Čís. 4370.

Potvrdil-li odvolací soud rozsudek prvého soudu, zrušil ho však ve výroku, jímž nebyla připuštěna námitka započtení, jde o usneseni odvolacího soudu, jež lze napadati pouze rekursem za podmínek §u 519 c. ř. s.

(Rozh. ze dne 18. listopadu 1924, Rv I 1438/24.)
Procesní soud prvé stolice odsoudil žalovanou k zaplacení omezené pohledávky žalobní a o námitce započtení rozhodl ve výroku tak, že se nepřipouští. Nepřipuštění odůvodnil tím, že tu není podmínek §u 391 c. ř. s., totiž téhož právního a skutkového základu pohledávky namítané započtením a pohledávky žalobní. Odvolací soud potvrdil rozsudek prvého soudu ohledně pohledávky žalobní, zrušil jej však ohledně rozhodnutí o pohledávce namítané započtením, a nařídil další jednání o ní bez výhrady pravomoci tohoto usnesení.

Nejvyšší soud odmítl dovolání.
Důvody:
Rozsudek odvolacího soudu jest rozsudkem dílčím o pohledávce žalobní a obsahuje usnesení odvolacího soudu o zrušení rozsudku prvního soudu a nařízení nového jednání a rozhodnutí. K rozhodnutí dílčím rozsudkem byl odvolací soud oprávněn, ježto platí proti v tom směru dle §u 463 c. ř. s. táž oprávnění jako pro soud první stolice a dle §u 391 c. ř. s. odstavec třetí pohledávka započtením namítaná není v právní souvislosti s pohledávkou žalobní, ježto nevzešla z téhož právního základu. Usnesení odvolacího soudu o částečném zrušení rozsudku soudu první stolice, pokud se týče rozhodnutí o námitce započtení, nepozbylo povahy usnesení proto, že bylo pojato do rozsudku. Lze tedy proti němu použíti jen opravných prostředků, přípustných proti usnesení. Dovolatel napadá rozsudek soudu druhé stolice toliko ohledně rozhodnutí o námitce započtení, nenapadá dílčího rozsudku o pohledávce žalobní, napadá tedy jen ono zrušovací usnesení odvolacího soudu. Ale proti usnesení odvolacího soudu je přípustným toliko opravný prostředek rekursu a to jen dle ustanovení §u 519 c. ř. s. Dovolání, podané žalobkyní, je jako takové proti usnesení opravným prostředkem nepřípustným (§ 514 c. ř. s.), ale je nepřípustným i kdyby se považovalo za rekurs, protože tu není podmínek §u 519 c. ř. s. Že zde není podmínek čís. 1 a 2 tohoto §u jest zřejmo, než i dle čísla 3 §u 519 c. ř. s. byl by rekurs nepřípustný proto, ze odvolací soud ve svém usnesení nevyřkl, že řízení v první stolici má býti započato nebo v něm pokračováno teprve, až toto usnesení nabude právní moci. Bylo proto dovolání správně rekurs odmítnouti.

Citace:

č. 4571. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1933, svazek/ročník 14, s. 377-378.