Č. 773.

Pozemková reforma: Otázka, zda určitý peníz pachtovného z pozemků daných do vnuceného pachtu dle § 63 zák. příděl. jest přiměřený a v místě obvyklý a běžný, jest otázkou skutkovou po rozumu § 6 zák. o správ. soudu.
(Nález ze dne 21. března 1921 č. 2283.)
Věc: Dr. Bedřich S. jako peručník a správce jmění nezl. Karla S. proti státnímu pozemkovému úřadu v Praze o stanovení pachtovného z pozemků daných do vnuceného pachtu.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Za účelem stanovení pachtovného za pozemky přidělené do prozatímného drobného pachtu od panství O., po případě za účelem dosažení smírné dohody mezi zúčastněnými stranami, bylo od okresní politické správy v Písku výměrem ze dne 19. června 1920 č. 27.040 ustanoveno jednání ke dni 25. června 1920.
Při té příležitosti navrhl odborný poradce, aby pro pole v okresu Mirovickém, k němuž patří panství O., činilo pachtovné při I. a II. bonitní třídě 200 K, při III. a IV. třídě 160 K, při V. a VI. třídě 120 K a při VII. a VIII. třídě 90 K za 1 ha a aby ohledně luk činilo o 20 proc. více.
Přítomní zástupci zúčastněných obcí souhlasili jednomyslně s tímto návrhem. Zástupce velkostatku O. žádal, aby pachtovné bylo stanoveno, pokud jde o pozemky patřící k velkostatku O., okresní politickou správou, ježto jde o poručenské jmění a on by případnou dohodu nemohl proti poručenskému soudu zodpověděti.
U vyřízení tohoto jednání vydán byl okresní správou politickou v Písku výměr ze dne 2. července 1920 č. 28 967, v němž pachtovné za pozemky pronajaté v okresu Mirovickém a v obvodu dvoru Červeného Újezdu a Oslova bylo stanoveno ciframi shora uvedenými.
Proti tomu podal Dr. Bedřich S. v zastoupení nezletilého Karla S., majitele panství O., stížnost, ve které namítal, že tato výměra neodpovídá místním poměrům a ještě méně poměrům na panstvích S., kde přijati byli všichni čeledínové z vojenské služby se vrátivší, ač za ně ve válce byli najati jiní, takže značným rozmnožením počtu čeledi tím vzešlým i neobyčejným zvýšením jejich mezd zvýšena režie, která dojíti má výrazu, eventulelně i částečně úhrady ve zvýšeném pachtovném z pozemků propachtovaných.
Rozhodnutím ze dne 1. září 1920 č. 5735—4455/20 zamítl státní pozemkový úřad tuto stížnost jako neodůvodněnou z těchto důvodů:
Nájemné na panství O. bylo hromadně pro všechny obce stanoveno: u polí nejšpatnější jakosti (7.—8. tř.) na 90 K po ha, u polí chudších, střed- ních (5.—6. tř.) na 120 K po ha, u polí dobrých (3.—4. tř.) na 160 K po ha a u polí nejlepších (1.—2. tř.) na 200 K po ha.
U nájemce dvora Nerosíce téhož velkostatku K. F. vyšetřeno dle návodu pozemkového úřadu nájemné i s přirážkou na zdražení režie penízem; 80 K po 1 ha a nájemce prohlásil, že je s tím spokojen. Bude tedy pro vlastní dvory téhož velkostatku, kde i za půdu nejhorší platiti se má 90 K z 1 ha, pro daný nouzový účel nahoře uvedené pachtovné postačitelné. Připomíná se, že i pro jiné velkostatky stanoveno bylo totéž pachtovné a žádný z nich nepodal ohrazení. Není proto důvodu, aby stížnosti bylo vyhověno.
Proti tomuto nálezu obrací se stížnost Dra Bedřicha S. jako poručníka a správce jmění nezletilého Karla S., vlastníka velkostatku O., ve které uplatňuje:
I. vadnost řízení, kterou spatřuje v tom, že nebyly vyšetřeny okolnosti v odvolání podaném na státní pozemkový úřad uvedené, z nichž vyplývá, že pachtovné bylo na úkor výroby na zbylém statku stěžovatele příliš nízko vyměřeno, aniž prý újmu utrpí racionelní hospodaření i zájmy osob na statcích těch, trvale zaměstnaných, i zájmy zásobování lidu;
II. nezákonnost naříkaného rozhodnutí, kterou shledává v tom, že pro posouzení přiměřenosti sporného pachtovného vzaty byly za měřítko činže placené K. F-em, ježto pachtovné tomuto pachtýři, který byl přítelem otce i děda stěžovatelova a dlouhá léta již pozemky ony v pachtu má, bylo nepoměrně nízko stanoveno.
Pachtovné státním pozemkovým úřadem určené jest tak nepřiměřené, že by se tím přivodila pasivita dotyčných dvorů a tím účelné hospodaření na nich by bylo znemožněno.
Nejvyšší správní soud uvážil o stížnosti této jak následuje: Dle předpisu § 63 zákona jest v první řadě zůstaveno vlastníku statku, aby prováděje příkaz mu daný, přenechati příslušnou část pudy své do prozatímního drobného pachtu, dotčené smlouvy pachtovní »za běžných podmínek« uzavřel, tedy i samostatně se dohodl s budoucím pachtýřem o výši pachtovného.
V přítomném případě však strana tohoto svého práva nepoužila, nýbrž — jak z děje shora vylíčeného plyne — při jednání dne 25. června 1920 výslovnou vznesla žádost, aby okresní správa politická sama stanovila pachtovné.
Tím prohlásila, že spokojuje se tím, aby úřad pozemkový celou akci provedl tak, jako kdyby pro nesplnění daného příkazu stranou měl zakročiti dle odst. 4 § 63.
Pozemkový úřad v tomto případě nemůže arciť libovolně podmínky smlouvy pachtovní a tím i pachtovné stanoviti, nýbrž jest i on vázán předpisem odst. 1 § 63, jenž stanoví, že pro pachty drobné dle tohoto zákona uzavírané mají přijíti k platnosti běžné pachtovní podmínky a musí tudíž i při vyměření pachovného dbáti toho, aby výměra tato odpovídala místním poměrům a obvyklým cenám.
Otázka vsak, zda určitý peníz pachtovného jest přiměřený a v místě obvyklý a běžný, není otázkou právní, nýbrž otázkou skutkovou.
Nemůže tudíž nejvyšší správní soud odpověď na otázku tuto, kterou právně jest karakterisovati jako »zjištční skutkové«, přezkoušeti ve věci samé, nýbrž jest dle § 6, odst. 1 svého zákona povinen zjištění to položiti i svému rozhodování za podklad, není-li tu nějakých podstatných vad řízení, v němž zjištění toto se stalo.
Nemůže proto také ani v konkrétním případě nejvyšším správním soudem býti zkoumáno, zda zjištěné pachtovné 200, 160, 120 a 90 K za 1 ha půdy jest místním poměrům přiměřené a odpovídá běžným a obvyklým cenám tamnějším, nýbrž soud může jen zkoršeti, není-li tu nějaké vady. která by spadala pod předpis § 6, odst. 2.
Stížnost v tom směru toliko vytýká, že měl pozemkový úřad vyšetřiti okolnosti v odvolání na státní pozemkový úřad uváděné.
Ale všechny okolnosti v tomto odvolání přednesené neneslv se k tomu, by dokázaly, že stanovené pachtovné neodpovídá pachtovnému běžnému a obvyklému, nýbrž zabývaly se úvahou, jaký reflex toto nízké pachtovné bude míti na ostatní hospodaření stěžovatelovo, tedy úvahou, která pro otázku běžných cen pachtu pozemkového jest bezvýznamnou.
Nelze tudíž spatřovati vady řízení v tom, že tyto nerozhodné okolnosti nebyly blíže vyšetřovány. Ostatně jest zdůrazniti, že rozhodnutí okresní politické správy spočívá na dobrozdání poradce a projevu starostů zúčastněných obcí. proti němuž se přítomný zástupce stěžovatelův nikterak neohradil. zejména neučinil nižádných návrhů na šetření jiná.
Neměl tedy úřad důvodu ještě další šetření prováděti a mohl žalovaný úřad své rozhodnutí na tomto podkladu založiti.
Okolnost, že naříkané rozhodnutí porovnává tento nájem s pachtovným placeným K. F-em, není vadou podstatnou, poněvadž — jak vylíčeno — nebyl peníz tohoto pachtovného vzat za podklad rozhodnutí, nýbrž dobré zdání podané odborným znalcem.
Jeví se tudíž stížnost bezdůvodnou.

Citace:

č. 773. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 357-359.