Č. 2478.

Vodní právo. — Administrativní řízení. I. Ve vodoprávní věci týkající se podniku, jehož vodní díla jsou v několika správních okresech, jest povolán konati šetření a vydati rozhodnutí onen
úřad, v jehož obvodu je hlavní část podniku. — II. Min. nař. z 25. října 1917 č. 415 ř. z. podává zvláštní zákonnou úpravu vodního družstva v Liberci, pročež předpisů vodního zákona lze se při posuzování poměrů družstva voho dovolávati jen subsidiárně. — III. Kdo je členem vodního družstva libereckého podle cit. nař?
(Nález ze dne 12. června 1923 č. 10.218.)
Prejudikatura: N. s. s., X (X), Boh. 1605 a 2364 adm.
Věc: Heřman Sch. v Hrádku u Liberce (adv. Dr. Frt. Wien-Claudi z Prahy) proti minisertsvu zemědělství (za zúčastněnou stranu adv. Dr. Lad. Špaček z Prahy) stran členství ve vodním družstvu.
Výrok: Naříkané rozhodnutí, pokud jím vysloveno členství ve příčině parcely č. kat. 155, zrušuje se pro vady řízení, jinak se stížnost zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výměrem magistrátu v Liberci ze 24. září 1917 nebylo s poukazem na dohodu s osp v Liberci vyhověno námitkám st-le proti sdělení vodního družstva k úpravě vodotoků a vystavění údolních přehrad v poříčí Nisy Zhořelecké v Liberci, že st-1 se svojí továrnou č.
138 a 139 a s pozemky č. kat. 155, 1038, 1039, 1041, 1048 byl pojat do seznamu členů družstva. Opravným prostředkem proti rozhodnutí tomu podaným nebylo v postupu instancí nař. rozhodnutím vyhověno.
Ve stížnosti k nss-u pro nezákonnost a vadnost řízení podané namítá se:
1. že k řízení a rozhodování v I. stolici nebyl příslušným magistrát v L., nýbrž osp v L., ježto podnik st-lův, který před povodněmi má býti chráněn, resp. části řeky, která se má regulovati, leží v obvodu působnosti osp-é v L. a tento úřad tedy dle § 76 v. z. jedině jest příslušným. Kromě toho jest magistrát v L. předpojat, ježto obec L. sama jest členem dotyčného družstva;
2. že k založení povinnosti, býti členem libereckého vodního družstva jest potřebí, nejen aby podnik majitele vodního díla ležel pod přehradami Zhořelecké Nisy vodním družstvem zřízenými, nýbrž i aby tento majetek ležel také v zaplavovaném území dosud pozorovaných největších povodní řeky Zhořelecké Nisy, ve trati až k hranicím zemským.
Stavební parcela 277 (továrna č. p. 139) však leží zcela mimo zaplavované území, rovněž tak louka č. 155. S těmito parcelami není tedy st-1 členem družstva. Ale i části parcel, které podle doclrozdání státního technika leží v inundaci, jsou zcela nepatrné. Parcely 1038, 1041 a 1048 jsou parcely potoční, jsou tedy i za normální doby zatápěny vodou a nepotřebují ochrany.
V nejkrajnějším případě mohlo by jíti o členství v družstvu toliko u části parcel 275 (dům č. 138) a 160, nikoli však u pozemků ostatních. Jest tedy nař. rozhodnutí, pokud vyslovuje, že st-1 jest se všemi továrními nemovitostmi členem družstva, v odporu s min. nařízením 415/1917.
3. Nebezpečí záplavy pro vodní díla v H. není odstraněno, ježto nejdůležitější údolní přehrada ve V. projektovaná na mostě po stoku Černé a Bílé Nisy dosud provedena není.
Rozhoduje o stížnosti řídil se nss těmito úvahami: Námitku první neshledal nss důvodnou.
Podle ustanovení § 2 stanov vydaných nařízením býv. ministra orby z 25. října 1917 č. 415 ř. z. vztahuje se působnost družstva, o jehož
členství se právě jedná, na politické okresy Liberec město, Liberec venkov, Jablonec n. N., Frýdlant. Jde tedy nesporně o podnik, jehož vodní díla jsou v několika správních okresech země. Podle § 76, odst. 3 vod. z. má pak v takovýchto případech konati šetření a vydati rozhodnutí onen úřad, v jehož obvodu je hlavní část podniku, a sice v dohodě a je—li potřebí, za spolupůsobení zúčastněného úřadu; kdyby se úřady nemohly shodnouti, rozhodne pak úřad nadřízený.
Ze spisů jde na jevo a také v rozhodnutí I. instance jest výslovně uvedeno, že řízení v I. instanci (místní šetření) provedeno bylo osp-ou v L. a že nález I. instance na podkladě tohoto řízení vydán byl sice magistrátem v L., avšak v dohodě s osp-ou v L., takže úřad, který po názoru stížnosti o věci měl v I. instanci rozhodovati, o ní skutečně spolurozhodoval.
Bylo tedy předpisům § 76, odst. 3 v. z. učiněno zadost.
Při veřejném ústním líčení vznesl zástupce stížnosti i tu další námitku, že v daném případě jde o rameno splavné řeky a že tedy dle
§ 76 v. z. příslušnou byla k rozhodování v I. instanci zsp. Námitkou touto nemohl se nss blíže zabývati, ježto ani v řízení administrativním ani v písemné stížnosti nebylo nejmenší zmínky o skutkovém momentu (t. j. splavnosti řeky), teprve při veřejném ústním líčení vytýkaném. Námitka tato spočívá tudíž na nepřípustné novotě.
Ani námitku podjatosti magistrátu L. z důvodů členství obce L. ve vodním družstvu neuznal nss důvodnou, ježto obec L. jest toliko členem družstva a nikoli podnikatelem vodních nádržek. Podnikatelem jest vodní družstvo pro úpravu vodních toků a vystavění údolních přehrad v poříčí Zhořelecké Nisy v Liberci, tedy právní subjekt od obce L. zcela odlišný a nelze tedy ani při analogickém použití předpisu § 20 č. 1 jur. normy, ba ani v duchu přísných ustanovení obecní novely z r. 1919 uznati magistrát L. podjatým.
St-1 spatřuje dále nezákonnost v tom, že nař. rozhodnutím vyslovena byla jeho členská povinnost se všemi továrními nemovitostmi, ačkoli povinnost býti členem zmíněného družstva nastává po názoru stížnosti jen za dvou podmínek, které obě musí býti splněny, t. j. podnik st-lův musil by nejen ležeti pod údolními přehradami Zhořelecké Nisy, nýbrž musil by současně ležeti v zaplavovaném území dosud pozorovaných největších vod, kdežto do názoru žal. úřadu každá z těchto okolností již sama o sobě dle § 3 nových stanov stačí, aby nucené členství bylo založeno.
Při veřejném ústním přelíčení hájil zástupce stížnosti právní náhled, že min. nař. z 25. října 1917 č. 415 ř. z., jímž vydány byly stanovy řečeného družstva a zejména § 3 těchto stanov, může býti vykládán jenom v rámci vodního zákona. Názoru tomuto nemohl nss přisvědčiti, neboť jak nss již v nálezech Boh. 1605 a 2364 adm. blíže odůvodnil, bylo min. nař. 415/1917 vydáno na základě zmocňovacího zákona ze 24. července 1917 č. 307 ř. z. a dlužno ie tedy považovati za lex specialis, jímž poměry vodního družstva v L. došly zvláštní zákonné úpravy, takže předpisů vodního zákona dovolávati se lze při posuzování poměrů řečeného družstva jenom subsidiárně, pokud min. nař. 415/1917 nemá žádných ustanovení.
V daném případě točí se spor o výklad § 3 stanov vydaných min. nařízením č. 415/1917. Dle tohoto ustanovení jsou členy družstva — kromě několika samosprávných korporací — všichni držitelé vodních děl a živnostenských a průmyslových provozovacích nemovitostí, jejichž držebnosti leží pod údolními přehradami a vodními stavbami zřízenými družstvem u Nisy Zhořelecké a jejích přítoků na této straně říšské hranice, resp. v záplavovém území největší dosud pozorované povodně řečené trati vodního toku, a to jen pro tyto držebnosti.
Družstvo má především za účel (§ 1 stanov) údolní přehrady zřízené na základě zák. ze dne 24. listopadu 1902 č. 89 z. z. vedle přslušných degulací řek a jiných vodních staveb udržovati. Údolní přepážky samy pak mají podle cit. zem. zákona za účel zřízení vodních nádržek v povodí Zhořelecké Nisy u Liberce a u Jablonce n. N.
Zjevným účelem podniku jest jednak úprava vodohospodářských poměrů v povodí Nisy Zhořelecké a to tak, že přívalové vody údolními přepážkami se zachytí, aby z nádrží takto získaných mohlo býti vody racionelně využito pro vodní díla pod údolními přehradami položená, jednak i ochrana před záplavami velkých vod. Tomuto dvojímu účelu vodních nádržek odpovídá určení okruhu členů družstva v stanovách nařízením z 25. října 1917 č. 415 ř. z. daných. Jsou to držitelé vodních děl a živnostenských i průmyslových nemovitostí situovaných pod dotčenými údolními přepážkami a vodními stavbami, pokud se týče v zaplavovaném území největší povodně na dotčených vodních tocích dosud pozorované a mimo to řada okresů, měst a obcí.
Členství ve vodním družstvu souvisí tedy jednak s používáním družstevních zařízení a iednak účastenstvím na výhodách podnikem skýtaných (srv. § 4 stanov).
Z toho plyne, že již každá z těchto okolností sama o sobě stačí, aby nucené členství v družstvu bylo založeno. Jest tedy bezdůvodná námitka stížnosti, že pro založení členského svazku musí býti splněny obě tyto podmínky, to jest jak používání družstevních zařízení, tak i poloha živnostenských nebo průmyslových nemovitostí provozovacích v zaplavovaném území a prospěch z ochranné funkce nádržek majetku tomuto vzcházející.
Zbývá ještě zabývati se otázkou, pokud pro tu kterou nemovitost jeden nebo druhý předpoklad pro založení členství ve vodním družstvu jest splněn.
Jde tu 1. o stavební parcely č. kat. 275, továrna č. 138 a č. kat. 277, továrna č. 139; 2. o parcely vodního náhonu č. k. 1038, 1039, 1041 a 1048; 3. o pozemek č. kat. 155 (louka).
Naproti tomu ohledně parcely č. kat. 160 (louka) neobsahuje nař.
rozhodnutí žádného výroku o členství ve vodním družstvu a míří tedy stížnost, pokud i proti pojmutí této parcely do svazku družstevního brojí, na prázdno.
Poku pak jde o stavební parcely ad 1. zmíněné, vychází nař. rozhodnutí ze skutkového předpokladu, že jsou to průmyslové provozovací nemovitosti (továrna č. p. 138 a 139) s vodním dílem; parcely č. kat. 1038, 1039, 1041 a 1048 pod 2. uvedené pak jsou náhony vodní, tedy součástkou vodního díla; obě tyto skupiny nemovitostí resp. součástky vodního díla leží pod údolními přehradami a vodními stavbami zřízenými družstvem u Nisy Zhořelecké.
Pro předpoklady tyto má nař. rozhodnutí dostatečný podklad ve
spisech zejména pak vyjádření státního technika ze dne 31. srpna
1918.
Tento bezvadně zjištěný skutkový základ nař. rozhodnutí ostatně
ani stížnost nepopírá.
Pak ovšem ve příčině těchto nemovitostí splněn jest předpoklad členství ve vodním družstvu svrchu na prvním místě uvedený, a jest pak úplně nerozhodno, zdali nemovitosti tyto vedle toho zcela nebo z části leží také v zaplavovaném území velkých vod a zda nebezpečí záplav pro vodní dílo v Hrádku jest úplně odstraněno čili nic. Jest tudíž stížnost i v těchto směrech bezdůvodná.
Jde jen ještě o parcelu č. kat. 155 (louka). St-1 popírá, že by s touto parcelou byl členem družstva, ježto louka ta leží mimo zaplavované území. Státní technik při místním řízení dne 31. srpna 1918 konaném o otázce, zda louka č. kat. 155 jest součástí průmyslové nebo živnostenské provozovací nemovitosti a zda leží v území inundačním, vůbec se nevyslovil.
Pamětníci pak vypovídali, že jenom část parcely 155 leží v dosahu povodní.
Ježto však dle § 3 cit. nař. členy družstva jsou toliko držitelé vodních děl a živnostenských a průmyslových provozovacích nemovitostí, jichž držebnosti leží pod údolními přehradami nebo v zaplavovaném území a ježto těmito držebnostmi lze rozuměti toliko ony, které jsou součástí vodních děl nacházejících se pod údolními přehradami a vodními stavbami družstevními nebo součástí živnostenských a průmyslových provozovacích nemovitostí, byť i bez vodních děl, ale aspoň ležící v zaplavovaném území, nelze k držebnostem takovým počítati i ony nemovitosti, které s podniky takovými jako jejich součást v souvislosti nejsou. Spisy však neposkytují dostatečného zjištění v tom směru, zda louka č. kat. 155 jest součástí průmyslové nebo živnostenské provozovací nemovitosti st-lovy, či zda s provozovnou takovou vůbec v žádné věcné souvislosti není, a nss-u není tudíž možno přezkoušeti, zda nař. rozhodnutí jest v tomto bodě ve shodě se zákonem čili nikoliv. Bylo tudíž nař. rozhodnutí, pokud jím byla vyslovena povinnost členská i ohledně louky č. k. 155 zrušiti pro vadnost řízení dle § 6 zák. o ss.

Citace:

č. 2478. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 250-254.