Exceptio rei iudicatae.I. Pojem:Exceptio rei iudicatae jest námitka, že spor byl již právoplatně rozhodnut. Jest totiž podmínkou sporu každého, že o témž nároku právním nebylo ještě právoplatně rozhodnuto (rozsudkem, soudním narovnáním neb vzdáním se před soudem učiněným).II. Právní účinky:1. Bylo-li o nároku právoplatně rozhodnuto, může žalovaný již dříve, než pustí se do sporu (kdykoliv před podáním odpovědi sb. »G1. U.« č. 7383), žalobu vrátiti, poukázav na právoplatný rozsudek právě vydaný a na dřívější žalobu (rozh. ze dne 13. listopadu 1878, č. 9324 sb. »Gl. U.« č. 7205); v takovém případě jest pak naříditi stání, a když žalobce sám od žaloby neupustí, jest vysloviti, má-li vrácení žaloby míti místo čili nic (dv. d. ze dne 15. ledna 1787, č. 621 sb. z. s., § 35 záp. hal. s. ř.). Nebyl-li vrácení obžaloby průchod dán, musí býti stanovena nová lhůta ku podání odpovědi. (Roz. ze dne 11. září 1873, č. 8953, sb. »Gl. U.« č. 5079.)2. Ku právoplatnému rozsouzení sporu netřeba přihlížeti z úřednípovinnosti (dv. d. ze dne 15. ledna 1787 č. 621 sb. z. s.).3. Právoplatné rozhodnutí sporu namítati lze i v odpovědi na žalobu, o čemž se pak nalezne při rozhodování ve věci hlavní. (Roz. ze dne 27. června 1882, č. 2451, sb. »Gl. U.« č. 9036.)4. Touto námitkou zabrání žalovaný vzniku nového sporu, po případě docílí pro sebe příznivý rozsudek, neboť právoplatné rozhodnutí sporu má i ten účinek, že nárok jednou ku platnosti přivedený nemůže býti opětně zažalován.III.Náležitosti.Má-li exceptio rei iudicatae s úspěchem býti ku platnosti přivedena, vyhledává se: 1. právoplatné rozhodnutí věci,2. totožnosť nároku žalobního,3. totožnosť sporných stran.Exceptio rei iudicatae nemůže býti s úspěchem vznesena na základě nálezu, v cizině vydaného, jejž v tuzemsku nelze vykonati (rozh. ze dne 10. prosince 1891, č. 14691, časop. Jur. Bl.« č. 11 z r. 1892); rovněž ne žaluje-li se z téhož právního důvodu na zaplacení menšího obnosu (roz. ze dne 7. ledna 1886, č. 14197, sb. >G1. U.« č. 10882), nebo na zvýšení výživy již přisouzené (rozh. ze dne 4. července 1878, č. 3706, sb. »Gl. U.« č. 7056.). Žaloba o neplatnosť smlouvy nájemné rozdílná jest od žaloby na zrušení nájemné smlouvy (rozh. ze dne 19. dubna 1877, č. 14284, sb. »Gl. U.« č. 6457); rovněž není žaloba na spravení záznamu totožná se žalobou na spravení obstávky ku zjištění téže pohledávky (rozh. ze dne 22. července 1869, č. 7023, sb. »Gl. U.« č. 3472); rovněž jest rozeznávati žalobu hypotekárni od žaloby na držitele zástavy jakožto dlužníka osobního podané (rozh. ze dne 16. června 1857, č. 5915, sb. »Gl. U.« č. 1024). Žalobu alimentační, kterou manželka podala na manžela a která neměla výsledku, může tato znovu podati na jeho dědice (roz. ze dne 11. ledna 1870, č. 14859, sb. »Gl. U.« č. 3653); totožnosť stran nezrušuje se vstoupením zástupce do sporu (roz. ze dne 11. února 1869, č. 11967, sb. »Gl. U.« 3286); exceptio rei iudicatae není však podmíněna tím, aby sporné strany také v těchže úlohách vystupovaly (roz. ze dne 2. května 1878, č. 10231); konkursní podstata a úpadce platí ohledně exceptio rei iudicatae za tutéž osobu (roz. ze dne 15. června 1859, č. 2380, sb. »Gl. U.« č. 808).Literatura:Unger, Systém, II. sv. str. 615; Menger, Systém, Vídeň 1876; Canstein, Lehrbuch des österr. Civilproceßrechtes, Berlin 1893.