Authors:
= Váž. civ., 6 (1924), sv. 1
PDF

Čís. 3437.


Rozhodnouti o tom, zda žaloba na vyklizení bez výpovědi jest odůvodněna či zda jest třeba výpovědi, možno teprve po provedeném řízení sporném rozsudkem.
(Rozh. ze dne 29. ledna 1924, R I 21/24.)
Proti žalobě o vyklizení bytu namítl žalovaný nepřípustnost pořadu práva. Soud prvé stolice námitce vyhověl a žalobu odmítl. Rekursní soud zamítl námitku nepřípustnosti pořadu práva.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Řízení o výpovědi nenáleží ovšem na pořad práva, avšak rozhodnutí o tom, zdali jest žaloba o vyklizení bez výpovědi odůvodněna, čili nic, nelze odkazovati na cestu nespornou, nýbrž sluší o tom rozhodnouti po provedeném řízení sporném. Jednáť se zde o to, zda má žalobkyně pro svůj nárok zákonitý podklad. Právě při rozhodování o tomto podkladu žaloby bude musiti prvý soud uvážiti, zda přes to, že se žaloba opírá o smlouvu, bylo třeba výpovědi, po případě soudního svolení k výpovědi. Bude-li prvý soud toho názoru, že bylo třeba této výpovědi, které lze docíliti jedině v řízení nesporném, zamítne žalobu rozsudkem jakožto skutkového a právního podkladu postrádající a tudíž bezdůvodnou, neodmítne ji však pro domnělou nepřípustnost pořadu práva.
Citace:
č. 3437. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 146-147.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).