NPD documents search: Boh. adm., 5 (1923), sv. 1

Č. 9591.

Pojištění nemocenské, invalidní a starobní. — Řízení správní. — Řízení před nss-em: I. Nesplnění povinnosti podle § 163 zák. č. 221/24, zaplatiti pojistné v příspěvkových obdobích, nezakládá skutkovou podstatu přestupku podle § 260 lit. h) cit. zák. — II. Subj. právo nemocenské pojišťovny podle § 2 zák. o ss není porušeno, zastaví-li úřad pro promlčení trestní řízení zavedené k návrhu pojišťovny o jednání, které skutkovou podstatu přestupku vůbec nezakládá.
(Nález ze dne 2. ledna 1932 č. 19410/31.)
Prejudikatura: ad I. Boh. A 9127/31.
Věc: Okresní nemocenská pojišťovna v Žilině proti zemskému úřadu v Bratislavě o promlčení přestupku podle §§ 163 a 260 lit. h) zák. č. 221/24.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Stěžující si pojišťovna podala dne 17. srpna 1928 trestní oznámení na Marii K. ze S. pro přestupek podle §§ 163 a 260 lit. h) zák. č. 221/24, jehož prý se dopustila tím, že nezaplatila za své zaměstnance pojistné, splatné v měsících dubnu až září 1926, v úhrnné částce 816 Kč 16 h. Osp v F. zjistivši, že podnik obviněné byl ve V., postoupila trestní oznámení okr. úřadu v Ž., který však spisy jí vrátil s poukazem na to, že příslušným jest v této trestní věci okresní úřad ve V. Na to osp ve F. odstoupila spisy okresnímu úřadu ve V., který však výměrem ze 17. ledna 1929 prohlásil se k projednání věci místně nepříslušným, ježto přestupk spáchán byl v obvodu okresního úřadu v Ž. K rekursu pojišťovny žal. úřad, aniž zkoumal zákonnost v odpor vzatého výroku, nař. rozhodnutím trestní řízení podle § 151 odst. 2. uher. trest. polic. řádu zastavil z toho důvodu, že přestupek, o který jde, v době trestního oznámení byl již promlčen.
O stížnosti, vytýkající tomuto rozhodnutí nezákonnost, uvažoval nss takto: Předmětem sporu jest otázka, zda přestupek, kladený za vinu Marii K. ve smyslu §§ 163 a 260 lit. h) zák. č. 221/24, jehož skutkovou podstatu shledávala stěžující si pojišťovna v tom, že obviněná nezaplatila za své zaměstnance pojistné, jež bylo splatné v měsících dubnu až září 1926, byl v době podaného trestního oznámení již promlčen či nikoli. O promlčení nějakého deliktu může býti však podle povahy věci uvažováno teprve tehdy, když byla předem dána kladná odpověď na otázku, že jde skutečně o nějaký delikt, neboť, nelze-li v jednání či opominutí, kladeném někomu za vinu, shledati vůbec skutkovou podstatu nějakého deliktu, ať komisivního či omisivního, pak přirozeně nemůže býti řeči ani o jeho promlčení. Nss musil si proto položiti nejdříve otázku, zda v nezaplacení pojistného zaměstnavatelem spatřovati lze skutkovou podstatu přestupku § 260 lit. h) zák. č. 221/24, z něhož Marie K. trestním oznámením stěžující si pojišťovnou na ni učiněným byla obviněna.
Otázkou touto zabýval se nss již v nál. Boh. A 9127/31. V nálezu tomto byl vysloven a zevrubně odůvodněn právní názor, že neplnění povinnosti, uložené zaměstnavateli § 163 zák. č. 221/24, zaplatiti pojistné v příspěvkových obdobích, nařízených stanovami, netvoří skutkovou podstatu přestupku § 260 lit. h) téhož zák. Při tomto právním názoru setrvává nss i v daném případě.
Vyslovil-li žal. úřad v nař. rozhodnutí, že přestupek kladený za vinu Marii K., spáchaný podle trestního oznámení nezaplacením pojistného, vyměřeného jí za její zaměstnance, stěžující si pojišťovně, byl v době trestního udání již promlčen, pak vycházel při tomto svém výroku zřejmě z právního názoru, že nezaplacení pojistného zaměstnavatelem tvoří, resp. tvořiti by mohlo skutkovou podstatu přestupku § 260 lit. h) zák. č. 221/24, ježto v opačném případě nemohl by uznati za promlčený přestupek, jehož skutkové podstaty tu vůbec nebylo. Právní názor, z něhož žal. úřad vycházel, byl však podle výkladu, jaký byl shora dán ustanovení § 260 lit. h) cit. zák., nesprávný a příčí se zákonu.
Leč přes to nelze shledati, že by výrokem trestní řízení zastavujícím, obsaženým v nař. rozhodnutí, bylo zasaženo nezákonným způsobem do veřejných subjektivních práv stěžující si pojišťovny ve smyslu § 2 zák. o ss. Výrok ten rovná se ve svých právních účincích, posuzovaných s hlediska subj. práv stěžující si pojišťovny, jimž jediné poskytuje nss ochranu podle § 2 cit. zák., rozsudku zprošťujícímu. Právě tak, jako kdyby rozsudkem zprošťujícím byla Marie K. bývala zproštěna obžaloby, vznesené na ni pro nezaplacení pojistného z toho důvodu, že toto nezaplacení nezahrnuje v sobě skutkové podstaty přestupku podle § 260 lit. h) zák. č. 221/24, nemohla by stěžující si pojišťovna podle toho, co o tom shora bylo řečeno, právem tvrditi, že byla zkrácena v nějakém svém subj. právu, stejně nemůže se cítiti právem poškozenou ani tím, že trestní řízení, proti jmenované zahájené, bylo žal. úřadem podle §§ 151 č. 2 a 204 odst. 2. č. 3 uher. polic. trest. řádu zastaveno. Ježto nss neshledal, že by stěžující si pojišťovna ve sféře svých veřejných subjektivních práv nař. rozhodnutím byla nějak nezákonně porušena, zamítl stížnost jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 9591. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické nakladatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 202-204.