NPD documents search: Boh. adm., 7 (1925), sv. 2

Č. 4913
.
Obecní úředníci: 1. * Také zemský správní výbor je oprávněn přímo zakročiti proti obci podle § 43, odst. 2 zák. z 29. května 1908 č. 35 z. z. česk. o obecních úřednících. — II. * úlevy § 6, odst. 2 zák. č. 443/19 může se obec dovolávati jenom stran takového úředníka, který již před účinností zákona toho byl jejím obecním úředníkem a jemuž vykonávání konceptní služby v obci orgánem k tomu oprávněným platně bylo svěřeno.
(Nález ze dne 17. září 1925 č. 17154.)
Prejudikatura. Boh. 2134 adm.
Věc: Městská obec V. (adv. Dr. Ani. Stránský z Varnsdorfu) proti zemskému správnímu výboru v Praze o zrušení jmenování obecního tajemníka.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím zrušil zsv v Praze podle § 43 zák. z 29. května 1908 č. 35 z. z. z moci úřední usnesení ob. zastupitelstva města V. ze 17. listopadu 1919, jímž byl Josef G. jmenován definitivním městským tajemníkem, i ostatní usnesení ob. zastupitelstva o toto usnesení se opírající a téhož předmětu se týkající, ježto příčí se předpisům cit. zákona, a uložil obci V. vzhledem k §§ 3, 6 a 7 cit. zák. ve znění zák. z 23. července 1919 č. 443 Sb., aby vypsala řádně nový konkurs na místo ob. úředníka pro obor služby konc. podle cit. ustanovení zákoných a ustanovila na místo to osobu plně vyhovující zákonným náležitostem.
Výrok svůj odůvodnil takto:
Zrušeným usnesením ob. zastupitelstva jmenován byl Josef G. def. měst. sekretářem, ačkoliv před tím nezastával místa v oboru služby konceptní u obce a vykazoval pouze absolvování měšťanské školy, a ačkoliv na místo toto nebyl řádně vypsán veř. konkurs ve smyslu § 7 zák. č. 443 z r. 1919, když první konkurs z roku 1918 byl podle § 102 ob. zř. osp-ou zrušen. Ob. zastupitelstvo vycházelo z názoru, že obsazení místa tajemnického jest přípustno v tomto případě cestou postupu (povýšení) bez vypsání konkursu vzhledem k čl. III. prov. nař. č. 52 z. z. z r. 1919 a § 6 zák. č. 443 z r. 1919. Tento názor jest však nesprávný a usnesení na něm založená příčí se ustanovení cit. zákona. V daném případě šlo o obsazení místa konceptního úředníka při obci v-ské již za působnosti zák. č. 443 z r. 1919, který nabyl účinnosti dne 1. zář 1919. Obsazení toto mohlo se státi jediné podle § 7, odst. 2 tohoto zákona volbou provedenou ob. zastupitelstvem po veř. konkursu. Nelze se totiž dovolávati § 6, odst. 2 cit. zák. pro Josefa G., ježto tento nebyl v té době obecním úředníkem ustanoveným pro obor služby konceptní, kteréžto místo by nemohl ani platně vzhledem k zákonu z r. 1908 č. 35 z. z. zastávati, jsa k obci v-ské pouze v poměru smluvním, jak výslovně bylo prohlášeno usnesením ob. výboru dne 11. února 1914 (dekret z 12. února 1914 podepsaný jmenovaným úředníkem). Nelze se též v daném případě dovolávati ustanovení o postupu (povýšení) úředníka, jež asi dle důvodové zprávy mělo ob. zastupitelstvo při jednání o ustanovení Josefa G. konc. měst. úředníkem na zřeteli (zejména čl. III. prov. pravidel z r. 1909 č. 52 z. z. česk. k zák. z r. 1908 č. 35 z. z.), neboť předpokladem pro postup takový jest zastávání místa nižšího v témže oboru služebním, jak zřejmě i z uvedených pravidel (čl. III. č. 1 odst. 3) vysvítá, kde se jedná o postupu úředníka výslovně v oboru konceptním před platností zákona z r. 1908 ustanoveného na místo prvního úředníka konceptního a podobně též o postupu úředníka účetního v oboru účetním. Bylo by tedy možno použíti těchto výjimečných ustanovení zákona o postupu (povýšení) pro jmenování Josefa G. konc. úředníkem pouze tehdy, kdyby již před svým jmenováním za obecního tajemníka byl řádně ustanoveným úředníkem konceptním v oboru konceptní služby obecní, čehož v daném případě nebylo a ani po zákonu, jak výše uvedeno, býti nemohlo. Stalo se tedy usnesení ob. zastupitelstva dne 17. listopadu 1919 v tomto směru proti zákonu, a jsou i další usnesení, pokud tento nezákonný poměr dále upravují, za předpokladu, že Josef G. je konc. úředníkem, proti zákonu, neboť ani jinak nevykazuje Josef G. kvalifikace ve smyslu § 2 a 3 I. zák. č. 443/1919, který pro usnesení ob. zastupitelstva ze 17. listopadu 1919 jedině má význam. Ježto osk ve V., sdílejíc onen nezákonný názor ob. zastupitelstva, vzala ve své schůzi dne 18. prosince 1919 na vědomí obsazení místa tajemníka obce v-ské Josefem G. a je schválila, čímž vyčerpala svoje právo dozorčí, zaručené jí §em 43, odst. 2 zák. z r. 1908 č. 35 z. z. česk., jest povinností zsv-u, aby usnesení ob. zastupitelstva v této věci zrušil z povinnosti úřední, ježto, jak již zdůvodněno, příčí se předpisům zák. č. 35/1908 z. z. a zák. č. 443/1919. Ob. zastupitelstvu se proto ukládá, aby ve smyslu § 6 a § 3 cit. zák. způsobem v § 7 vytčeným řádně nový konkurs vypsalo a ustanovilo podle zákona nově obecního úředníka pro obor služby konceptní.«
Stížnost do rozhodnutí toho podaná namítá v prvé řadě, že zsv nebyl příslušným nař. rozhodnutí vydati z moci úřední. Námitku tuto neshledal nss důvodnou vycházeje při tom z těchto úvah:
Dle platného právního řádu jest obec územní korporací autonomní. Z pojmu autonomie podává se arciť zásada, že dozorčí zákrok proti obci jest přípustný jen tam, kde to zákon připouští. Otázka kompetence k výkonu tohoto zákroku jest při tom sekundérní. Pro obor týkající se úpravy služebních poměrů ob. úředníků připouští zákon z 23. července 1919 č 443 Sb. v § 43, aby nadřízený úřad vykonával z moci úřední dohled nad tím, aby zákona toho bylo šetřeno, dává mu k tomu konci oprávnění činiti všeliká opatření, jež dle zákona toho náleží učiniti obecnímu výboru, pokud by úřad tento opomenul je učiniti, a opravňuje ho, aby z povinnosti úřední zrušil všeliká usnesení ob. zastupitelstva nebo disc. komise, jež příčí se předpisům tohoto zákona. Z ustanovení těchto vychází zřejmě na jevo vůle zákona, že normy jeho mají přijíti za všech okolností k platnosti i proti vůli obce. Pak nelze však pojímati ustanovení jeho §u 43 odst. 2 restriktivně t. j. tak, že výhradně jen osk jest oprávněna usnesení obce, příčící se tomuto zákonu z moci dozorčí zrušiti, nýbrž že předpisům tohoto zákona má ve všech případech býti zjednána platnost. V tomto směru je autonomie obce zrušena a obec včleněna do organismu samosprávných úřadů. Bezprostřední dozorčí moc pak arciť vykonává nad ní okr. výbor, tím však není vyloučeno, aby ji vykonal také zem. výbor. Nebylo by důsledné, aby se odpírala vyššímu úřadu, jehož vůle podle soustavy instanční a dozorčí platí zásadně za lepší a primérní. Zásada ta dochází ostatně potvrzení i v samém znění cit. zák. Praví-li se totiž v § 40, že zsv není v žádném případě — a to ani z moci úřední ani ke stížnosti — oprávněn úředníka ve smyslu tohoto zákona ustanoviti, je patrné, že zákon vycházel z názoru, že všeliká jiná opatření ve smyslu tohoto zákona zsv i z moci úřední prováděti smí.
Stížnost ovšem namítá ještě, že dozorčí právo bylo v daném případě zkonsumováno tím, že osk jmenování Josefa G. schválila. Proti tomu dlužno poukázati k tomu, že zákon č. 443/19 nezná schválení provedení jmenování ob. úředníka, nýbrž stanoví pouze v § 9 odst. posl., že každé ustanovení úředníka má býti oznámeno okr. výboru. Prohlásí-li pak okr. výbor, že jmenování takové bére na vědomí, obsahuje výrok jeho jen tolik, že neshledává příčiny, aby užil proti obci dozorčího práva. Tím však není dozorčí právo zkonsumováno, není dána snakce, aby nezákonný stav mohl na vždy zůstati již v platnosti, naopak i proti ustanovení takto vzatému na vědomí možno kdykoli z moci úřední zakročiti znovu.
Z úvah těch vyplývá, že v daném případě byl zsv oprávněn akt stěžující si obce svému dozorčímu přezkoumání podrobiti.
Ve věci samé odůvodnil žal. úřad rozhodnutí své jednak poukazem na to, že Josef G. nemá předepsaného právnického vzdělání, jednak, že jmenován byl ob. tajemníkem bez vypsání veř. konkursu.
Pokud jde o prvý z těchto důvodů, namítá stížnost, že G. již před platností zák. č. 443/19 konceptní službu v obci konal a proto dle § 6 odst. 2. cit. zák. nemusil prokazovati náležitosti uvedené v § 3 odst. I téhož zákona. Jest prý lhostejno, z jakého titulu a na základě jakého dekretu tuto službu vykonával, záleží prý jen na faktickém jejím vykonávání. Třebas byl G. jen smluvním úředníkem, byl přece ustanoven pro službu konceptní a službu tu také fakticky vykonával. Ostatně byl prý usnesením ob. zast. z 11. dubna 1919 jmenován definitivním úředníkem obce, a třebas v usnesení tom nebyla výslovně učiněna zmínka o jeho povolání ke službě konceptní, bylo ho přece fakticky užíváno výhradně v této vlastnosti jako až dosud a vykonával fakticky agendu tajemníka.
Ani tyto námitky neshledal nss důvodnými. Nesporno je, že Josef G. nemá náležitostí předepsaných v § 3, odst. 1 zák. č. 443/19, a že tedy mohl býti platně jmenován ob. tajemníkem jedině tenkráte, byly-li u něho splněny předpoklady § 6, odst. 2 téhož zákona. Že tomu tak je, stěžující si obec ovšem tvrdí, avšak neprávem.
Podle § 6, odst. 2 zák. č. 443/19 může býti ustanoven konc. úředníkem u obce také ten, kdo nemá právnické kvalifikace a to za podmínek v tomto zákonném ustanovení uvedených, t. j. kdo před působností zák. č. 443/19 byl ustanoven úředníkem, byl již tedy dříve ve specifickém, veřejnoprávním úřednickém poměru k obci (v Čechách úředníkem ve smyslu zák. z 29. května 1908 č. 35 z. z.), jestliže již dosud při obci službu konceptní vykonával, byv výkonem konc. služby při svém ustanovení anebo později příslušným orgánem platně pověřen.
Žalovaný úřad vycházel z toho, že G. byl až do jmenování ob. tajemníkem pouze smluvní sílou a nikoli obecním úředníkem v onom specifickém slova smyslu. Stížnost ovšem namítá, že G. byl již v dubnu 1919, tedy ještě před působnosti zák. č. 443/19 jmenován úředníkem definitivním. Tato okolnost však jest irelevantní. Neboť nebyl-li G. jmenová ob. úředníkem již před účinnosti zák. č. 35/08 a nemohl-li tedy pro sebe uplatňovati úlevu normovanou v § 6, odst. 2 zák. č. 35/08, mohl za platnosti tohoto zákona pověřen býti výkonem konc. služby platným způsobem jenom tehdy — vzhledem k tomu, že obec V. měla již tenkráte přes 7000 obyvatel, — kdyby byl vykazoval právnickou kvalifikaci dle § 3 posléze cit. zák. Poněvadž tato podmínka splněna není, nemohlo ani jeho jmenování z dubna 1919 — i kdyby se bylo skutečně stalo a kdyby mu bylo při tom vykonávání konc. služby bylo bývalo uloženo, — založiti předpoklad pro použití ustanovení § 6, odst. 2 zákona č. 443/19.
Již z toho důvodu mohl tedy zsv ustanovení Josefa G. ob. tajemníkem zrušiti. Bylo proto stížnost do jeho rozhodnutí podanou zamítnouti jako bezdůvodnou, při čemž se nemusil nss zabývati ještě dalšími námitkami, směřujícími proti druhému důvodu, o nějž žal. úřad svůj zrušovací výrok opřel.

Citace:

č. 4913. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 143-146.