NPD documents search: Váž. civ., 15 (1933), sv. 1

Čís. 12330.

Předpis § 40 (1) konkursního řádu ze dne 27. března 1931, čís. 64 sb. z. a n., podle něhož odporovati právním jednáním jest oprávněn správce konkursní podstaty, jest předpisem velícím, na němž nelze nic měniti ani dohodou mezi správcem konkursní podstaty a konkursním věřitelem.
(Rozh. ze dne 3. února 1933, R I 55/33.) Konkursní věřitel František H. navrhl, by byla schválena tato dohoda mezi ním a správcem konkursní podstaty: »Dr. Hugo H. (právní zástupce Františka H-a) má jménem a v zastoupení konkursní podstaty vésti odpůrčí spor proti Karlu K-ovi a Dr. Robertu G-ovi. František H. nahradí, bude-li spor prosouzen, konkursní podstatě, co tato zaplatí na útratách druhé straně. Bude-li spor vysouzen, odvede František H. čtvrtinu vysouzeného a vydobytého peníze konkursní podstatě, kdežto tři čtvrtiny vysouzeného a vydobytého peníze, jakož i útraty sporu započte František H. na svou pohledávku. Dr. H. ručí osobně za dodržení závazků Františka H-a z tohoto ujednání.« Konkursní komisař návrh neschválil, ježto v případě vítězství navrhovatele ve sporu by šlo zřejmě o výhodnější postavení navrhovatele proti ostatním věřitelům, čemuž musí soud odepříti schválení. Rekursní soud vzal na vědomí dohodu mezi správcem konkursní podstaty a konkursním věřitelem Františkem H-em, že tento má vésti v zastoupení podstaty odpůrčí spor proti Karlu K-ovi a Dr. Robertu G-ovi za ujednaných podmínek. Důvody: Jde o zahájení aktivního sporu odpůrčího věřitele v zastoupení správce podstaty, k čemuž jako k důležitému opatření správce podstaty potřebuje souhlas konkursního komisaře na místě výboru věřitelského, který v tomto nepatrném konkursu nebyl zvolen (§§ 117 odst (1), (3), 171 čís. 3, 89 konk. ř.); konkursní komisař by mohl také provedení usnesení výboru věřitelského zakázati a předložiti věc schůzi věřitelů, by se o ní usnesla, nebo zakázati výkon usnesení toho, odporuje-li společnému zájmu konkursních věřitelů (§§ 95 (1) a (2) a 79 (2) k. ř.). Jest rozhodnouti, zda ujednání mezi správcem konkursní podstaty a zástupcem věřitele o podmínkách zahájení sporů odpůrčích neodporuje společnému zájmu věřitelů. Podle obsahu dohody v případě podlehnutí ve sporu, ježto za útraty zaručil se osobně zástupce věřitele, jenž by měl útraty hraditi, konkursní podstata by neměla ztrátu, a v případě vítězství by podstata získala, dostalo by se jí, tedy pro všechny věřitele, jedné čtvrtiny vyhrané a zaplacené částky, které by bez sporu nedostala. Tedy z vedení sporu podstatě vůbec újma nehrozí. Má-li se při příznivém výsledku sporu dostati věřiteli spor vedoucímu větší částky z vyhrané sumy, není to poskytnutí zvláštní výhody věřiteli proti ostatním, nýbrž má to býti náhradou za risiko, spojené s vedením sporu, kterým opatřen býti má ostatním věřitelům majetkový prospěch a v případě nezahájení sporu by oba věřitelé, odpůrci odporovatele, proti ostatním byli ve výhodě, tedy ujednání to společným zájmům věřitelů se nepříčí. Dle dohody má věřitel spor zahájiti jménem a v zastoupení správce konkursní podstaty, jenž jediný za konkursu odpůrčí právo může uplatniti, takže dohoda ustanovení § 40 (1) odst. k. ř. neodporuje.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Podle § 40 (1) konk. řádu čís. 64/1931 sb. z. a n., zde v úvahu přicházejícího, odporovati právním jednáním jest oprávněn správce konkursní podstaty. Tento předpis jest jako předpis formálního práva před- písem velícím, a nelze proto na něm nic změniti ani dohodou mezi správcem konkursní podstaty a konkursním věřitelem (srovnej k tomu rozhodnutí uveřejněná ve sb. n. s. pod čís. 5715 a také 6463, 7884 a 9928, dále Bartsch-Pollak, Komentář ku konkursnímu řádu, 1927, str. 276, pozn. 7, a Lehmann, Komentář ku konkursnímu řádu. 1916, u § 337 konk. ř., str. 308 (nadpis) a str. 316, bod 2). Měl tudíž návrh Františka H-a a správce konkursní podstaty na schválení dohody, podle které měl odpůrci žalobu podati místo správce konkursní podstaty, jmenovaný konkursní věřitel, býti zamítnut již z tohoto důvodu, a nebylo vůbec třeba zkoumati, nepříčí-li se dohoda zákazu zvláštních výhod, pokud se týče zásadě stejnoměrného uspokojení všech konkursních věřitelů.

Citace:

Čís. 12330. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 148-150.