Čís. 16398.

Právní povaha licence k dočasnému provozování hostinské a výčepnické koncese podle § 20, písm. a), živn. ř. Provoz hostinské a výčepnické živnosti na základě licence vydané podle řečeného předpisu není samostatným majetkovým právem ve smyslu §§ 331 a dalších ex ř., jež by bylo způsobilé býti samostatným předmětem zabavení podle předpisů exekučního řádu, nýbrž jde jen o vedlejší (akcesorní), dočasný nebo jinak příslušným správním úřadem rozšířený způsob provozu živnostenského oprávnění již dříve uděleného a sdílí zároveň osud základního oprávnění.
(Rozh. ze dne 15. října 1937, R I 1213/37.)
Vymáhající věřitelka Okresní záložna hospodářská v O. navrhla, aby jí byla proti povinnému Josefu D. v K. povolena k vymožení vykonatelné pohledávky 1089 Kč 50 h s přísl. exekuce zabavením licence udělené povinnému okresním úřadem v L. podle § 20, písm. a), živn. ř. k provozování hostinské a výčepnické koncese v lesní boudě při 1-ské silinicí ui t. řeč. »Loučení« na letní čas 1937 a oprávnění uvedenou licencí založených. Soud prvé stolice zamítl exekuční návrh. Důvody: Licence podle § 20 a) živn. ř. není samostatným živnostenským oprávněním, jaké má na mysli § 331 ex. ř., nýbrž je toliko prostým povolením živnostenského úřadu k dočasnému provozování již dříve udělené živnosti na jiném místě než ve schválené stálé místnosti provozovací. Znamená tedy podle povahy toliko dočasné rozšíření oprávnění již uděleného, jehož osud sdílí. Může proto exekucí býti zasaženo jen zároveň s oním hlavním právem; bylo-li zabaveno ono, vztahuje se zabavení to nutně, a to i bez zvláštního návrhu nebo výslovného výroku, i na řečenou licenci. Vymáhající věřitelka neuvádí v návrhu, že zabavuje i hostinskou živnost povinného resp. jeho hostinskou koncesi. Není tudíž podle toho, co vyloženo, právně možné oddělené zabavení dotčené licence. Rekursní soud povolil navrženou exekuci. Důvody: Podle exekučního návrhu jde o zabavení licence udělené po¬ vinnému podle § 20, písm. a), živn. ř. k provozování licence hostinské a výčepnické, tedy zjevně o zabavení živnostenského oprávnění, jež má hodnotu majetkovou a které je spojeno s provozováním určitého živnostenského podniku povinným. Oprávnění musí tudíž býti pokládáno za takové, jaké má na mysli § 331 ex. ř., a je proto jeho zabavení právně možné. Názor prvého soudu, že by uvedené oprávnění mohlo býti zasaženo jen exekucí vedenou přímo na koncesi, která byla jeho udělením rozšířena, nelze uznati za správný, neboť návrh vymáhající věřitelky se o existenci takovéto koncese nezmiňuje a podle. § 54 č. 3 ex. ř. musí jí samé býti ponecháno na vůli, jaké majetkové hodnoty chce exekucí zasáhnouti. To, jak bude zabavené oprávnění zpeněženo, nemá při otázce zabavení významu.
Nejvyšší soud obnovil usnesení soudu prvé stolice.
Důvody:
Podle ustanovení prvního odstavce § 20 a) živn. ř. stačí k tomu, aby osoby, které v téže obci nebo v některé sousední obci provozují živnost hostinskou a výčepnickou, mohly provozovati řečenou živnost dočasně jinde, než ve schválené stálé místnosti provozovací o jednotlivých zvláštních příležitostech (národních slavnostech, dobročinných slavnostech, výstavách, trzích, vojenských cvičeních, koncentracích vojska, manévrech atd.), licence vydaná živnostenským úřadem případ od, případu po uvážení potřeby, jaká se jeví se zřením na žádaná provozování živnosti; v dotčené licenci buď udáno přesně, za jaké příležitosti, pak místo, kde živnost má býti provozována, a doba, na kterou licence platí.
Ze stylisace uvedeného zákonného ustanovení plyne, že podkladem k dočasnému provozování hostinské a výčepnické živnosti při zvláštních příležitostech na místě odlišném od schválené stálé místnosti provozovací zůstává jen ona živnost hostinská a výčepnická, kterou osoba, za licenci žádavší, již skutečně provozuje; zákon nerozeznává, jde-li o osobu, které byla živnost ona propůjčena, tedy o jejího majitele (§ 19, odst. 2, živn. ř.) či o jeho náměstka neb pachtýře (§ 19, odst. 3 a 4), jakž patrno z všeobecného doslovu »osoby, které v téže obci nebo některé obci sousední provozují živnost hostinskou a výčepnickou«, ale klade výslovný důraz na to, že právě ta živnost jest již provozována, »aby mohly živnost tu provozovati dočasně jinde«.
Provoz hostinské a výčepnické živnosti na podkladě vydané licence podle řečeného zákonného ustanovení tkví tedy jak po zákonu, tak již i svou povahou v živnostenském oprávnění osobě je vykonávající již uděleném neb na ni jako náměstka nebo pachtýře majitelem přeneseném, ale nelze jej, byť i měl určitou majetkovou hodnotu, pokládati za samostatné majetkové oprávnění ve smyslu §§ 331 a násl. ex. ř., jež by mohlo býti samostatným předmětem zabavení podle těchto zákonných ustanovení; jde tu jen o akcessorní, dočasný neb jinak příslušným správním úřadem rozšířený způsob provozu živnostenského oprávnění již dříve uděleného, který sdílí zároveň osud tohoto základního oprávnění. Že by byla zabavena hostinská živnost neb koncese hostinská a výčepnická dlužníku patřící, vymáhající věřitelka ani netvrdí.

Citace:

č. 16398. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/2, s. 374-376.