Č. 3536.

Závadné názvy ulic: I. Časové omezení stanovené v odst. 3 § 10 zák. č. 266/1920 pro dozorčí zakročení úřadu týče se jenom případů, kdy se obecní zastupitelstvo usnáší v budoucnosti o novém pojmenování ulic, nikoliv případů, kde jde toliko o vyvěšení nových uličních tabulek s názvy dávno zavedenými. — II. Lze-li určité pojmenování ulice uvésti v soulad s historií a vnějšími vztahy národa čsl. ve smyslu zák. č. 266/ 1920, jest otázkou skutkovou. — III. Ve smyslu zák. č. 266/1920 mohou úřadem za závadné prohlášeny býti názvy ulic: Bismarckplatz, Josefsgasse, Kaiserstrasse, Roseggergasse a Wilhelmgasse, nikoliv však Wilhelm Weisstrasse.
(Nález ze dne 29. dubna 1924 č. 7441.)
Věc: Městská obec A. (adv. Dr. Arn. Roth z Prahy) proti zemské správě politické v Praze o odstranění závadných názvů ulic.
Výrok: Naříkané rozhodnutí, pokud se týká pojmenování »Wilhelm Weisstrasse«, zrušuje se pro nezákonnost, jinak se stížnost zamítá jako bezdúvodná.
Důvody: Výměrem osp-é byla obec A. podle zák. ze 14. dubna 1920 č. 266 Sb. vyzvána, aby názvy Bismarckplatz, Josefsgasse, Kaiserstrasse, Rossegergasse, Wilhelmgasse a Wilhelm Weisstrasse odstranila a nahradila novými, poněvadž nelze jich uvésti v soulad s historií a vnějšími vztahy národa čsl., ježto připomínají osoby, které projevily nepřátelské smýšlení proti čsl. národu a národům sdruženým. Odvolání podanému obcí vyhověla zsp nař. rozhodnutím ohledně pojmenování Wilhelm Weisstrasse, svolujíc, aby po vynechání slova »Wilhelm« ve znění »Weisstrasse«, bylo ponecháno; v ostatním odvolání zamítla, podotýkajíc k jeho důvodům:
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí nss uvážil:
Stížnost především, opírajíc se o ustanovení § 10 zák. č. 266/1920, upírá politickému úřadu vůbec oprávnění, aby zakazoval pozastavená nyní pojmenování ulic, poněvadž prý obec, opatřujíc v r. 1922 nové tabulky uliční, obsahující tyto názvy, učinila tak po dohodě s osp-ou, která tehdy proti názvům nyní pozastaveným nečinila námitek. Výtka tato nejeví se důvodnou. Především není s dostatek konkretisována, ježto neuvádí přesně, kdy a kterým podáním obec úředně osp-é učinila příslušné oznámení; ve správních spisech takového úředního oznámení není, a v protokolu, sepsaném se starostou města 18. května 1923, tento rovněž nezmiňuje se o určité zprávě, nýbrž mluví pouze o »jednání«, jež asi před 2 lety s osp-ou bylo konáno. Nehledě k tomu, nelze však § 10 zák. 266/20 zde vůbec použíti. Ustanovení toto má totiž na mysli jenom případ, kdy obecní zastupitelstvo usnáší se v budoucnosti o novém pojmenování ulic, a jenom pro tento případ v odst. 3 omezuje časově oprávnění úřadu k dozorčímu zákroku. Zde nešlo však o nové pojmenování ulic, nýbrž jenom o vyvěšení nových uličních tabulek obsahujících pojmenování již dávno zavedené. Ježto zák. v § 7 závadné názvy tam uvedené zakazuje kategoricky, a dozorčí právo dané politickým úřadům k provedení této normy v §§ 8 a 9 nijak neomezuje, nelze časového omezení stanoveného výjimečně v § 10/2 pro případy v tomto § uvedené rozšiřovati na případy jiné. I kdyby tedy obec skutečně byla politický úřad vyrozuměla úředně o úmyslu opatřiti nové uliční tabulky s posavadními, nyní pozastavenými jmény, a politický úřad nebyl proti tomu ničeho namítal, nemohlo tím dozorčí jeho právo, dané mu v § 8 docela neobmezeně, býti zkonsumováno s tím účinkem, že by později nebyl již oprávněn kategorickému předpisu § 7 zjednati platnost.
Pokud se týče ostatních námitek stížnosti, bylo uvážiti:
Zák. 266/20 prohlašuje v § 7 za nedovolená pojmenování ulic a veřejných míst, jež nelze uvésti v soulad s historií a vnějšími vztahy národa čsl. Chce tedy vymýtiti všechna pojmenování, která by se příčila duchu dějin čsl. národa, ideám a snahám, jimiž historie tohoto národa byla prodchnuta, a jimiž jsou ovládány zevnější vztahy čsl. národa. K takovým závazkům zajisté patří především názvy, označující osoby, jež proti oněm ideám a snahám se stavěly nebo stavějí nepřátelsky, nebo poměry a události, v nichž takový odpor proti existenci, smýšlení a snahám čsl. národa se ztělesňoval a projevoval. Ve shodě s tím zákon prohlašuje za nedovolená zejména pojmenování taková, jež připomínají osoby, které projevily nepřátelské smýšlení proti čsl. národu nebo národům združeným, nebo připomínají události rázu protistátního.
Žal. úřad shledává názvy Kaiserstrasse a Rosegerstrasse nedovolenými proto, že nelze jich uvésti v soulad s historií a vnějšími vztahy národa Čsl. Otázka, lze-li určité pojmenování ulice uvésti v soulad s historií a vnějšími vztahy čsl. národa, jest otázkou skutkovou, nikoli právní. Správní úřad o otázce takové rozhodující oceňuje se stanoviska historicko-politického význam osoby nebo událostí, na něž název ulice může připomínati, a podle výsledku tohoto hodnocení tvoří si svůj úsudek, který je součástí skutkové podstaty jeho rozhodnutí. Nss jest podle § 6/1 zák. o ss vázán skutkovou podstatou, z níž vycházel žal. úřad, a jsa příslušným zkoumati toliko zákonitost nař. rozhodnutí, nemůže úsudek, jejž úřad o otázce oné si utvořil, přezkoumávati meritorně, nýbrž jenom po stránce formální, t. j. je-li na základě skutečností úřadem zjištěných podle pravidel logiky vůbec možný.
Pokud se týče názvu Kaiserstrasse, není zajisté pochybnosti, že připomíná císaře rakouského, tedy nositele státní myšlenky rakouské, jež notoricky byla v přímém rozporu se státoprávními snahami národa českého. Stejně pak je všeobecně známo, že Petr Rosegger stal se jisté části národa německého v bývalé říši rakouské representantem snah, směřujících ke germanisaci české mládeže, jehož uctíváním tyto snahy čsl. národu nepřátelské měly býti dokumentovány.
Závěr žal. úřadu, že uvedené dva názvy jsou v nesouladu s historií čsl. národa, jak pojem tento svrchu vyložen, je tedy logicky založen a vzhledem k notorietě okolností, na nichž spočívá, nepotřebuje bližšího odůvodňování.
Co do názvu Bismarckstrasse žal. úřad vychází z předpokladu, že připomíná osobu, jež projevila nepřátelské smýšlení proti čsl. národu a nedá se uvésti v soulad s historií a vnějšími vztahy čsl. národa. Také otázka, projevila-li určitá osoba nepřátelské smýšlení vůči čsl. národu, je otázkou skutkovou, kterou si správní úřad musí zodpověděti na základě historicko-politického zhodnocení oné osoby, a vymyká se tudíž rovněž meritornímu přezkoumávání nss-em. Poněvadž však osoba Bismarckova zcela bez ohledu na to, jaké byly vztahy politiky jím prakticky prováděné k národu čsl., jest notoricky ne-li představitelem, tož aspoň symbolem určitého politického směru, který může býti hodnocen jako nepřátelský vůči národu čsl. a nesrovnatelný s jeho vnějšími vztahy, dlužno i zde uznati, že úsudek žal. úřadu není nelogický, a vzhledem k notoritě skutečností, na nichž spočívá, nepotřebuje dalšího odůvodnění.
Názvy Josefsgasse a Wilhelmgasse úřad shledal závadnými, poněvadž připomínají osoby, jež projevily nepřátelské smýšlení proti čsl. národu. Koho tím úřad míní, je výslovně řečeno ohledně názvu Wilhelmgasse — je to německý císař Vilém — a je nepochybno co do názvu Josefsgasse — to jest rakouský císař Josef II. Námitky stížnosti, že tyto názvy stanoveny byly na počest a památku Josefa Hergetha a Viléma Jágera, jsou bez významu, poněvadž záleží jediné na tom, koho názvy ty způsobilé jsou připamatovati obecenstvu. Uváží-li se tu, že pouhým křestním jménem bez příjmení označováni bývají pouze panovníci a členové panujících rodin, že bývalo zvykem zejména také ulice nazývati jmény těchto osob, a že Josef a Vilém jsou jména význačných panovníku rakouského, resp. německého, jichž jmény obzvláště často ulice v německých městech zemí českých bývaly označovány, je na snadě úsudek žal. úřadu, že názvy Josefsgasse a Wilhelmgasse v A. jsou způsobilé připomínati jmenované dva panovníky. O tom, zda tyto dvě osoby projevily smýšlení nepřátelské národu čsl., platí totéž, co řečeno svrchu ohledně názvu Bismarckstrasse. Ježto i zde úsudek žal. úřadu spočívá na historických skutečnostech všeobecně známých, neshledal soud vady v tom, že úřad svůj úsudek blíže neodůvodňoval.
Naproti tomu neuznal soud zákonným výrok nař. rozhodnutí, že je nedovoleným název Wilhelm Weisstrasse. Žal. úřad pokládá jej za nedovolený, poněvadž obsahuje v sobě jméno bývalého německého císaře Viléma II. Avšak okolnost, že některý název ulice obsahuje v sobě také křestní jméno panovníka, který náležel by mezi osoby dle § 7 zák. 266/ 20 diskvalifikované, nečiní název ten ještě ve smyslu tohoto předpisu nedovoleným. Při posuzování této otázky dlužno zajisté bráti v úvahu vždy celý název a uvažovati, jakou představu vyvolává tento název ve svém celku, a nikoliv jeho jednotlivé části o sobě, vyňaty z celkové souvislosti. Že by však název Wilhelm Weisstrasse takto celkově posuzován připomínal osobu, která projevila nepřátelské smýšlení proti čsl. národu nebo národům sdruženým, anebo byl jinak v nesouladu s historií a vnějšími vztahy čsl. národa, úřad nepředpokládá. Pro zákaz názvu Wilhelm Weisstrasse zákon 266/20 nedává tedy podkladu, pročež bylo nař. rozhodnutí v tomto bodě jako nezákonné zrušiti.

Citace:

č. 3536. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 1140-1143.