NPD documents search: Právní prakse, 1 (1936-37) - Ještě o ručení za úrazy na chodníku

Soudy vrchní zemské.

I. Část všeobecná.
Vrchní zemské soudy rozhodují ve věcech občanských (pokud v I. stolici rozhodoval soud krajský, zemský neb obchodní) a částečně též ve věcech trestních co druhé stolice a vykonávají dohled služební nad soudy jim podřízenými. Výjimečně rozhodují vrchní zemské soudy v I. stolici o žalobách syndikátních (§ 600 c. ř. s., § 8 zák. ze dne 12. července 1872 č. 112 ř. z. zachovaný v platnosti čl. VI. č. 4 uv. z. k j. n.). Vrchní zemští soudové ve Vídni a Terstu jsou též druhou stolicí pro rakouské soudy konsulární a sice terstský vrchní soud pro konsulární soudy říše Osmanské (vyjmouc Egypt) a vídeňský pro ostatní soudy konsulární. Vrchních zemských soudů je v Rakousku 9 a sice: ve Vídni (pro Dolní a Horní Rakousy a Solnohradsko), ve Štýrském Hradci (pro Štýrsko, Korutany, Krajinu), v Terstu (pro Terst a okolí, Gorici, Gradišku a Istrii), v Innomostí (pro Tyrolsko s Vorarlberkem), ve Lvově (pro východní část Haliče a Bukovinu), v Krakově (pro západní část Haliče a Krakov), v Praze (pro Čechy), v Brně (pro Moravu a Slezsko) a v Zaderu (pro Dalmácii). Zvláštností je, že inšprucký vrchní zemský soud je na základě státní smlouvy ze dne 19. ledna 1884 č. 124 ř. z. nejvyšším soudem pro knížectví lichtensteinské.
II. Příslušnost.
Vrchním zemským soudům přísluší:
1. rozhodovati o odvoláních a rekursech vznesených proti rozsudkům a usnesením soudů krajských, zemských a obchodních (§ 4 j. n.);
2. právo delegace soudu za podmínek § 31 j. n.;
3. svoliti ku přenešení agendy vrchnoporučenské neb opatrovnické se soudu příslušného na soud jiný, jsou-li zde podmínky § 111 j. n.; 4. rozhodovati v případě, když odepřel soud dožádaný poskytnouti právní pomoci, neb když soud tento jest ohledně způsobu poskytnutí právní pomoci jiného náhledu než soud dožadující (§ 40 j. n.);
5. stanoviti ve srozumění s vládou zemskou lhůty výpovědní a vyklizecí (stěhovací) (čl. XI. uv. z. k с. ř. s.);
6. svoliti k udělení substituce kandidátům advokacie vykazujícím náležitosti § 31 c. ř. s.;
7. jmenovati auskultanty (výn. min. spr. ze dne 7. ledna 1866 č. 6261 lit. a), § 18 org. z.), jmenovati úředníky soudní kanceláře (vyjmouc úředníky výkonné, přednosty soudní kanceláře a ředitele úřadů knih pozemkových, jež jmenuje ministr spravedlnosti) a soudní sluhy, jakož i přijímati kancelářské pomocníky na pevný plat (§ 23 org. z. а k tomu srj. nař. m. práv ze dne 18. července 1897 č. 171 ř. z.). Stálá komise pro záležitosti osobní a disciplinární podává návrhy ohledně míst, jež obsazuje císař neb ministr spravedlnosti (§§ 7 a 9 cís. pat. ze dne 3. května 1853 č. 81 ř. z.);
8. rozhodovati o připuštění ke zkoušce soudcovské, notářské a advokátní. Zkoušky ty se odbývají též u vrchního soudu. Zkušební komisi pro zkoušky soudcovské utvoří ministerstvo spravedlnosti (§ 13 org. z.); při zkoušce advokátní přibéře se co zkušební komisař advokát advokátní komorou zvolený, při zkoušce notářské pak notář notářskou komorou zvolený (§§ 3, 4 nař. min. sprav. ze dne 11. října 1854 č. 264 ř. z.).
III. O organisaci a obsazení vrchních zemských soudů viz čl. Soudy.

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Soudy vrchní zemské. Všeobecný slovník právní. Díl čtvrtý. Rabat - Švakrovství. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1899, svazek/ročník 4, s. 619-620.