vydání nebo dodání hmotných věcí se řídí dle § 18, č. 4 ex. ř. polohou věci — mluví i důvody účelnosti:
a) Při exekuci na pohledávky (§§ 290—324 ex. ř.) končí vlastně pravidelně činnost exekučního soudu tím, že se vydá usnesení o přikázání pohledávky (k vybrání dle §§ 308—315 či na místo placení dle § 316 ex. ř.), nejvýše, že zprostředkuje vyjádření poddlužníka o pohledávce dle § 301 ex. ř. Toto vše děje se písemně — proto nemá valných praktických důsledků, zda poddlužník má k soudu tomu dále či blíže. Vždyť ani případný spor o pohledávce zabavené a přikázané neřídí se co do příslušnosti soudem exekučním. Dle rozh. Vážného sb. 1987 nedopadá sem § 17 ex. ř., jistě právem, neboť spor ten nebyl podnícen exekučním řízením, jež pouze přenáší aktivní legitimaci s původního věřitele, totiž povinné strany, na vymáhajícího věřitele resp. opatrovníka dle §§ 314—315 ex. ř. — Zpeněžení pohledávky jinak (§§ 317—319 ex. ř.) jest výjimkou. b) Naproti tomu jest při exekuci na nároky na vydání hmotných věcí (§§ 325—329 ex. ř.) činnost exekučního soudu daleko více určována bydlištěm poddlužníkovým, správněji místem, kde věci ty jsou. Neboť výkon exekuce spočívá v tom, že poddlužník věci vydá výkonnému orgánu, jejž soud jmenuje (§ 327 ex. ř.). Kdyby exekučním soudem nebyl soud, v jehož obvodě jsou věci, nýbrž soud bydliště dlužníkova (§ 18, č. 3 ex. ř.), těžko by mohl určití výkonný orgán pro toto převzetí. Přece by neposílal svého vykonavatele do cizího okresu. Nezbylo by tedy nic jiného než o výkon dožadovati soud jiný, což jistě se nejeví účelným, kdežto požadavku účelnosti hoví řešení námi zastávané daleko lépe. Argumentem proti tomu není ani zmínka o různosti soudu dle § 327, odst. III. ex. ř. Neboť tam se nemluví o tom, že věci jsou v obvodě jiného než exekučního soudu, nýbrž že v jiném obvodě jsou poddlužníkem odevzdány. Míří se tu zřejmě na případ, kdy poddlužník, věren předpisu § 905 obč. zák., plní v místě svého bydliště resp. závodu, kde však věci při počátku výkonu exekuce (§ 18, č. 4 ex. ř.) nebyly. Při tom sám zákon upozorňuje na obtíže zasílání věcí z tohoto místa k soudu exekučnímu, kteréžto obtíže vyskytly by se vždy, jakmile oprávněný z nároku na vydání věci, tedy v exek. řízení povinná strana, bydlí jinde, než věci při začátku exekuce jsou, kdybychom přiklonili se k výkladu, že exekučním soudem jest soud tohoto bydliště dlužníkova dle § 18, č. 3 ex. ř. Bylo by to jistě nevhodné a proto by se doporučovalo, aby nejvyšší soud zrevidoval své stanovisko, vyjádřené v rozh. č. 14648 Vážného sb.
Kdyby bylo zůstalo nebo zákonodárcem bylo znovu zvoleno znění § 18 č. 4 ex. ř., jak bylo opuštěno — ovšem bez úmyslu meritorně co měniti — t. j. že dle § 18 č. 4 ex. ř. rozhoduje, kde jsou »při počátku výkonu exekuce věci, na které anebo na jejichž vydání táž má býti vedena«, byl by nesprávný výklad vyloučen. Téhož účinku, totiž vyloučení takového výkladu, že pro exekuci dle §§ 325—329 ex. ř. rozhoduje o příslušnosti § 18, č. 3 ex. ř., dosáhlo by se tím, že v tomto ustanovení výslovně by se vytklo, že jde pouze o pohledávky peněžité. Byť exekuce dle §§ 325—329 ex. ř. nejsou nejčastější, přec jen mělo by v této otázce býti zjednáno jasno ve směru příslušnosti podle polohy věci, už pro zamezení dožádání, jimž jest se co nejvíce vyhnouti, jak právem nauka i výnosy ministerstva spravedlnosti zdůrazňují.

Citace:

Příslušnost při exekuci na nároky vydání a dodání hmotných věcí podle §§ 325 - 329 exek. řádu. Právní prakse, měsíčník československých právníků. Praha: Právnické knihkupectví a nakladatelství V. Linhart , 1937-38, svazek/ročník 2, s. 120-122.