NPD documents search: Boh. adm., 13 (1931), sv. 1

Č. 5197.

Samospráva obecní. — Administrativní řízení: I. * Pokud jde o doplnění rozpočtu obecního potřebou na veřejná plnění obci po zákonu náležející nebo na peněžní platy zakládající se na vykonatelném titulu, je dohlédací úřad podle § 7, odst. 3 ob. fin. nov. č. 329/1921 oprávněn činiti toliko připomínky a event. obec přiměti, aby o nich jednala, nepřísluší mu však právo, aby podle výsledků svého přezkoumávání rozpočet obecní sám věcně opravoval a upravoval. — II. * Dohlédací úřad, rozhoduje dle § 7, odst. 2 ob. fin. nov. č. 329/1921 o rozpočtu naříkaném, jest vázán na rámec podaného odvolání; mimo tyto hranice nemůže působiti na opravu nebo doplnění rozpočtu jinak nežli prostředky, které mu dává odst. 3. cit. paragrafu.
(Nález ze dne 10. prosince 1925 č. 23.755.)
Věc: Hlavní město Užhorod proti civilní správě Podkarpatské Rusi o schválení obecního rozpočtu.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: V zasedání správní komise města Užhorodu z 22. ledna 1923 schválen byl řádný rozpočet města na rok 1923. Rozpočet ten vykazoval celkový schodek 1480768 Kč; k jeho krytí usneseno vybírati 160% přirážky k dani pozemkové a domovní a 327% přirážky k dani výdělkové. Takto schválený rozpočet byl dne 7. února 1923 městským magistrátem předložen župnímu úřadu k příslušnému řízení a to jednak vzhledem k usnesené výši přirážek, jednak vzhledem k podanému odvolání užhorodských obyvatelů Dra Štěpána K. a Dra Ondřeje K.
Rozhodnutím župního úřadu v Užhorodě ze 17. dubna 1923 odepřeno schválení rozpočtu a uloženo městu, aby sestavilo nový rozpočet, který by odpovídal zájmům města i poplatníků.
K odvolání obce užhorodské zrušila civ. správa Podk. Rusi v Užhorodě výrokem z 21. června 1923 zmíněné shora rozhodnutí župního úřadu pro vadné řízení a uložila župnímu úřadu, aby vzhledem k ustanovení § 7 a 31 zákona č. 329/1921 po získání potřebných vysvětlivek a po přezkoumání cit. rozpočtu znovu jej civ. správě předložil s vhodnými návrhy řádně odůvodněnými ku přezkoumání a k usnesení ohledně přípustnosti vybírání obecní přirážky k dani výdělkové ve výši stanovené adm. výborem města. V důsledku tohoto rozhodnutí civilní správy vrátil župní úřad v Užhorodě výměrem z 19. června 1923 rozpočet obci s řadou připomínek, v nichž uložil obci, aby snížila řadu preliminovaných vydání. Když obec odmítla tak učiniti a z výměru se odvolala, župní úřad přezkoumal rozpočet znovu, opravil shledané početní chyby, provedl další snížení některých výdajových položek a předložil rozpočet civ. správě, která jej v této úpravě na základě § 7 odst. 6 ob. fin. nov. č. 329/1921 schválila, a k úhradě schodku župním úřadem upraveného částkou 953869 Kč podle § 31 odst. 4 cit. zák. povolila vybírati 215% přirážku k dani výdělkové a 100% přirážku k daním ostatním.
O stížnosti, která v prvé řadě namítá, že žal. úřad nebyl oprávněn rozpočet obce sám upraviti, nss uvážil:
Nař. rozhodnutí svou formulací nejeví se jako rozhodnutí vydané v cestě instanční o rekursu Dra K. a Dra K.. nýbrž jako opatření dozorčí, které civ. správa ve své funkci vyššího dohlédacího úřadu činí podle § 7 odst. 6 fin. nov., jsouc ve smyslu § 31 odst. 4 cit. zák. povolána povoliti obecní přirážku k úhradě rozpočtového schodku. Dlužno tedy zkoumati, jaká práva příslušejí co do obecního rozpočtu dohlédacímu úřadu v této jeho funkci dozorčí.
Podle § 1 a násl. fin. novely jest o všech příjmech a vydáních obce, podniků, ústavů a fondů obecních a obcí spravovaných sestaviti každoročně rozpočet. Jakým způsobem se to děje, jmenovitě kdo rozpočet sestavuje, stanoví § 6 posléze cit. zákona, jenž předpisuje, že rozpočet připravuje starosta obce a po projednání v ob. radě jej předkládá ob. zastupitelstvu, jež se o něm usnáší. Uvedené předpisy nedopouštějí žádných pochybností o tom, že sestavování rozpočtu jest sice povinností, avšak také výlučným oprávněním obce. Z principu samosprávy obce plyne, že dozorčí zásah do jejího práva hospodářského sebeurčení je přípustný pouze potud, pokud zákon výslovně jej připouští.
Jaká ingerence přísluší nadřízenému úřadu co do rozpočtu obecního, stanoveno jest v § 7 ob. fin. nov. Podle tohoto předpisu je nadřízený úřad oprávněn přezkoumávati obecní rozpočet obcí sestavený ve dvou případech: jednak, bylo-li podáno odvolání (odst. 2), jednak jde-li o schválení obecních přirážek (odst. 3). Vzhledem ke shora vyznačenému rázu nař. rozhodnutí jako opatření dozorčího třeba prozatím zabývati se toliko případem druhým, normovaným v odst. 3 §u 7. Podle tohoto předpisu přezkoumá úřad dohlédací rozpočet v jednotlivých položkách, může si vyžádati od obecního starosty potřebné vysvětlivky a činiti připomínky, týkající se doplnění nebo opravy rozpočtu. O těchto připomínkách je obecní zastupitelstvo povinno nejdéle do 14 dnů jednati. Jde-li o připomínku, podle které jest do rozpočtu zařaditi veřejná plnění obci po zákonu příslušející nebo platy peněžní, zakládající se na vykonatelném titulu, může resp. má dohlédací úřad obci naříditi, aby rozpočet v naznačeném směru do 14 dnů doplnila, a nestane-li se tak, je oprávněn rozpočet takto sám doplniti a k úhradě potřebnou přirážku k přímým daním vypsati. Stejně vymezena jest ingerence vyššího úřadu dohlédacího, povolaného k jednání dle odst. 6. §u 7.
Z tohoto předpisu je tedy patrno, že pokud nejde o doplnění rozpočtu potřebou na veřejné plnění obcí po zákonu náležející nebo na peněžní platy zakládající se na vykonatelném titulu — a o takové případy se v dnešním sporu nejedná — je dohlédací úřad ve své funkci dozorčí omezen výlučně na to, aby obec na shledané závady rozpočtu upozornila ev. ji donutil, aby o tomto upozornění jednala, že však mu nepřísluší právo, aby podle výsledku svého přezkoumávání rozpočet obecní sám upravil. Takové právo nemůže pak dohlédací úřad vyvozovati ani z ustanovení § 31 odst. 6 ob. fin. nov., které mu dává sice právo stanoviti přirážku v té výměře, jaké je potřebí k úhradě rozpočtového schodku, nedává mu však oprávnění, aby sám stanovil tento schodek. I když možno tedy připustiti, aby dohlédací úřad, rozhoduje o povolení obecní přirážky, opravil pouhé zřejmé početní chyby v předloženém mu rozpočtu shledané, nelze mu přiznati oprávnění, aby rozpočet ten dle svého uvážení opravoval a upravoval také věcně, leč by šlo o doplnění rozpočtu ve směru shora uvedeném (§ 7 odst. 3 posl. věta).
Než i kdyby žal. úřad byl nař .rozhodnutím rozhodoval zároveň jako instance o rekursu podaném do ob. rozpočtu, nebylo by možno postup jeho shledati správným. Odst. 2. §u 7 stanoví, že o rozpočtu naříkaném rozhoduje dohlédací úřad jen v rámci podaného odvolání, má však právo a povinnost současně zkoumati, vyhovuje-li rozpočet všem ustanovením zákonným, jmenovitě jsou-li v něm též zařazena veřejná plnění obci po zákonu příslušející nebo platy peněžní zakládající se na vykonatelném titulu. V předpisu tomto, jímž se úřadu jednak nařizuje, že nesmí překročiti rámec podaného odvolání, jednak současně se mu však dává zmocnění a povinnost, aby přezkoumával rozpočet také ultra petitům, je zřejmý rozpor, který nelze vyložiti uspokojivě jinak, nežli že úřad je při svém rozhodování skutečně vázán jen na rámec podaného odvolání, mimo tyto hranice pak že mu nepřísluší zakročiti proti obci jinými prostředky, nežli které mu dává odst. 3 shora již vyložený. Jinak došlo by se také k výsledku velmi neuspokojivému, že nadřízený úřad, třebas nebylo třeba povolení přirážek obecních, má jenom proto, že bylo náhodou podáno odvolání, proti obecnímu rozpočtu širší a intensivnější oprávnění dozorčí nežli tam, kde je třeba povolení přirážek, a kde tedy zájmy veřejné a finanční jsou dotčeny daleko více.
Že pak v daném případě úřad — ačli vůbec rozhodoval instančně — neomezil se na rámec podaného rekursu, nýbrž také přes rámec jeho ex officio rozpočet přezkoumával a věcně upravil, jest nepochybno. Ježto žal. úřad vychází z nesprávného právního názoru, že mu přísluší neobmezené právo rozpočet obci usnesený z dozorčí moci autoritativně měniti a upravovati, bylo nař. rozhodnutí, z něhož není patrno, zda vůbec a event. jak dalece je rozhodnutím instančním a jak dalece opatřením dozorčím,dle § 7 zák. o ss v celém rozsahu zrušiti, aniž bylo dále třeba zabývati se námitkami stížnosti čelícími proti správnosti resp. důvodnosti snížení jednotlivých rozpočtových položek.

Citace:

č. 9203. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 731-735.