Č. 8133.

Cesty. — železnice: 1. Péče o udržování silnice zahrnuje všecky práce, jichž je třeba, aby silnice byla ve stavu takovém, aby se jí dalo podle jejího určení bezpečně užívati. — 2. Spadá sem taky osvětlování části okresní silnice vedené podjezdem pod železniční tratí?
(Nález ze dne 30. září 1929 č. 18718/27.)
Věc: Zastupitelský okres plzeňský proti ministerstvu železnic o osvětlování železničního podjezdu.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Za příčinou vybudování dvojkolejné stanice Ch. bylo nutno přeložiti různé komunikace, mezi nimi i úrovňový přejezd okresní silnice P.-Ch. v km 98.7/8. Tento přejezd měl býti podle projektu státní železniční správy nahražen podjezdem. Při komis, projednávání tohoto projektu u příležitosti politické pochůzky kladli zástupci osk v P. — pro případ, že bude rozhodnuto pro podjezd — mimo jiné i podmínku, že okres po bezvadné kolaudaci převezme přeloženou trať do své správy mimo část vedoucí majetkem dráhy, kterou bude udržovati a osvětlovati dráha (str. 80 jednacího protokolu bod 5). Zástupci železn. správy prohlásili k tomuto požadavku, že jej béřou na vědomí až na osvětlování podjezdu, jež náleží silniční policii (str. 86 protokolu ad 4). Zabývajíc se těmito požadavky vyslovilo min. žel. v nař. výnosu, že požadavkům o úpravě náhradního podjezdu za zrušený úrovňový přejezd v km 98.7/8 bude vyhověno, až na požadavek osvětlování podjezdu, který zamítlo, poněvadž osvětlování silnice jest podle platných předpisů věcí silniční policie. Tento právní názor rozvedl žal. úřad v odv. spise v ten smysl, že osvětlování podjezdu, o který se jedná, pokud se týče osvětlování silnice vůbec, nelze považovati za udržování silnice, jež by příslušelo v daném případě okresu jako pánu silnice P.-Ch., nýbrž že péče o takové osvětlování náleží obci, v jejímž obvodu silnice probíhá, podle § 28 č. 3 česk ob. zříz., resp. podle česk. zem. zák. č. 47/66.
Maje rozhodovati o stížnosti podané proti tomu sk-í v Plzni a dovozující právě naopak, že osvětlování podjezdu nespadá do kompetence policie silniční, nýbrž do rámce povinností udržovacích, musil si nss předem ujasniti dosah a povahu nař. výnosu.
Podle správních spisů je mimo spor, že dotčeným podjezdem železničním prochází okresní silnice p.-ch-cká, že tento stav byl vyvolán přeložením této silnice v důsledku stavby žel. trati, pokud se týče rozšíření nádraží ch-ckého a že z důvodu bezpečnosti silničního provozu nutno tento podjezd osvětlovati. Proti požadavku okresu plzeňského, aby část okresní silnice podjezdem probíhající byla udržována žel. správou, nečinila žel. správa námitek. Stran otázky osvětlování toho podjezdu nedošlo však k dohodě mezi zástupci žel. správy a zástupci okresu. Rozhodlo proto o otázce této min. žel. nař. výnosem. Jde tedy po formelní stránce o rozhodnutí min. žel., vydané podle § 13, po materielní stránce o rozhodnutí podle § 10 lit. c) žel. zák. koncesního. Vydávaje toto rozhodnutí řešil žal. úřad prejudicielně otázku, zda osvětlování podjezdu náleží do rámce udržování silnic či do rámce silniční policie, a dospěv k právnímu názoru, že jde o silniční policii, zamítl požadavek okresu. Stížnost zastává názor opačný. Slušelo tedy zkoumati, který z obou střetnuvších se právních názorů je ve shodě se zákonem.
Žal. úřad dovolává se pro své stanovisko předpisu § 14 řádu policie silniční (česk. zem. zák. č. 47/1866) a dále předpisu § 28 č. 3 č. ob. zříz. Avšak § 14 řádu policie silniční jedná, jak z jeho obsahu a z jeho souvislosti s ostatním obsahem tohoto zákona je patrno, toliko o příslušnost k vykonávání předpisů policejních namířených proti závadnému užívání silnic. Pokud pak jde o § 28 č. 3 ob. zříz., přikazuje se ustanovením tímto do samostatného oboru působnosti obce jednak »péče o zachování obecních silnic, cest a mostů«, jednak »péče o bezpečné a snadné jezdění po silnicích«. Poněvadž v případě dnešního sporu neběží o silnici obecní, nýbrž o část trati silnice okresní, mohl žal. úřad, dovolávaje se § 28 č. 3 obec. zříz. míti na mysli jen onu část tohoto předpisu, kterou se obci ukládá péče o bezpečné a snadné jezdění po silnicích. Je tedy zapotřebí vymeziti smysl tohoto ustanovení, aby bylo možno říci, zdali a po případě za kterých předpokladů »péče o bezpečné a snadné jezdění obci uložená zahrnuje v sobě i osvětlování trati silnice, která není silnicí obecní.
Ukládajíc obci »péči o bezpečné a snadné jezdění po silnicích«, obecní zřízení nerozeznává mezi jednotlivými druhy silnic. Péče obci uložená neobmezuje se tedy na silnice a cesty obecní, nýbrž vztahuje se na všecky druhy silnic právu známých, t. j. jednak na silnice, o nichž jedná t. zv. konkurenční zákon silniční z 12. srpna 1864 (česk. zem. zák. č. 46/1864), jednak na silnice erární. Naproti tomu je podle téhož § 28 č. 3 obec. zřízení »péče o zachování silnic a cest« vložena na obec jen potud, pokud jde o silnice a cesty obecní, což úplně odpovídá ustanovení § 92 obec. zříz., které výslovně odkazuje na zákony zvláštní, pokud jde o povinnost přispívati na stavění silnic. Tyto zákony zvláštní upravují ex professo otázku, které subjekty postihuje t. zv. břímě silniční, a z nich lze také poznati, co sluší rozuměti »péčí a zachováním« (udržováním čili konservací) silnic. Jest to zejména zák. z 31. května 1866 č. 41 z. z. česk., který upravuje t. zv. technicko-hospodářskou správu veř. silnic neerárních a shodně s §§ 6, 7 a 8 konkurenčního zák. silničního č. 46/1864 ukládá v § 5 a násl. stavbu a konservaci silnic zemských zemi, stanoví dále v § 22, že výbor okresní, obstarávaje správu silnic okresních, jest zodpověděn za přiměřené udržování silniční dráhy vozové ve stavu dobrém a zachování všech částí silničních ve stavu bezpečném a předpisuje konečně v § 28, že obecní představenstvo je povinno obecní silnice a cesty, jakož i všecky stavební předměty na nich udržovati ve stavu dobře sjízdném a bezpečném.
Podle ustanovení těchto je to tedy správce silnice (t. j. země u silnic zemských, okres u silnic okresních a obec u silnic obecních), jenž je povinen postarati se o bezpečný stav tělesa silničního. Péče o zachování (udržování) silnice, zahrnuje podle toho v sobě všecky práce, jichž je třeba, aby silnice byla ve stavu takovém, aby se jí dalo podle jejího určení bezpečně užívati (srovn. Budw. A 1672/1903 a 4111/1906). K pracím těmto náleží však netoliko řádné zřízení tělesa silničního a jeho technická konservace, nýbrž i péče o zařízení, jež bezpečné užívání silnice umožňují (srovn. § 42 cit. zák. č. 41/1866 o patnících a zábradlích), avšak také práce, jichž je třeba k odstranění překážek řádného užívání silnice jako je na př. odstraňování bláta (srovn. Budw. 7869/ 1894 a 6356 A/1908) a odklizování sněhu (srovn. Budw. 11226/ 1897), jehož náklad podle § 11 silnič. zák. konkurenčního zásadně nésti má správce a udržovatel silnice (Srv. Hoetzel: Wegerecht v Mischler- Ulbrichově Staatsworterbuch, 2. vyd. str. 963).
Postihuje-li podle těchto norem, vydaných vesměs až po obecním zřízení, péče o stav silnice jakožto takové jejího správce a udržovatele, není zásadně možno »péči o snadnou a bezpečnou jízdu«, kterou obecní zřízení v příčině všech silnic ukládá obci, vyložiti v ten smysl, že má tím býti na obec v příčině všech silnic přesunuta i část nákladu, jehož je třeba, aby stav silnice a příslušenství její umožňovaly užívání silnice podle jejího určení. Dosah a smysl těchto zvláštních předpisů konservačních vede nutně k tomu, že obrat »péče o snadné a bezpečné jezdění po silnicích« přes jeho potencielní význam širší lze pojímati toliko ve smyslu užším, jehož se mu ostatně dostalo již positivními předpisy řádu policie silniční ,(česk. zem. zák. č. 47/1866), který nejen v časové, ale zřejmě i obsahové souvislosti s §em 28 č. 3 obec. zříz. vymezuje pravomoc a také povinnosti, jež obci v příčině všech silnic jejího územního obvodu příslušejí (srovn. Budw. A 1672/1903). Veškerý soubor veř. správy silniční je tedy i nyní rozvržen podle těchto hledisek, podle nichž byl rozlišován již odedávna, na př. v dekr. dvor. kanceláře z 19. prosince 1843 (sb. česk. zák. prov. svazek 26 č. 21 příloha), kde kladou se proti sobě nařízení povahy policejní, ekonomické a technické, při čemž policie vztahuje se na silniční přilehlíky a na povozy, technická správa pak na formální a materielní konstrukci tělesa silničního a . . . . na trvalé udržování dobrého stavu stavebního.
Jest ovšem pravda, že vyskytují se porůzná ustanovení (na př. §§ 10 a 11 zák. konkur.), jimiž ukládají se obci povinnosti konkurenční a zejména i povinnosti povahy udržovací také v příčině silnic jiných než obecních, a sluší také připustiti, že obec mohou postihovati i beze zvláštního výslovného ustanovení zákonného zvláštní povinnosti ve příčině oněch tratí silnic neobecních, jež probíhají uzavřenou části obce, avšak takovéto výjimky ze zásady, že péče o stav silnice postihuje jejího správce, mají svůj základ buď ve výslovném předpisu zákona anebo v té okolnosti, že trať silniční vedle své primární funkce komunikační má akcesorně také funkci ulice v území zastavěném, jež přesahují rámec udržovacích povinností ze správy silnice jakožto takové plynoucích.
V případě dnešního sporu jde o osvětlování části trati silnice okresní, jež vedena jsouc podjezdem, nesporně vyžaduje v jistých dobách osvětlení, aby jí mohlo býti řádně užíváno. Potřeba tato, která je následkem zvláštní technické povahy dotčené části trati silniční a vztahuje se k jejímu »stavu«, jde na vrub povinnosti udržovací, která postihuje správce silnice, není-li žádné okolnosti zvláštní, která by přesun povinnosti této na obec mohla ospravedlniti. O takovéto zvláštní okolnosti však v případě tomto nejde.
Výklad, který žal. úřad dal pojmu udržování (zachování) silnice, je tedy mylný a bylo proto nař. rozhodnutí na tomto mylném výkladu zákona založené, zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

Č. 8133. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 180-183.