Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně, 22 (1913). Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 389 s.
Authors:

Dva příspěvky z obora státních vorem pensijních.


1. K otázce výslužných požitků poštovních officiantek.
Provisorní poštovní officiantka II. třídy L. N. byla koncem srpna 1911 dána od pošt. a telegr. řiditelství v Praze na trvalý odpočinek, poněvadž státním lékařem byla zjištěna trvalá nezpůsobilost ke službě (oslepnutí následkem nádoru v mozku).
Ježto započítatelná služební doba obnášela méně než 5 roků, přiřklo pošt. a telegr. řiditelství v souhlase se zemským finančním řiditelstvím v Praze Le. N-é. dle ustanovení §u 10. min. nař. ze dne 21. V. 1903 č. 108. ř. z. pouze odbytné v obnosu 945 K. (Základ pro vyměření pense obnáší pro pošt. officiantky II. tř. dle §u 52. min. nař. ze dne 18. I. 1909 č. 9. ř. z. 1050 K, kterýžto obnos dlužno v případech, kde se nejedná o stálé výslužné požitky, zkrátiti o 10% dle ustanovení §u 53. ibidem.)
Proti dotyčnému výnosu pošt. a telegr. řiditelství podala L. N. stížnost na ministerstvo obchodu, dovozujíc, že vzhledem k mladistvému věku je naděje na znovunabytí schopnosti zrakové, pročež neměla býti dána na trvalý, nýbrž pouze dočasný odpočinek, při čemž by mimo to slušelo jí přiřknouti stálé výslužné, nikoliv pouze odbytné.
Po opětném prohlédnutí žadatelky v červenci 1912 vyjádřil se státní lékař ve svém dobrozdání, že oslepnutí je na obě oči trvalým a úplným, takže L. N. je trvale a naprosto nezpůsobilou k činnosti výdělečné.
Při vyřizování stížnosti byl obrácen zřetel na ustanovení §u 32. min. nař. ze dne 21. V. 1903 č. 108 ř. z., dle něhož mají všeobecné pensijní normy subsidiarní platnost pro osoby, podléhající citovanému min. nař. z r. 1903.
K všeobecným pensijním předpisům patří však též pátý bod pensijního normálu ze dne 26. III. 1781 (spis dvorské komory č. 471., uveřejněný v Hankiewiczově sbírce pramenů rakouských pensijních a provisijních předpisů pod č. 2.), dle něhož státní zřízenci (seli. pragmatičtí), kteří se stanou následkem šílenství, oslepnutí neb jiné choroby bez vlastní viny nezpůsobilými k jakémukoliv výdělku před dokonaným 10. (nyní vzhledem k ustanovení §u zák. ze dne 14. V. 1896 č. 74 ř. z.: před dokonaným 5.) rokem služebním, mají nárok na stálé výslužné ve výši jedné čtvrtiny posledních započítatelných požitků aktivních. (Platnost bodu 5. pens. normálu — 40 —
z r. 1781 plyne z ustanovení §u 17. č. 1. zák. ze dne 14. V. 1896 č. 74. ř. z.
Dle citovaného pens. norm. z r. 1781 ve spojení s §em 32. min. nař. z 21. V. 1903 č. 108. ř. z měla by tudíž stěžovatelka nárok na stálé výslužné v obnosu 275 K ročně, ježto poslední její služné obnášelo 1100 K ročně.
Uváží-li se však, že toto stálé výslužné má povahu zákonně stanoveného požitku, dlužno zajisté použiti i v tomto případě §u 55. min. nař. ze dne 18. I. 1909 č. 9. ř. z. a přiřknouti žadatelce jako pensijní minimum obnos 600 K ročně.
Vzhledem k vylíčeným okolnostem skutkovým a právním úvahám vyřídilo min. obchodu v dohodě s min. financí svrchu zmíněnou stížnost v ten rozum, že potvrzujíc pensionování stěžovatelky, vyslovené řiditelstvím pošt a telegr., přiřklo jí současně stálé výslužné 600 K ročně počínajíc od okamžiku, kdy byla dána na odpočinek, ovšem proti vrácení odbytného, jež bylo stěžovatelce poukázáno řiditelstvím pošt a telegr. (Vrácení odbytného plyne analogie §u 16. bodu 1. ve spojitosti s §em 10. min. nař. ze dne 21. V. 1903 č. 108 ř. z.)
(Co do uplatňování nároku pošt. officiantek na výslužné dlužno upozorniti na nález říšského soudu ze dne 3. července 1908 č. 253, dle něhož přísluší řádným soudům rozhodovati o výslůžných nárocích poštmistrů, pomocných úředníků poštovních, poštovních officiantů a poštovních officiantek, poněvadž zmínění zřízenci mají pouze povahu »úředníků ústavu pošt a telegrafú« (Beamte der Postund Telegraphenanstalt), nikoliv však povahu skutečných státních úředníků, takže se (prý) na ně nevztahují ustanovení dekretu dvorské kanceláře ze dne 24. IX. 1841 č. 28680, sb. z. polit. sv. 69. č. 116.)
2. K otázce zaopatřovacích požitků vdov početnickém mužstvu.
Četnický strážmistr A. P. byl u výkonu své služby (obhlídky) dne 17. XII. 1910 přejet železničním vlakem a usmrcen.
Poněvadž dle daných okolností nastalo úmrtí jeho bez vlastního zavinění u výkonu služby, příslušel vdově po něm nárok na pensi vdovskou ve smyslu §u 32. zákona ze dne 25. XII. 1894 č. I ř. z. ex 1895, dle kteréhožto ustanovení dlužno vyměřiti zaopatřovací požitky vdově v onom obnosu, který by jí připadl, kdyby manžel byl vysloužil 40tý služební rok.
Při tom se použije dle §u 187. odst. III. předpisu o požitcích c. k. četnictva (Gebührenvorschrift für die k. k. Gendarmerie) za základ výměry jednak poslední effektivní služné (Löhnung) zemřelého, jednak onen služební přídavek (Dienstzulage), jehož by byt zemřelý dosáhl, kdyby se byl dožil 40. roku služebního. — 41 —
Proto navrhovalo příslušné zemské četnické velitelství povolení vdovské pense v obnosu 546 K 66 h ročně (1/3 posledního skutečného služného per 1040 K a 1/3 fiktivního nejvyššího služebního přídavku per 600 K).
Ministerstvo zemské obrany mělo však za to, že by strážmistr A. P., jenž v době skonu svého měl přes 10 let effektivní služby vojenské a četnické, byl mohl dosíci v dalších (do 40 služebních let vybývajících) 29 letech jak nejvyššího stupně služebního přídavku (600 K), tak též nejvyššího stupně možného služného (1530 kor.); proto chtělo přiřknouti vdově P. pensi vdovskou v obnosu 710 K ročně (1/3 [1530 + 600]).
Ministerstvo financí souhlasilo s názorem min. zemské obrany uvažujíc, že dle cirkulárního nařízení min. zemské obrany ze dne 27. října 1909 presid. č. 5135 (nařizovacího věstníku pro c. k. četnictvo č. 16 ex 1909) byla nejvyšším rozhodnutím ze dne 15. října 1909 stanovena nová úprava služného pro mužstvo četnické počínajíc dnem 1. ledna 1910 v tom směru, že bylo zavedeno 10 stupňů služného, mezi nimiž nastává postup automaticky po uplynutí vždy tří effektivních, pro pensi započítatelných služebních roků, stravených v nejblíže nižším stupni služného. Byť tudíž § 187. odst. 3 předpisu o požitcích c. k. četnictva mluvil doslovně o služném, jež zemřelý vstkutku požíval, dlužno vzhledem k automatickému postupu v jednotlivé stupně služného subinteligovati v dotyčném případě fiktivní nejvýše možné služné služební kategorie.
Min. koncip. Dr. Brablec.
Citace:
Dva příspěvky z oboru státních norem pensijních.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1913, svazek/ročník 22, číslo/sešit 1, s. 65-67.