Č. 7706.

Samospráva obecní: Rekursní stolice může vysloviti, že částka, vložená obecním zastupitelstvem do obecního rozpočtu jako odměna starostovi obce, není přiměřená, nemůže však sama odměnu tu určití.
(Nález ze dne 23. ledna 1929 č. 1046.)
Prejudikatura: Boh. A 945/21, 2657/23, 5428/26, 5711/26, 5985/26.
Věc: Obec D. (adv. Dr. Rud. Traub z Čes. Brodu) proti zemskému správnímu výboru v Praze o obecní rozpočet na rok 1925.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud určuje odměnu starostovi částkou 12000 Kč, se zrušuje pro nezákonnost; jinak se stížnost zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Ve schůzi dne 27. února 1925 schválilo obecní zastupitelstvo v D. rozpočet obce na rok 1925, ve kterém byla jako služné starosty zařazena částka 24000 Kč. Nař. rozhodnutím zrušil zsv v Praze v pořadí instančním toto unesení pro nezákonnost a stanovil sám odměnu starosty pro uvedeny rok částkou 12000 Kč.
Rozhoduje o stížnosti obce D. proti tomu podané, měl nss na zřeteli, že nař. rozhodnutím žal. úřad: 1. jednak vyslovil, že částka 24000 Kč, vložená do rozpočtu jako odměna starostovi obce, jest nepřiměřená, a 2. jednak sám určil odměnu tu penízem 12000 Kč.
Proti prvé části tohoto rozhodnutí stížnost především namítá, že žal. úřad prohřešil se proti zásadě všeobecného volebního práva do obcí, ježto, nemá-li starosta přes to, že správě obecních záležitostí věnuje veškeru svou sílu a všecek svůj čas a není s to, aby šel za výdělkem, nároku na náhradu umožňující mu existenci, může úřad starosty zastávati jen soukromník, nebo velmi zámožný člověk, jenž má dosti volného času, což se příčí požadavkům plynoucím ze zavedení všeobecného rovného práva hlasovacího.
O námitce této uvažoval nss takto:
Jednou ze stěžejních myšlenek naší komunální ústavy jest zásada, že vedení obecních záležitostí spočívá v rukou občanů, činných v úřadu čestném, jimž jsou přidáni k ruce úředníci z povolání jen jako podřízení pomocníci techničtí. Podstata úřadu čestného spočívá v tom, že výkon úředních funkcí není — jako je tomu při úřadu z povolání — životním povoláním jeho nositele; důsledkem toho úřad není pro funkcionáře občanským a hospodářským podkladem jeho sociální existence, nýbrž naopak jinaké jeho postavení občanské, společenské, hospodářské je basí, na níž je vybudováno postavení jeho jako nositele úředních funkcí Z této podstaty úřadu čestného plyne jako pravidlo jeho bezplatnost. Také české zřízení obecní stojí zásadně na stanovisku, vyjádřeném v § 25 odst. 1, že úřad člena zastupitelstva obce vůbec, a tedy i starosty obce jest úřadem čestným, neplaceným. Z této zásady činí odst. 2 § 25 výjimku pouze potud, že připouští, aby starostovi po čas jeho úřadování poskytnuta byla z obecních prostředků náhrada, t. j. odškodněni za práci s jeho úřadem spojenou. Vždy ovšem dle odst. 3 téhož paragrafu náleží starostovi a každému zástupci obce náhrada za výlohy, které jsou s vykonáváním jejich funkcí spojeny.
Stížnost má patrně za to, že zmíněná základní zásada obec. zřízení byla opuštěna zavedením všeob. vol. práva do obcí. Avšak neprávem. Zákony republiky mají v tom směru jediné ustanovení, totiž v § 10 novely k obec. zřízením č. 76/19, podle něhož členové obecních zastupitelstev, rad a komisí — tedy i starosta (srovn. nál. Boh. A 5711/26) — kteří ztrátou času při výkonu svých funkcí, vyjímajíc schůze obec. zastupitelstva ,by trpěli hmotnou újmu, mají nárok na náhradu dietami, které se schválením vyššího správního úřadu určí obec. zastupitelstvo. Tím ovšem nárok na náhradu výloh stanovený v odst. 3 § 25 obec. zříz. doznal rozšíření, nebylo však nic změněno na zásadním pojetí úřadu zástupců obce, a zejména úřadu starosty, jako funkcionářů činných v bezplatném úřadu čestném. Naopak lze z tohoto ustanovení a contrario usuzovati, že na zásadním pojetí těchto funkcí jako bezplatného úřadu čestného nechtěl zákon nic změniti.
Z toho plyne však, že náhrada, připuštěná v odst. 2 § 25 obec. zříz., nesmí býti ani za nynějšího stavu pokládána za služné, určené k tomu, aby bylo základem hospodářské a sociální existence starostovy, nýbrž pouze za náhradu, poskytnutou starostovi za námahu spojenou s jeho funkcí. Zda by starosta vedle této náhrady dle § 25 odst. 2 obec. zříz. mohl požadovati ještě náhradu podle § 10 novely č. 76/1919, může ve sporném případě zůstati stranou, neboť o náhradu podle tohoto ustanovení se nejedná.
Z vylíčené povahy náhrady podle § 25 obec. zříz. plyne pro otázku, zda v konkrétním případě lze náhradu přiznanou starostovi obecním zastupitelstvem pokládati za přiměřenou čili nic, důsledek, že nelze brán zřetel k tomu, je-li poskytnutou náhradou zajištěna hospodářská a sociální existence starostova, nýbrž že přicházejí tu v úvahu jen takové momenty, z nichž lze seznati a posouditi způsob a rozsah funkcí starostových, jež náhradou mají býti odměněny, a vedle toho ovšem také zřetel na celkovou hospodářskou situaci obce.
Stížnost vytýká v tomto směru, že žal. úřad opomenul zkoumati, jaké zákonné povinnosti má starosta obce D. v této své vlastnosti, jakého času k plnění těchto povinností potřebuje, a může-li, plně povinnosti ty, jíti za svým povoláním. — Avšak výtka tato jest zřejmě v odporu se správními spisy, neboť zsv výnosem ze 6. září 1926, řízeným na osk-i a touto podle spisů v doslovném překladu sděleným obci, vyzval st-lku, aby podala podrobnou zprávu o rozsahu a množství prací obecního starosty, jimiž tento jest zaneprázdněn, ovšem pouze jako starosta obce, nikoli jako předseda mšr-y nebo funkcionář jiných zařízení, fondů a pod. a po jakou dobu denní jest pracemi těmi zaměstnán vzhledem k tomu, že k vedení obecní agendy má tajemníka, pomocnou sílu a strážníka. Na toto vyzvání podala obec vyjádření ze 7. března 1926, v němž obšírně vylíčila, co vše jest starostovi obstarávati.
Jestliže pak žal. úřad, opíraje se o své všeobecné zkušenosti a znalosti agend obecních, kterých mu jako nejvyššímu samosprávnému úřadu nelze upírati, maje dále ,před sebou toto vyjádření obce a přihlédnuv také k okolnostem, jejichž správnost stížnost nepopírá, t. j. jednak k počtu obyvatelstva obce D. s dočasným jeho přírůstkem v sezóně lázeňské a jednak k počtu sil, jež má starosta k ruce, dospěl k závěru, že starostovi stanovená odměna 24000 Kč jest nepřiměřená, nelze tento jeho úsudek shledávati vadným, neboť uvedené momenty zajisté jsou způsobilé poskytnouti základ pro posouzení způsobu a rozsahu prací starostových. Je-li úsudek ten věcně správný, vymyká se však jako otázka skutková posouzení nss-u (§ 6 odst. 1 zák. o ss).
Pro tvrzení stížnosti uvedené v souvislosti s projednávanou právě námitkou, jako by zsv při svém rozhodování vycházel z názoru, že se činnost starosty v menších obcích omezuje vesměs na funkce representativní, řízení schůzí, poukazování účtů k výplatě a na podpisování obecních písemností, stejně jako pro domněnku, jako by žal. úřad zřejmě předpokládal, že starosta v D. svých povinností přesně nekoná, nýbrž tyto, jak se tu a tam přihází, na obecní zaměstnance svaluje, neposkytuje nař. rozhodnutí podle celého jeho znění naprosto žádného podkladu.
Pokud tedy stížnost směřuje proti výroku žal. úřadu, kterým tento uznal, že položka 24000 Kč jako náhrada starostovi na rok 1925 jest nepřiměřená, jest bezdůvodná.
Naproti tomu nemohl nss upříti důvodnost stížnosti, pokud proti dalšímu výroku nař. rozhodnutí vytýká, že žal. úřad mohl usnesení obce sice zrušiti, že však nebyl oprávněn vůli obce nahraditi vůlí svou a usnesení obce reformovati. Již nál. Boh. A 945/21, 2657/23 a 5428/26 vyvodil nss z předpisů obec. zřízení právní zásadu, že ve věcech hospodářské správy obecní — a o takovou jde nepochybně i zde — vyšší stolice jest sice oprávněna usnesení obce odstraniti, že však jí nepřísluší, aby opatření obce nahradila sama disposicí jinou. Proti této zásadě zsv v daném případě pochybil, když se neomezil na přezkoumání zákonitosti a účelnosti rozpočtového usnesení ob. zastupitelstva ohledně odměny pro starostu, nýbrž nahradil toto usnesení vlastním výrokem, stanoviv položku starostovy odměny částkou 12000 Kč. Snaží-li se v odv. spise zsv tento svůj postup obhájiti tím, že rozhodoval podle § 7 fin. nov. o naříkaném rozpočtu jen v rámci podaného odvolání a že, měla-li býti povolena potřebná obecní přirážka, musil míti určitou výši naříkané položky a tím i schodku obecního rozpočtu, sluší k tomu podotknouti, že — jak bylo vysloveno již v nál. Boh. A 5985/26 — ani ustanovení § 7 fin. nov. nedává vyššímu úřadu právo, aby položky rozpočtu obecního sám upravoval. Okolnost však, že rekurenti ve svém odvolání k osk-i přímo žádali, aby sporná položka byla stanovena 50% původní výše, nemohla ovšem oprávnění žal. úřadu k positivnímu určení naříkané položky založiti. Pokud tudíž žal. úřad sám stanovil odměnu starosty stěžující si obce částkou 12000 Kč, překročil svoji kompetenci a bylo proto nař. rozhodnutí v tomto bodě zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

Č. 7706. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 252-255.