Č. 964.

Honební právo: Dozorčí funkce zemského výboru ve věcech týkajících se výkonu myslivosti jest podmíněna tím, že se věc dostala před jeho forum v řádném pořadu instančním na rekurs podaný stranou do rozhodnutí okresního výboru.
(Nález ze dne 3. října 1921 č. 11892.)
Věc: Václav L. v Ž. proti zemskému správnímu výboru v Praze o pronájem společenstevní honitby.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Dne — pronajal výbor honebního společenstva v Ž. stěžovateli výkon myslivosti honebního společenstva v Ž. z volné ruky na 12 let, počínajíc dnem 1. února 1913, kterýžto pronájem vzal okresní výbor v J. na vědomí výnosem z 1. září 1913 co do doby šesti let, počínajíc dnem 1. února 1913. Když stěžovatel v srpnu 1919 předložil nájemní smlouvu dto 12. července 1913, okresní výbor výnosem ze 14. srpna 1919, vydaným tehdy jedině do rukou stěžovatelových, vzal na vědomí pronájem i ohledně dalšího šestiletí, počínajíc dnem 1. února 1919.
Po té okresní výbor byv požádán obecním starostou v Ž. Františkem S. za vysvětlení o stavu věci, učinil honebnímu výboru v Ž., zatím nově zvolenému, výměrem z 13. listopadu 1919 sdělení, že vynesením ze 14. srpna 1919 vzal na vědomí pronájem honitby stěžovateli též na šestiletí počínající dnem 1. února 1919. Honební výbor u okresní správní komise v J. podáním ze dne 1. prosince 1919 sub praes. 5. prosince 1919 »protestoval proti pronájmu práva myslivosti« stěžovateli na druhé šestiletí a zažádal, aby okresní správní komise zrušila tento pronájem z důvodu nevýhodnosti i z té příčiny, že nebyl nájemce oprávněn nájemní smlouvu o své újmě k dodatnému schvalování předkládati, i aby nařídila pronájem nový. Po konaném ve věci šetření okresní správní komise výnosem z 22. března 1920 zamítla žádost honebního výboru z důvodu, že byl pronájem smluven roku 1913 na 12 let, tedy dosud trvá a že smlouva nájemní výnosy okresního výboru 1. září 1913 i ze 14. srpna 1919 byla vzata na vědomí, aniž lze rušiti uzavřené smlouvy z důvodu nízkého nájemného.
K rekursu do rozhodnutí posléze uvedeného, podanému členem honebního společenstva Františkem S. a společníky, zemský správní výbor naříkaným nálezem rozhodl, že jednak vyhovuje rekursu zrušuje výnos okresní správní komise ze dne 22. března 1920, jednak z moci dozorčí zrušuje výnosy okresního výboru ze dne 14. srpna 1919 a ze dne 13. listopadu 1919, v důsledku čehož ukládá se honebnímu výboru, aby usnesl se o pronájmu honitby na období 1920 až 1926. Naříkané rozhodnutí odůvodněno jest tím, že okresní výbor původně schválil pronájem pouze na 6 let, náleželo tedy po projití této lhůty honebnímu výboru, aby se znovu usnesl se o způsobu zužitkování práva myslivosti na další honební období po rozumu §§ 12, 13, event. 14 čes. zák. hon., kteréžto usnesení by podléhalo dozorčí moci okresní správní komise podle § 23 cit. zákona. Poněvadž honební výbor takového usnesení neučinil, nebyla též okresní správní komise oprávněna rozhodovati o pronájmu sporné honitby toliko k žádosti dosavadního nájemce.
Nejvyšší správní soud rozhoduje o stížnosti řídil se těmito úvahami:
Ze striktního předpisu § 23 čes. zák. hon. plyne, že bylo úmyslem zákona vypraviti ve věcech honebních mimořádným oprávněním výkonu dozorčí moci ve vlastním smyslu slova jedině okresní výbor a že tudíž zemskému výboru zásadně nepřísluší oprávnění tohoto obsahu. Ani s hlediska zákona o zastupitelstvech okresních ze dne 25. července 1864 č. 27 z. z. pro Čechy nelze zemskému výboru této kompetence přiznávati, neboť předpisem § 76 t. z. jest zemskému výboru vyhrazeno vykonávání dozorčího práva nad akty okresního výboru, jen pokud běží o bdění nad neztenčeným zachováním kmenového jmění okresu a ústavů okresních. I může zemský výbor zabývati se rozhodováním záležitostí správy týkající se výkonu myslivosti po rozumu § 77 cit. zákona jen jakožto rekursní úřad v řádném pořadu instančním, při čemž však nelze vylučovati ho z funkce, aby nálezy okresního výboru věcně přezkoumával, sám posuzuje, odpovídají-li předpisům zákona v § 23 citovaným, což prakticky jest výronem moci dozorčí. Jest tudíž dozorčí funkce zemského výboru v tomto oboru podmíněna tím, že dostala se záležitost před jeho forum v řádném pořadu instančním na rekurs podaný stranou do rozhodnutí okresního výboru.
V daném případě bylo podmínkou přípustnosti zásahu žalovaného zemského správního výboru, aby došla věc k němu následkem rekursu strany do rozhodnutí okresního výboru, jímž pronájem, o nějž jde, byl vzat na úřední vědomí. Tato podmínka splněna nebyla a dostala se věc fakticky před forum žalovaného úřadu mimo pořad instanční, byť i k popudu Františka S. a společníků, jichž příslušné podání však nebylo a ani nemohlo býti řádným rekursem do rozhodnutí okresního výboru naznačeného obsahu. To plyne z následujícího:
Výnosem ze dne 13. listopadu 1919 okresní výbor uvědomil výbor honebního společenstva, že vzal na vědomí pronájem, o nějž běží, i ohledně druhého šestiletí doby pachtovní. Tento výnos byl doručen novému honebnímu výboru — s působností pro veškery členy honebního společenstva, tedy i pro stěžovatele — nejpozději dne 1. prosince 1919. Uvedené datum doručení vyplývá z podání de praes. 5. prosince, jímž honební výbor na výnos u okresního výboru reagoval potvrzuje výslovně jeho přijetí a kteréžto podání jest datováno dnem 1. prosince 1919. Do výnosu okresního výboru ze dne 13. listopadu 1919 nepodali rekursu ani honební výbor, ani František S. neb jiní členové honebního společenstva. Honební výbor toliko podáním de praes. 5. prosince 1919 domáhal se na okresním výboru, aby věc jaksi znovu uvážil a užil své dozorčí moci k tomu cíli, aby upustě od stanoviska původně zaujatého, zračícího se ve vzetí pronájmu na vědomí, nyní po úplnějším uvážení stavu věci rozhodnutí honebního výboru o sporném pronájmu zrušil. Když okresní správní komise provedši potřebná šetření výnosem ze dne 22. března 1920 zamítla uvedený návrh honebního výboru a prohlásila, že trvá na původním svém stanovisku, honební výbor již do výnosu nevznesl stížnosti na zemský správní výbor.
Pro stěžovatele byla takto věc v první instanci vyřízena již výnosem okresního výboru ze dne 13. listopadu 1919. Byla však vyřízena pro ně i vůbec v pořadu instančním, neboť do tohoto výnosu nepodali v zákonné lhůtě 14denní, končící nejpozději dnem 15. prosince 1919. rekursu k zemského správnímu výboru.
Na řízení, jež bylo — jak svrchu naznačeno — po té zahájeno k podnětu honebního výboru daného podáním de praes. 5. prosince 1919, stěžovatelé se nijak nezúčastnili. Toto řízení bylo prováděno jen za účastenství honebního výboru a nájemce honitby. I vyřízení okresní správní komise ze dne 22. března 1920 týkalo se jen těchto stran, a honební výbor, jehož návrh byl zamítnut, se s tímto vyřízením spokojil, jak vysvítá ze stavu věcí svrchu konstatovaného. Toto vyřízení v řízením správním nemohlo býti bráno v odpor osobnostmi, kteréž k jeho vydání nedaly podnětu a pro něž věc pravoplatně byla vyřízena již výnosem okres, výboru ze dne 13. listopadu 1919. Proto rekurs Františka S. a společníků, vznesený formálně do výnosu okresní správní komise ze dne 22. března 1920 na zemský správní výbor podáním ze dne 23. dubna 1920, jímž berou v odpor rozhodnutí okresního výboru, že přijímá pronájem na vědomí, směřuje věcně jen do výnosu okresního výboru ze dne 13. listopadu 1919, jímž jedině byla věc v poměru k stěžovatelům jakožto členům honebního společenstva vyřízeny. Ježto podání stěžovatelů ze dne 23. dubna 1920 došlo okresnímu výboru dávno po dni 15. prosince 1919, jakožto konečném termínu lhůty rekursní, a ježto nebylo tu rekursu honebního výboru, nedostávalo se žalovanému zemskému správnímu výboru zákonného podkladu k meritornímu rozhodování v pořadu instančním, kterýmžto podkladem mohl býti jen řádně podaný rekurs strany.
Když přes to zemský správní výbor pustil se do meritorního rozhodování a zasáhl ve věci naříkaným rozhodnutím, a to, jak v něm výslovně prohlašuje, částí decernátu z moci dozorčí, nelze než jeho zásah co do celku pokládati za akt funkce ryze dozorčí, mimo instanční pořad prováděné a podání stěžovatelů ze dne 23. dubna 1920 jen za upozornění směřující k tomu, aby zemský správní výbor provedl z úřadu úkon dozorčí moci v ten rozum, aby pronájem honitby prohlásil za zrušený. Žalovaný úřad takto zasáhl, vycházeje zřejmě z právního názoru, že přísluší mu takovéto dozorčí právo. Ježto však se zřetelem k tomu, co svrchu bylo dolíčeno, tento právní názor jest mylný, osobil si protizákonně úřední kompetenci jemu nenáležející, i bylo naříkané rozhodnutí podle § 7 zák. o správ. soudu jakožto nezákonné zrušiti, aniž bylo třeba obírati se dalšími výtkami stížnosti.

Citace:

č. 964. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 805-808.