Čís. 15253.

Námitkami proti mimosoudní výpovědi zahajuje se sporné řízení.
Upustí-li vypovídaná strana od námitek, uznává tím nárok, jejž proti ní činí strana vypovídající a jest k návrhu této učiněnému při ústním jednání vynésti rozsudek pro uznání (§§ 395 a 572 c. ř. s.).
(Rozh. ze dne 21. března 1935, R I 260/35.) Prvý soud zamítl po zpětvzetí námitek žalovaným proti mimosoudní výpovědi návrh žalobce na pokračováni v řízení a vynesení rozsudku pro uznání. Rekursní soud k rekursu žalobce změnil usnesení prvého soudu a uložil mu nové jednání a rozhodnutí. Důvody: Vypovídaný podáním ze dne 4. prosince, to jest po ústním jednání vzal námitky proti mimosoudní výpovědi zpět. Vypovídající na to podáním ze dne 14. prosince nesouhlasil se zpětvzetím námitek, navrhl pokračování v jednání a vydání rozsudku pro uznání. Prvý soud nevyhověl návrhu strany vypovídající řka, že jde o mimosoudní výpověď a předmětem řízení bylo pouze jednání o námitkách, které byly vzaty zpět, následkem čehož prý nelze v ústním jednání pokračovati ani vydati rozsudek pro uznání. S tímto názorem prvého soudu rekursní soud nesouhlasí. Při rozepřích ze smluv nájemních, pokud není nic zvláštního předepsáno v §§ 560 násl. c. ř. s., dlužno používati veškerých ostatních ustanovení, platících pro sporné řízení před soudy okresními, tudíž také předpisů o rozsudcích a usneseních a o předpokladech, za kterých rozsudky a usnesení mohou býti vydávány. Jestliže vypovídaný vzal své námitky po počátku ústního jednání zpět, jest v jeho projevu spatřovati neobmezené uznání žalobního nároku. Učinila-li tedy vypovídající strana vzhledem k tomu návrh na pokračování a vydání rozsudku pro uznání, odpovídá její návrh předpisu § 395 c. ř. s. Není rozdílu v řízení o námitkách proti soudní a mimosoudní výpovědi, jakmile bylo zahájeno ústní jednání a v obojím případě koná se stejné řízení, jak vyplývá z ustanovení § 571 c. ř. s.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Okolnost, že žalující spolek nepodal rekurs do usnesení prvého soudu ze dne 5. prosince, jímž prvý soud vzal zpětvzetí námitek prostě na vědomí, je bez právního významu, jak dále bude vyloženo. Nesejde také na tom, že žalující strana nenavrhla při ústním jednání dne 9. listopadu, aby výpověď byla ponechána v účinností, neboť stačilo, že popřela námitky žalující strany, protože soud pak musí z moci úřadu učiniti rozsudkový výrok předepsaný v § 572 c. ř. s. Nepodá-li vypovězený proti mimosoudní výpovědi včas námitky, stává se výpověď účinnou (§ 566 odst. 1 c. ř. s.), a jsou-li to předpoklady uvedené v § 565 odst. 3 a 4 c. ř. s., stane se exekučním titulem podle § 1 čís. 18 ex. ř.; není-li tu těchto předpokladů, má mimosoudní výpověď pouze účinek, že se jí zruší nájemní (pachtovní) smlouva podle práva občanského a jest pak na vypovídající straně, aby si exekuční titul na odevzdání nájemního (pachtovního) předmětu opatřila (§ 1116 obč. zák. — srov. na př. rozh. čís. 10536, 12264 a 12722 sb. n. s.). Podanými námitkami proti mimosoudní výpovědi zahajuje se sporné řízení, jež lze skončiti (nedošlo-li ke smíru nebo přípustnému zpětvzetí výpovědi) jen rozsudkem podle § 572 c. ř. s., který jest pak exekuč. titulem podle § 1 č. 1 ex. ř., byla-li výpověď uznána za účinnou (srov. také důvody vídeňského rep. nálezů čís. 1684 úř. sb. a plen. usn. čís. 10807 sb. n. s.). Zpětvzetím námitek nelze ukončiti soudní sporné řízení, které bylo již podle § 571 c. ř. s. zahájeno, a nelze tu ani obdobně použiti předpisu § 237 c. ř. s. o zpětvzetí žaloby, neboť námitky nejsou žalobou. Podá-li vypovězený námitky proti výpovědi, brání se tím proti nároku, jejž činí vypovídající (srov. motivy k § 560 c. ř. s. str. 321 a 322). Poněvadž však námitky jsou pouhou obranou proti žalobnímu nároku, lze obranu tu kdykoli později opustiti, čímž pak výpovědní nárok stane se bezesporným, neboť zpětvzetím námitek proti výpovědi zbavuje se vypovězená strana jediné obrany, kterou podle zákona má, a nelze tomu rozuměti jinak, než že uznává nárok, jejž proti ní činí strana vypovídající (srov. rozh. čís. 37 sb. n. s.). Právem proto změnil rekursní soud usnesení prvního soudu, neboť tm, že prvý soud vzal na vědomí zpětvzetí námitek, nebyl spor nijak ukončen, a žalující strana byla přes to oprávněna k návrhu ,na ustanovení roku k pokračování v ústním jednání, pří němž by mohla učiniti návrh na vynesení rozsudku pro uznání podle § 395 c. ř. s.

Citace:

č. 14253. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 260-262.