Č. 3495.
Stavební právo (Morava): 1* Vytýčením stavební čáry dle
§ 21 mor. stav. řádu nemůže býti na stanovené stavební čáre dle § 20 stav. řádu nic změněno. — II* Pro demoliční rozkaz dle § 129 mor. stav. řádu jest rozhodná čára stanovená dle § 20 mor. stav. řádu.
(Nález ze dne 15. dubna 1924 č. 6498).
Věc: Městská obec U. H. proti moravskému zemskému výboru v Brně o rozbourání ohradní zdi.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Manželé Albín a Ludmila D. zažádali 28. února 1922 u městské rady v U. H. o povolení k stavbě rodinného domku na parcelách č. 755 a 750 a schválení regulačních čar pro stavební místo na zákládě protokolu o schválení regulační čáry pč. 748 dle usnesení obec. výboru z 11. března 1914.
Při komisionelním jednání konaném 4. března 1922 konstatováno, že v přiložených plánech zakreslené čáry regulační odpovídají čarám, o kterých při parcelování pozemků sousedních svého času bylo jednáno a které byly obecním výborem dne 11. března 1914 v zásadě schváleny. Stavební komise navrhla, aby:
1. regulační čáry pro pozemky pč. 755 a 750 byly schváleny v rámci r. 1914 schválených čar pro pozemky pč. 748, 747 a 746 se dvěma výhradami zde na váhu nespadajícími, 2. dáno bylo stavební povolení k stavbě rodinného domku pod podmínkami tam blíže uvedenými, mezi jiným i pod podmínkou, že před započetím stavby bude zažádáno o úřední vytýčení stavebních čar.
Měst. rada usnesením z 18. března 1922 schválila navrženou čáru regulační pod podmínkou, až bude vyřízena otázka bezplatného postoupení pozemku na ulici, a prohlásila, že do té doby, pokud otázka postupu pozemku nebude vyřízena, nemůže býti dáno povolení pro stavbu rodinného domku.
Mezi tím podali manželé D. u zsp-é v Brně žádost, aby vzhledem k průtahům prý ob. úřadem zaviněným o žádosti rozhodla ve smyslu § 43, odst. 2 zák. z 27. ledna 1922 č. 45 Sb. zem. správa pol.
Po provedeném komisionelním šetření na místě samém udělila zsp v Brně rozhodnutím z 21. dubna 1922 manželům D. stavební povolení za různých podmínek, z nichž však přicházejí zde v úvahu pouze podmínka 3), že před započetím stavby bude zažádáno o úřední vytýčení stavebních čar a podmínka 9), že stavebníci si vymohou usnesení městského zastupitelstva, jímž se jim stanoví pro projektovanou novostavbu čáry stavební a poměry výškové.
Na žádost manželů D. schválilo pak měst. zast. v U. H. regulační čáry pro pozemek pč. 755 a z části pro pozemek pč. 749 dle předložených nákresů. Regulační čelní čára běží dle schválení toho paralelně se silnicí k-skou ve vzdálenosti 16 m od středu této silnice v prodloužení postavených již domů v ulici K-ově. Boční regulační čára určena vzdáleností 6 m od hranice pozemků pč. 748 a 749. O tom byli manželé D. výměrem z 10. května 1922 vyrozuměni. Dne 26. září 1922 zažádali manželé D. o povolení k obývání dokončené stavby. Dle protokolu z 29. září 1922 konstatovala komise stavební, že ohradní zeď na severní straně k Boční ulici, která se právě provádí, není situována dle daného povolení, nýbrž že stavebníci s ní vystoupili před stavební čáru dne 25. května 1922 stavebním úřadem vytýčenou, čímž zúžena nově projektovaná ulice z 12 m na 10 m 80 cm. Albín D. udal, že dal geometrem N. vyměřiti hranice svého pozemku, při čemž zjištěno, že hranice všech pozemků posunuty jsou o 1 m na sever, takže hranice pozemku pč. 740 zabíhá do pozemku pč. 748 o 1 m. Ve spisech založen pouze duplikát tohoto protokolu, jehož originál prý se ztratil. Albín D. odepřel duplikát ten podepsati. Měst. rada neudělila usnesením z 9. října 1922 manželům D. povolení k obývání s odůvodněním, že se stavebníci uchýlili od schváleného plánu ve smyslu výměru z 10. května 1922 tím, že vystoupili s ohradní zdí do nově projektované ulice o 70 cm a tím zúžili šířku ulice z 6 m na 4 m 80 cm. K rozkladu manželů D. vydala měst. rada nové usnesení z 20. října 1922, jímž dáno D-vým povolení k obývání počínaje 20. říjnem 1922 pod podmínkou, že do 4 neděl rozeberou ohradní zeď a znovu ji postaví na hranici, jak byla schválena měst. zast., t. j. ve vzdálenosti 6 m od plotu soused. pozemku A-ova. Odvolání manželů D-ových zamítlo měst. zast. usnesením z 15. listopadu 1922, odvolávajíc se na důvody v odpor vzatého usnesení. Proti tomu stěžovali si manželé D. tvrdíce, že regulační čáry byly zachovány a že zeď postavena přesně na určených hranicích. Nař. rozhodnutím bylo odvolání tomu vyhověno, v odpor vzaté usnesení, pokud se týkalo rozboření ohradní zdi podél Boční ulice bylo zrušeno a pokud týkalo se udělení povoleni k obývání pozměněno v ten smysl, že se platnost obývacího povolení ustanovila od 29. září 1922.
V důvodech nař. rozhodnutí se uvádí:
»Pokud jde o zrušenou část v odpor vzatého rozhodnutí, jest toto v zásadním rozporu s rozhodnutím stav. úřadu z 10. května 1922, jimž regulační, pokud se týká stavební čára pro spornou ohradu ustanovena byla ve vzdálenosti 6 m od hranice pozemku pč. 748 a 749. Rozhodnutí ztotožňuje prostě hranice s plotem, což by bylo správným tehdy, kdyby plot byl skutečně postaven na pozemkové hranici. Tomu však tak není, poněvadž stavebníci dobrozdáním oprávněného geometra prokazují, že hranice ona od plotu se odchyluje. Stavebníci pohybovali se tedy, zřizujíce ohradní zeď, v mezích daného jim povolení a nemá proto nař. rozkaz k rozbourání zdi opory v zák.«.
Proti oné části tohoto rozhodnutí, jíž zrušen byl rozkaz rozbořiti ohradní zeď podél Boční ulice postavenou, směřuje stížnost, o níž nss takto uvažoval:
Demoliční rozkaz, daný manželům D. ohledně postavené zdi podél Boční ulice, opíral se o to, že při stavbě zdi té nebylo šetřeno ustanovené čáry stavební (§ 129 mor. stav. ř.). Žal. úřad tento demoliční rozkaz zrušil, naleznuv, že zeď ona byla zřízena ve stavební čáře pravoplatně stanovené. Ke zjištění, že zeď postavena je ve stavební čáře pravoplatně stanovené, dospěl žal. úřad na základě výměru měst. úřadu v U. H. z 10. května 1922, jímž sděleno bylo manželům D-ovým usnesení měst. zast, stavební čáru ustanovující a na základě výsledků měření, které k žádosti stavebníků provedl odborný znalec. Stížnost vytýká, že nař. rozhodnutí příčí se zák. i proto, poněvadž stav. čára byla dle § 21 stav. ř. vytýčena, stavebníci se proti správnosti vytýčení způsobem v § 20 stav. ř. uvedeným nebránili, tím správnost vytýčené stavební čáry uznati a nezachovavše ji i proti § 21 stav. ř. se prohřešili a demoliční rozkaz tedy plně byl oprávněn.
Námitka tato jest však bezdůvodná, zakládajíc se na mylném názoru právním. Neboť dle § 129 č. 4 mor. stav. ř. lze naříditi rozbourání stavby, při které nebylo šetřeno ustanovené stav. čáry. Stav. čarou lze však — jak vyplývá z ustanovení § 20 stav. ř. — rozuměti jen tu čáru, která ve vyřízení žádosti, podané stavebníkem za stanovení čáry té, jako stav. čára byla určena a vyznačena ve výkresu předložených plánů s písemným vyřízením žádosti stavebníku vráceném.
V § 21 stav. ř. uvedené vytýčení má pak ten účel, aby čára stavební ve smyslu § 20 stav. ř. úředně stanovená a ve výkresu vyznačená, také v přírodě byla fixována. Jen ten účel má vytýčení a nelze je považovati za úřední stanovení čáry stavební, které děje se právě jen způsobem v § 20 stav. ř. stanoveným.
V případě diskrepance mezi čarou úředně dle § 20 stanovenou a čarou vytýčenou, je a zůstává, jak plyne z toho, co svrchu řečeno, pro stavebníka závaznou čára dle § 20 stav. ř. úředně stanovená, třeba by proti vytýčeni, odchylujícímu se od úředního ustanovení čáry, neprotestoval. Míni-li stížnost, že bylo povinností stavebníků, aby při vytyčování stavební čáry vznesli námitky dle § 20 stav. ř., když se domnívali, že vytýčená stav. čára s čarou úředně stanovenou se nekryje, stačí poukázati k tomu, že řízení předepsané v § 20 stav. ř. nevztahuje se vůbec na případ vytýčení stav. čáry v přírodě, tedy na případ § 21 stav. ř.
Zúčastněná strana, stavebník Albín D., uvedl při veř. ústním líčení, že při stavbě zdi řídil se přesně dle čáry stavební městským stavitelem vytýčené a namítl, že vznikla by mu velká škoda, kdyby při rozkazu demoličním zůstalo a že by škoda ta byla tím krutější, když přece — řídě se vytýčenou čárou — ničeho nezavinil. Jaké důsledky právní vycházejí z toho, že stavebník řídí se vytýčenou čárou stav., která není shodná s čarou stav. úředně dle § 20 stav. ř. stanovenou a že nezachovav úředně stanovenou stav. čáru, bude nucen vyhověti demoličnímu rozkazu dle § 129 stav. ř. a ustoupiti do stav. čáry úředně dle § 20 stav. ř. stanovené, zejména zdali a proti komu by z toho vzešel stavebníku nárok na náhradu škody, nepříslušelo nss-u řešiti.
Z toho, co o čáře stav. svrchu řečeno, však plyne, že nešetření čáry stav. dle § 21 stav. ř. vytýčené samo o sobě nemůže býti důvodem pro vydáni rozkazu demoličního dle § 129 stav. ř., který vždy lze opříti jen o zjištění, že stav. čára úředně dle § 20 stavebního řádu stanovená nebyla zachována. Proto je pro posouzení daného sporu irelevantní, zda a jak stavebníkům čára stav. byla vytýčena a nehleděl-li žal. úřad k tomuto vytýčení, nelze v tom shledati ani nezákonnost ani nějakou podstatnou vadu řízení ve smyslu § 6 zák. o ss.
Stížnost brojí dále proti nař. rozhodnutí vytýkajíc nesprávnost výroku žal. úřadu, konstatujícímu situaci úředně stanovené čáry stav. Žal. úřad má za zjištěno, že čára ta probíhá ve vzdálenosti 6 m od hranice pozemku kat. č. 749. Stížnost tvrdí naproti tomu, že čára ta probíhá ve vzdálenosti 6 m od plotu postaveného mezi pozemky k. č. 749 a 748. Že tomu tak, dovozuje stížnost z toho, že stavebníci koupili část pozemku k. čís. 749, jsouce si vědomi, že zcizovatelce musí zbýti 6 m měřených od plotu, zřízeného mezi pozemky kč. 748 a 749. Zcizovatelka pozemku k. č. 749 prý pouze až k onomu plotu řečeného pozemku užívala a nemohla tedy na nabyvatele více práva přenésti, než sama měla.
Dovolává se tedy stížnost soukromoprávních poměrů, které však jsou zcela bezvýznamny pro rozhodnutí sporné otázky žal. úřadem řešené, totiž zdali zachována byla úředně stanovená čára stav. a kde tato čára je situována.
Své zjištění o tom, kde čára stav. je položena, opřel žal. úřad v prvé řadě o výměr z 10. května 1922, v němž se praví, že čára určená jest vzdáleností 6 m od hranice pozemků p. č. 748 a 749. Úřad žal. nehleděl však k tomu, že výměr ten výslovně poukazuje i na schválené plány, což je ve shodě s ustanovením § 20, odst. 2 stav. ř., dle něhož sluší stanovenou stav. čáru správně vyznačiti ve výkresu předložených plánů stavebníkovi vráceném.
Výměr z 10. května 1922 určuje čáru stav. netoliko mírami, uváděje vzdálenost její od hranice pozemku, nýbrž i tím, že odvolává se na schválené plány. Již proto nemohl se žal. úřad při zjišťování skutečnosti, kde je situována úředně stanovená čára stav., opříti jen o slovné znění výměru z 10. května 1922, nýbrž měl znění to posuzovati v souvislosti se schváleným plánem. Neučinil-li tak, je zjištění, o které se opírá, již po této stránce neúplné a tedy vadné. Pokud pak žal. úřad zjištění své opírá o výsledek měření geometra N., spočívá podstatná vada již v tom, že geometr N. prováděl měření k žádosti stavebníku, bez účasti druhé strany, takže jmenovaného geometra lze považovati jedině za soukromého odborného znalce jedné ze stran a také dobrozdání jeho není znaleckým důkazem, získaným v řízení procesně správně provedeném.
Obec ve stížnosti u nss podané, vystupujíc jako strana, správnost měření toho popírá a vytýká právem, že měření toto nemá povahu znaleckého důkazu ve smyslu procesním.
Opřel-li tedy žal. úřad své zjištění o tom, kde stav. čára úředně stanovená je situována, pouze o slovné znění výměru z 10. května 1922 a měření geometra N., je ovšem zjištění to neúplné a tedy podstatně vadné. Jeť nutno, aby vzat byl v úvahu i nákres situační a aby výměr z 10. května 1922 byl vyložen v souvislosti s nákresem, po případě, aby na tomto podkladě bylo pak měřením za účasti stran provedeným zjištěno, kde úředně stanovená čára stav., i v plánku vyznačená, skutečně probíhá.
Ježto na tomto zjištění závisí rozřešení otázky, bylo-li možno vydati demoliční rozkaz dle § 129 stav. ř., a důsledně i rozřešení otázky, zdali nař. rozhodnutí je ve shodě se zák., muselo rozhodnutí toto býti dle § 6 zák. o ss zrušeno.