Čís. 16049.

Třebaže dodávka zboží z ciziny šla na nebezpečí kupitelovo, bylo na prodateli, aby učinil včas opatření umožňující vyčlení zboží bez značnějšího průtahu, převzal-H povinnost zboží ihned dodati a je vyclíti.
(Rozh. ze dne 23. dubna 1937, Rv II 444/35.)
Proti žalobě na zaplacení 169.50 šv. fr. s přísl. za dodané zboží namítl žalovaný: podle ústní smlouvy mělo býti zboží dodáno žalující firmou ihned. Když žalovaný neobdržel zboží do jednoho měsíce po uzavření objednávky, urgoval žalobkyni dopisem ze dne 4. dubna 1932, v kterém jí dal dodatečnou lhůtu k plnění do 11. dubna 1932 s tím, že jinak od smlouvy odstoupí. Na ten žalující firma odpověděla dopisem ze dne 9. dubna 1932, že zboží již bylo odesláno. Zboží však nedošlo ani 30. dubna 1932, proto žalovaný dopisem ze dne 30. dubna 1932 oznámil žalobkyni, že odstoupuje od smlouvy. Zboží došlo až 11. června 1932 a proto je žalovaný nepřijal. Žalující firma zaslala zboží ve sběrné zásilce prostřednictvím firmy S. a spol. teprve 20 dní ,po objednávce, místo aby je zaslala franco bez cla, H. nádraží. V době, kdy byla žalovaným objednávka sjednána, t. j. dne 7. března 1932, byly již devisové předpisy v platnosti a musily býti žalující firmě známy. Bylo věcí žalující firmy, aby si povolení devisové včas opatřila. Jestliže tak neučinila, jednala na vlastní vrub a nebezpečí. Soud prvé stolice žalobě vyhověl. Odvolací soud žalobu zamítl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Nižší soudy zjistily, že se zboží objednané dne 7. března 1932 mělo ihned dodati, že však je žalobkyně odeslala teprve dne 27. března 1932 (podle tvrzení žalobkyně) v hromadné zásilce (ve sběrném vagoně), že došlo dne 14. dubna 1932 k firmě S. a spol. v Ch. s příkazem, aby bylo vycleno a potom dále žalovanému zasláno do H., že žalovaný zboží dopisem ze dne 4. dubna 1932 urgoval a v něm poskytl žalobkyni dodatečnou lhůtu do 11. dubna 1932 s tím, že jinak od smlouvy odstoupí, že žalobkyně odpověděla poté dopisem ze dne 9. dubna 1932, že zboží bylo již odesláno, že žalovaný, když zboží nedošlo ani do 30. dubna 1932, oznámil žalobkyni dopisem ze dne 30. dubna 1932, že od smlouvy odstupuje, a že zboží došlo k žalovanému teprve dne 11. června 1932, že však žalovaný je nepřijal. Žalobkyně ani netvrdila, že při odeslání zboží (dne 27. března 1932) uvědomila žalovaného, že odesílá zboží ve sběrném vagonu na firmu S. a spol v Ch. Ani na. urgenci žalovaného neuvedla v dopise ze dne 9. dubna 1932, kam a na kterou osobu hromadná zásilka byla odeslána a kde překročí hranice. Rovněž žalobkyně ani netvrdila, že si osvědčení ve smyslu § 3 vlád. nař. č. 7/1932 Sb. z. a n. měl opatřiti žalovaný. Nižší soudy pak zjistily, že devisové povolení, když zásilka nemohla býti na celním úřadu v Ch. vyclena, bylo obstaráno firmou S. a spol. v Ch. k příkazu firmy S. a spol. K. (v Německu) po dotazu u žalobkyně. Podle objednacího listu mělo býti zboží dodáno ihned, franco, bez cla, stanice H. Za vylíčeného stavu věci je správný závěr odvolacího soudu, že žalovaný nemohl spolupůsobiti k odstranění překážky stran dovozního povolení a tím k urychlení proclení zboží a že nemohl sledovati osud zásilky, dokud nebyla firmou S. a spol. v Ch. odeslána na přímou adresu žalovaného, což se stalo teprve dne 6. června 1932, když již žalovaný dne 30. dubna 1932 od smlouvy odstoupil. I když tedy podle objednacího listu šla dodávka na nebezpečí žalovaného, nelze hledíc k předchozím zjištěním přičítati na vrub žalovaného průtah ve vyčlení zboží (skoro 2 měsíce), když i žalobkyně v souzeném případě byla podle čl. 344 a 345 obch. zák. zmocněna učiniti s péčí řádného kupce opatření o způsobu zaslání zboží, neboť bylo na ní, aby včas učinila opatření, aby zboží mohlo býti bez značnějšího průtahu vycleno, když převzala povinnost zboží ihned dodati a je vyclíti. Proto jest přisvědčiti právnímu názoru odvolacího soudu, že žalovaný byl oprávněn od smlouvy odstoupiti, aniž bylo třeba zabývati se dalšími vývody dovolání.

Citace:

č. 16049. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/1, s. 552-554.