Č. 9261.

Církevní věci (Slovensko): * Rozhodujíce o žádosti příslušného orgánu evangelické církve augs. vyznání na Slovensku o exekuční vymáhání církevní daně, zkoumají úřady politické toliko, je-li tu platný titul exekuční, totiž pravoplatné usnesení příslušného orgánu církevního, nejsou však povolány přezkoumávati rozhodnutí těchto orgánů meritorně.
(Nález ze dne 13. května 1931 č. 5963.) Prejudikatura: Boh. A 5796/26.
Věc: Jan K. v Š. proti zemskému úřadu v Bratislavě o církevní daň.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Filiální sbor evangelické a. v. církve P.-ské v Š. obrátil se v březnu 1929 na okresní úřad v Michalovicích se žádostí, aby nařídil uhražovací exekuci proti Janu K., rolníku v Š., dnešnímu st-li, pro nezaplacení částky 1 500 Kč jako mimořádné daně církevní uložené pravoplatným rozhodnutím církevního konventu ev. a. filiálního sboru p.-ské církve v Š. z 24. července 1927, jež bylo schváleno ev. a. v. seniorátem aba-novo-zemplinským jako nadřízenou vrchností. Na tuto žádost byl proti st-li vydán příkaz na zaplacení částky zúčastněnou stranou požadované. Námitkám proti tomu podaným okresní úřad v Michalovcích výměrem z 10. července 1929 nevyhověl a nařídil vymáhání církevní daně v částce 1 500 Kč v cestě administrativní. Výměr ten jest odůvodněn takto: »Z jednacích spisů jest zřejmo, že vyměření poplatků na novostavbu ev. a. v. kostela se stalo v zasedání konventu správně svolaném a že usnesení to bylo též správně uveřejněno. Poněvadž proti usnesení nebylo podáno odvolání, stalo se pravoplatným a v důsledku toho vymáhání těchto dávek v cestě správní nemůže býti odepřeno. Pokud jde o další námitky st-lovy, že vyměření poplatků se stalo nesprávně, jest odvolání v tomto směru nepřípustné, neboť posouzení této námitky patří do pravomoci nadřízené autonomní vrchnosti církevní.« Odvolání proti tomu podané bylo nař. rozhodnutím zamítnuto z důvodů, jež uvedla 1. stolice.
O stížnosti na toto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
Podle ústavy církve ev. aug. vyznání na Slovensku, vyhlášené vyhláškou min. škol. z 27. prosince 1922 č. 61/23 Sb., která platila v době vydání výroku obou stolic správních, spravuje se církev ev. a. v. na Slov. v rámci zákonů Čsl. republiky samostatně a autonomně (§ 7) a zachovává si dosavadními zákony dané právo na výkonnou moc státu (při vybírání řádnou cestou předepsané církevní daně) a nemohou státní vrchnosti tuto pravomoc odepříti (§§ 8 a 7). Péče o všecky hmotné potřeby sboru, zejména též péče o úhradu církevních a školních potřeb, o vyměřování daní a o stavby budov atd. náleží do pravomoci sborového konventu [§ 88 lit. e)], usnáší-li se však tento konvent o změně daňového klíče, o stavbách, o prodejích a koupi majetku nebo o půjčkách, stává se jeho usnesení platným jen po schválení seniorátního presbyteria (§§ 32 a 128).
Z těchto ustanovení plyne, že ukládání církevních daní jest autonomní věcí církve ev. a. v. na Slov. a lze se proti jejich ukládání brániti příslušníkům této náboženské společnosti jen pořadem vrchností církevních. Pro platné rozhodnutí církevní vrchnosti o uložení církevní daně poskytuje se výkon podle 2. odst. § 90 vl. nař. z 13. ledna 1928 č. 8 Sb. exekučními úřady politickými, jež mohou zkoumati jen, je-li tu platný titul exekuční, totiž pravoplatné usnesení příslušného orgánu církevního, nejsou však povolány přezkoumávati rozhodnutí těchto orgánů meritorně.
V konkrétním případě jde o církevní daň, která byla st-li uložena usnesením církevního konventu ev. a. v. filiálního sboru š.-ského z 24. července 1927, jež bylo schváleno ev. a. v. seniorátem aba-novo-zemp-linským. Podle toho, co bylo uvedeno, byl jmenovaný sborový konvent podle církevní ústavy oprávněn církevní daň, o kterou jde, povoliti a vyměřiti, a to i za účelem úhrady nákladů stavby kostela. Opačné stanovisko stížnosti jest v rozporu se shora cit. předpisy ústavy církve ev. a. v. na Slov. Požádal-li filiální sbor ev. a. v. církve politický úřad o výkon svého pravoplatného usnesení o vymáhání církevní daně, omezil se úřad právem na zkoumání otázky, byla-li tato daň pravoplatně st-li uložena příslušnými orgány církevními, odmítnuv námitky, jimiž st-l vytýkal, že daň mu byla uložena nesprávně, poněvadž námitky ty patří do pravomoci autonomní církevní vrchnosti. Opakuje-li st-l prostě tyto meritorní námitky ve stížnosti podané k nss-u, bylo je odmítnouti jako nepřípustné, poněvadž žal. úřad o nich meritorně nerozhodoval.

Citace:

č. 9261. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 851-853.