1. Právo nahlédnouti do spisu ve smyslu § 23, odst. 1 spr. ř. č. 8/1928 je samostatným právem, o němž se rozhoduje ve zvláštním správním procesu výměrem ve smyslu § 72 nař. č. 8/1928.
2. Právo nahlédnouti do spisu ve smyslu § 23, odst. 1 spr. ř. č. 8/1928 náleží jen tomu, kdo byl stranou ve správním řízení, jehož se spis týká; toto právo náleží mu však i k hájení jeho právních zájmů mimo toto správní řízení.
3. Úřadem, který rozhoduje o právu strany nahlédnouti do spisu ve smyslu § 23, odst. 1 spr. ř. č. 8/1928, je nejen úřad, který určité rozhodnutí vydal, nýbrž též jiný úřad, o jehož spis jde, pokud je spis u něho.
Ustanovení odst. 1, § 23 nař. č. 8/1928 Sb. zakládá nepochybně za určitého předpokladu právní nárok pro strany na nahlédnutí do spisů (arg. slova: »úřad je povinen dovoliti stranám....«). Tento předpis, pojímaný zcela isolovaně, mohl by býti vykládán tak, že se jím poskytuje právní nárok na nahlédnutí do spisu stranám v určitém řízení správním, a to výlučně k obraně jejich právních zájmů v témž správním procesu. Kdyby tomu tak bylo, pak bylo by arci nutno míti za to, že rozhodnutí o právu nahlédnouti do spisu má povahu rozhodnutí, vyvolaného projednáváním určité věci a učiněného úřadem za řízení, takže by důsledně bylo odvolání proti němu ve smyslu § 74, odst. 3 nař. č. 8/1928 Sb. možné jen tenkráte, kdyby bylo výslovně připuštěno. Ježto pak citované nařízení č. 8/1928 Sb. výslovně odvolání takové nikde nepřipouští, znamenalo by to, že proti rozhodnutí o právu nahlédnouti do spisu bylo by si možno stěžovati ve shodě s ustanovením § 74, odst. 4 nař. č. 8/1928 Sb. jen v odvolání do rozhodnutí, jímž se vyřizuje věc v dotyčném řízení projednávaná. Pak by ovšem také rozhodnutí o právu nahlédnouti do spisu nemohlo býti pokládáno za správní akt, jaký má na mysli § 2 zák. o nejv. správ. soudě.
Tento výklad by však nebyl správný. Předem nutno přihlédnouti k tomu, že podle § 23, odst. 4 může býti dovoleno náhlednouti do spisů i osobě, která není stranou. Z toho plyne, že je třeba počítati s tím, že spojení rozhodnutí o požadavku nahlédnouti do spisu s rozhodnutím o věci v řízení projednávané není podle ustanovení § 23 nař. č. 8/1928 Sb. za všech okolností možné. Ještě důrazněji pak vystupuje tato právě zjištěná okolnost tehdy, vezme-li se zřetel na závěrečná slova odstavce 1, § 23 nař. čís. 8/1928 Sb. Právní nárok na nahlédnutí do spisů je tu poskytován stranám, pokud znalosti spisu potřebují, »k hájení svých právních zájmů«. Tato dikce je zajisté velmi široká a není ji možno bez násilného výkladu omeziti tak, že by obhajoba právních zájmů mohla se týkati jen zájmů v tomto procesu správním, ve kterém je ten, kdo o nahlédnutí do spisu žádá, stranou a jehož se spis týká, takže by sе obhajoba právních zájmů vpravdě ztotožňovala s podáním opravného prostředku v dotyčném správním řízení. Naopak nutno souditi, že citovaný právní předpis zamýšlel poskytnouti právo k nahlédnutí do spisu i k obhajobě jiných právních zájmů strany nežli těch, které má strana v určitém správním řízení, a to ať již právních zájmů v jiném správním procesu nebo i v procesu soudním. Že tomu tak je, tomu nasvědčuje nejbezpečněji citované již ustanovení odst. 4, § 23 nař. č. 8/1928 Sb., ve kterém se užívá stejného obratu » k hájení svých právních zájmů«, ač toto ustanovení jedná o osobách, které nejsou stranou v řízení, jehož se spis týká, a zpravidla v tomto řízení tedy své zájmy hájiti nebudou ani moci.
Jestliže však je právní nárok na nahlédnutí do spisu dán v § 23, odst. 1 nař. č. 8/1928 Sb. stranám k hájení kterýchkoli jejich právních zájmů, nikoli tedy pouze k hájení zájmů v tom řízení, ve kterém právě stranami byly a jehož se spis týká, pak vyplývá z toho závěr, že rozhodnutí o nahlédnutí do spisu nemůže býti rozhodnutím incidentním v jiném (hlavním) sporu, kdyžtě může býti toto právo uplatněno bez ohledu na proces správní, jehož se spis týká.
Avšak na druhé straně je třeba určitého omezení při výkladu citovaného ustanovení v tom směru, že právo na nahlédnutí do spisu náleží pouze straně; stranou lze pak tu rozuměti jen toho, kdo se zúčastnil řízení, jehož se spis týká, jako strana, nikoli tedy na př. toho, kdo by byl stranou teprve v procesu, který bude zahájen na základě znalosti spisu, do něhož je žádáno o nahlédnutí.
Takto dospívá tudíž soud — shodně se stanoviskem vysloveným již v nálezu Boh. A 9089/31 — k názoru, že právo na nahlédnutí do spisu podle § 23 nař. č. 8/1928 Sb. je samostatným právem procesním, o němž se rozhoduje v samostatném správním procesu. Důsledek toho arci je, že požadavek nahlédnouti do sporu, pokud je vznesen stranou, je úřad povinen vyříditi ve formě rozhodnutí ve smyslu hlavy IV. nař. č. 8/1928 Sb., tedy výměrem, který arci vzhledem k § 72, odst. 1 cit. nař. může býti prohlášen i ústně, a že rozhodnutí, jímž se žádost o nahlédnutí do sporu vyřizuje, je způsobilé nabýti právní moci.
Šlo dále o otázku, zda úřadem příslušným ve smyslu § 23, odst. 1 nař. č. 8/1928 Sb. rozhodnouti o žádosti za povolení k nahlédnutí do spisu je jen úřad, který rozhodnutí, proti němuž strana chce hájiti svá práva, vydal, aneb i úřad nižší, zejména ten, který určitá stadia řízení z pověření úřadu rozhodujícího provedl, třebaže sám nějakého rozhodnutí nevydal.
Sluší tu především upozorniti, že v § 23, odst. 1 není vůbec stanoveno, který úřad jest příslušný stranám dovolovati, aby do spisu nebo do části spisu nahlédly. Avšak ustanovení § 23 je zařaděno v hlavě I., oddílu 3 nařízení č. 8/1928 Sb., kterýžto oddíl je nadepsán »styk úřadu se stranami«.
Za všech okolností je ve smyslu § 23, odst. 1 nař. č. 8/1928 Sb. povolán o žádosti o nahlédnutí do spisu rozhodovati onen úřad, o jehož spis in concreto jde, který tento spis pořídil, ovšem za předpokladu, že spis se u tohoto úřadu nalézá. Že tomu tak je, tomu nasvědčuje i úvaha, že by jinak právo strany do spisu nahlédnouti mohlo se státi téměř zcela ilusorním. Nutno totiž míti na mysli, že nařízení č. 8/1928 Sb. upravuje právo nahlížení do spisu za tím účelem, aby strany mohly znalostí spisu použíti k hájení svých právních zájmů. Nejčastějším případem obhajoby právních zájmů bude zajisté instanční opravný prostředek. Kdyby mělo býti správným stanovisko, že o nahlédnutí do spisu může rozhodnouti pouze úřad, který rozhodnutí vydal, a nikoli úřad, který vykonal určité stadium řízení a u něhož správní spisy jsou, pak musela by strana podati žádost u úřadu rozhodnutí vydavšího. Ten by však musel teprve od úřadu nižšího, u něhož spisy jsou, tyto spisy vyžádati, aby mohl o žádosti strany rozhodnouti, načež by opět pravděpodobně musel spisy zaslati k úřadu prvé stolice, u něhož by strana mohla do spisu nahlédnouti. Při tomto postupu by však odvolací lhůta § 75 nař. č. 8/1928 Sb. v nejčastějších případech již prošla, takže by straně bylo znemožněno na základě znalosti spisu své právní zájmy hájiti.
Nález ze dne 11. října 1938, č. 6195/35-7.