— 218 —

Srovnání nejnovější osnovy uherského civ. řádu soudního s naším právem.

Píše r. z. s. Vorel.
Následkem státoprávního postavení zemí koruny SvatoStěpánské ku královstvím a zemím na říšské radě zastoupeným a z toho vznikajícím častým stykům obyvatel obou těchto skupin zemí jest zajímavo, ano důležito seznámiti se se zákonodárstvím a tudíž i s nejnovější osnovou civil, řádu soudního v Uhrách.1) —
Dr. Székely Ferencz, nynější uherský ministr práv předložil' dne 26. července 1910 sněmovně uherské tuto novou osnovu. Tiskem vydána teprve koncem září 1910 a podrobena v měsíci říjnu poradám.
Osnova civ. ř. předložena již po čtyřikráte uherské sněmovně a sice r. 1902 29. ledna, r. 1907 17. října a r. 1908 29. dubna. Nejvíce obíral se právní výbor sněmovny osnovou z r. 1902 a sice v 50 sezeních a podal o ní v červenci 1903 zprávu.
Osnovou z r. 1907 obíral se výbor ten toliko v několika málo sezeních.
Politické zmatky zabránily, jak praví motivy k nejnovější osnově, aby v r. 1907 a 1908 předložena byla plenu sněmovny.
V nynějším klidnějším období doufá ministerstvo práv, že toto dílo několika desítiletí se skoncuje.
Hlavní zásady osnovy z r. 1902, totiž ústnost řízení, uskutečnění bezprostřednosti, uspořádání pořadu odvolacího a p. zachovány též v nejnovější osnově. Srovnáme-li osnovu tu s naším soudním řádem, shledáme totožnost zásad, v mnohém ohledu provedeno ale v Uhrách to, po čem marně u nás toužíme. Vůči zákonodárnému stavu dřívějšímu resp. osnově z r. 1902 jsou zavedeny tyto novoty:
Hranice cenová v příčině sporů před okres, soudy (járäsbiröság) dle ceny náležitých (§ 1.) a v příčině jichž revise na král. kurii (kiralyi curia) se připouští — zvýšena ze 2500 K na 3000 Iv (§ 525). Hranice pro revisi vůbec zvýšena ze 400 K na 500 K (§ 521). Hranice pro soudnictví obecní stanovena na místo 40 K —50 K (§ 758).
Uvážíme-li, že o revisích v hodnotě 500—3000 Iv rozhodují král. tabule (itélö tábla) ve III. stolici, t. j. naše vrchní soudy, shledáme, že Uhry neobávají se zavésti pořad instanční, kterého my dávno marně se domáháme a z důvodů centralisačních a jinakých politických — udánlivě z důvodů unifikace judikatury c. k. nejvyššího soudu — dosíci nemůžeme.
Nucené zastupování advokáty zavedeno tak jako u nás ve sporech přes 1000 K a mimo to ve sporech směnečních obnosu vyššího 200 K se týkajících.
Osnova usnadňuje úmluvu o příslušnosti okres. soudů, ponechávajíc v dosavadním zákonu a osnovách se nalézající podmínku, že úmluva vztahovati se může pouze na placení umluvené sumy peněz, neb plnění určitého množství zastupitelných věcí neb cenných papírů, pak další našemu § 88. j. n. neznámou podmínku, že listina nejen uzavření smlouvy, ale i výši plně dokazuje (§ 1. č. 2. a § 29. osnovy).
Pokud se týče vypočtení hodnoty sporu zachován dosavadní modus, dle něhož vinice a nemovitosti domovní dani podrobené vypočítávají se dle 200násobné daně z minulého roku,7 — 220 —
nemovitosti činžovní a pozemkové dani podrobené dle 100násobné daně bez přirážek (§ 5.).
Z kompetenčních předpisů důležité jsou pro naše příslušníky zejména §§ 31.—34. Dle § 31. osnovy stanovena ve prospěch obchodníků a řemeslníků příslušnost podobná našemu § 97. j. n.
Dle § 32. mohou protokolovaní uherští obchodníci jiného obchodníka v příčině s nimi uzavřených smluv žalovati po 2 roky od posledního zápisu v knihy obchodní u toho soudu, v jehož obvodu v čas uzavření smlouvy žalobce knihy vedl, ač-li žalobce připojí výtah ze svých knih. Při tom nemá výmaz firmy za následek zrušení tohoto příslušenského důvodu.
Dle § 33. náleží spory, mající za předmět užívání firmy, dále spory o náhradu škody povstalé z neoprávněného užívání firmy, mezi těmi, kdo tímto užíváním firmy byli poškozeni a těmi, kdož neoprávněně firmy užívali, dále spory, jež některý společník veřej, neb komanditní společnosti neb soukromý věřitel těchto společníků za účelem rozloučení společnosti zahajuje (§ 2. č. 4, 5), konečně spory za účelem odporování usnesení val. hromad dle § 174. čl. XXXVII. zák. z r. 1875 — výlučně oněm soudům, u nichž dotyčná firma je zapsána, aneb u něhož firma zapsána býti měla; ano i po výmazu firmy se tím příslušnost neruší.
V příčině poslednějších dvou skupin shledáváme předpisy osnovy výhodnější našich.
Další podstatnou, třeba ne v této všeobecnosti též pro nás přijatelnou novotu, obsahuje § 55. osnovy, že odstraňuje u sborových soudů I. stolice přibírání soudců laiků ve věcech obchodní pravomoci podléhajících.
Zajímavo je čísti motivy (st. 228), proč ministerstvo se k této radikální změně odhodlalo. Motivy praví: Nejen spory obchodníků, nýbrž i stavitelů, rolníků, nájemců i jiných nelze rozhodovati bez náležité znalosti odborné. Spory obchodní nelze pokládati pro soudce za nejcizejší. Potřebuje-li soudce takové odborné obchodní znalosti, jaké sám postrádá, nenabude jí od přísedícího, nýbrž od znalců. Jednotnost soudnictví by toho vyžadovala, aby, žádáme-li ve věcech obchodních účastnění se přísedících obchodních, ve věcech řemeslníků řemeslníci, ve věcech rolnických rolníci přibráni byli za soudce.
Poněvadž nelze doplniti neznalost zákonů (řekli bychom spíše zákonů čistě procesních, o nichž spolurozhodovati má soudce laik často) u soudců laiků tím, že jich za soudce užijeme, nezvýší se správnost a důkladnost soudnictví, nýbrž spíše sníží. Přísedící zná zpravidla jen jeden, svůj obor obchodu — ostatní nikoli. Pro všechny obory pak jmenovali přísedící nelze.
Že ale přísedících obchodních a následkem toho zvláštní obchodní příslušnosti netřeba, tomu nasvědčuje ta okolnost, že u soudů vyšších takového rozlišování nenalézáme, a že v příčině okresních soudů (vyjímaje soudy okresní pro Budapešť, v příčině jichž pokud vykonávají pravomoc obchodní odvolání na obch. soud jde), nestává takové ho rozlišování. Rozlišování mezi věcmi obchodními a jinakými občanskými zavdává příčinu ku dlouhým sporům o příslušnost. Živel obchodnický nestává v každém sídle sborového soudu (aspoň v Uhrách). Omezovati pak přibírání soudců laiků na Budapešť, po případě na jiná větší střediska obchodní, jež mají dostatek soudců laiků, způsobilo by neodůvodněné rozlišování soudnictví. Správné rozhodování věci lze docíliti toliko přibráním znalců. Vítáme tento moderní náhled, opačným proudům zejména v Němcích ku míšení soudnictví různými elementy laickými směřujícím se příčící — jako jedině správný.
Mimo důvod — že u nás máme v sídlech krajských soudů s dostatek intelligentních obchodníků a že i stavitele často za obchodníka pokládati sluší — ostatní shora uvedené platí též pro nás.. Zejména přivádí ku odstranění živlu laického úvaha, že soud mnoho otázek formelního i materiálního práva řešiti musí, které jsou laikovi terra incognita. Tak ve příčině kompetence, způsobu a připuštění důkazu útrat, doplnění skutkové povahy, způsobu, rozsudku (dílčí!, pak výklad zákona obchodního, směnečního, šekového, bursovního, o želez, úrazech, patentního a p. Nesouhlasí-li soudce z povolání s předsedou v příčině této ohromné massy zákonných předpisů, pak rozhoduje o těchto otázkách hlas laika, předpisy ty zcela neznajícího — což rovná se rozhodování dle tváře — tedy na úkor věci. (Srov. k tomu články Dr. Fuchse v Ger. Ztg. 1910.)
V příčině obsazení senátů vrchních a nej vyššího soudu zavádí osnova tato tak jako ona z r. 1907 a jak již u nás zavedeno u nejvyšš. soudu senáty o 5 soudcích místo 7 au vrch. soudů o 3 místo 5.
Právě tak jako u nás stěžuje si ministerstvo v motivech, že nesčíslné množství zbytků a průtah sporů na léta byl vadou soudnictví. Mimo to na král. kurii nahrnulo se ještě jiné břímě, zejména soudnictví v příčině platnosti voleb do říšské rady a jiné.
Velké justiční zájmy toho prý vyžadují, aby se tomu odpomohlo — to nemá se ale státi přidělováním soudců na výpomoc, ani zvýšením počtu radů — jichž počet už převyšuje číslo ve větších sousedních zemích (kolik jich jest, motivy neuvádí), nýbrž jednak upravením předpisů o řízení a organisaci, zejména snížením počtu členů senátu Proti námitce (při nestejné kvalifikaci, zejména praktické předběžné zkušenosti zajisté odůvodněné), že snížením počtu členů senátu může se snížiti důkladnost rozhodnutí, uvádí motivy, že dobré soudnictví nezajišťuje počet soudců. V malých senátech možno spíše svěřiti větší tíhu vybraným silám soudcovským, než-li senátům s větším počtem členů. Správní dvůr soudní rozhoduje také v 5členných senátech. —
Na nedotatky našeho nejvyššího sondu bylo již v tomto listu i v jiných odborných časopisech a v odborných sdruženích osobami povolanějšími poukazováno.
Ku všem steskům přistupuje, že dosud z Čech a Moravy i Slezska aspoň k nejvyššímu soudu dostati se mohou jen radové více jak 35 let slouživší, tedy u věku pokročilém. K tomu přidružuje se nynější nepoměr národnostní při jmenování, takže je důvodná obava, že v několika málo letech pouze radové jazyka českého neznalí se k nejvyššímu soudu dostanou včas.
Počet členů senátu vrchních soudů musel dle motivů v Uhrách proto býti snížen, poněvadž zvýšenou práci zavedením ústního odvolacího přelíčení sotva by mohly král. tabule i při zvýšeném počtu soudců zmoci. Zájem státu toho prý vyžaduje, aby oprava řízení provedena byla bez zvýšení počtu úředníků a nákladu na ně.
Výjimku z obligatorního zastupování advokátem, jakou náš § 28. civ. ř. s. v obmezené míře stanoví, rozšiřuje osnova uherská (§ 96.) prakticky též na stát. návladní, král. notáře, vědce právní (řád. professory práv), na diplomované advokáty, soudce a to nejen v jich vlastních sporech, nýbrž i ve sporech chotí, pak dítek nezletilých pod jich otcovskou, poručenskou neb opatrovnickou mocí se nalézajících. Mimo to nezná osnova odiosní obmezení našeho § 28. odst. posl. civ. ř.
V zájmu finančního eráru obsahuje osnova v příčině udělení práva chudých praktickou novotu, že do udělení a odnětí práva chudých resp. do usnesení, jímž zamítnuta byla žádost, aby strana je požívající útraty dodatně platila — přísluší finančnímu úřadu právo stížnosti (§ 123.).
Jest známo, jak lehkomyslně obecní úřady vysvědčení chudoby potvrzují, čímž mnohým t. zv. kverulantům se na úkor řádných občanů vedení zbytečných sporů usnadňuje. Jest proto htovati, že podobné právo, dle dv. dekretu ze dne 21. února 1842 č. 589 sb. z. s. u nás finančním úřadům příslušící, bylo odstraněno §§ 68. od. 2. a 72. c. ř. s.
K vůli zjednodušení a urychlení vyřízení a doručení soudních vyřízení nařizuje novela, že ku podání připojiti sluší tolik stejnopisů, kolik jich k vůli doručení třeba (tak jako u nás § 80. c. ř. s.). Doručování svěřuje se pisárně s tím, že za účelem doručení na venkově nežádá se soud venkovský, nýbrž bezprostředně orgán doručování t. j. sluha soudní, městský v městech se samostatnou radou neb ohlašovací úřad. V tom ohledu naše doručování poštou (§ 88. c. ř. s.) je vhodnějším.
Chce-li se žalobce o doručení žaloby na různých místech zároveň pokusiti, musí na svůj náklad více stejnopisů předložiti.
Doručení mezi advokáty děje se odevzdáním poště a sice netoliko, pak-li tento v jiném místě bydlí, aneb převzetí — 223 —
spisu neb uznání doručení popřel, nýbrž i advokátu v místě. Podrobněji u nás § 112. c. ř. s.
Pro naše právo velice odporučovala by se novota uherskou osnovou v příčině kontumačního řízení zavedená, čímž by mnoho zbytečného psaní se ušetřilo.
Při kontům, řízení nepíše se totiž ani protokol ani rozsudek.
Ač je řízení civilní v Uhrách ústní jako u nás, promíseno je mnohými přípravnými spisy. Žalobce musí mimo písemně sepsanou žalobu též dodatky, jež přednésti chce, písemně k protokolu připojiti, jinak se na ně nehledí (při sbor. soudech).
Žaloba ústně musí přednášena býti toliko nařídí-li to soud. O několika praktických novotách v příčině přípravných spisů sluší se zde zmíniti. Žalovaný musí do 15 dnů podati přípravný spis na žalobu. Chce-li žalobce ještě pak nové skutečnosti a důkazy nabídnouti, musí tak učiniti včas. Zástupci stran v řízení před soudy sborovými sami si doručují přípravné spisy navzájem a jeden s výkazem o doručení odpůrci ukládají do spisovny soudní. Nelze-li včas doručiti přípravný spis, žádá zástupce za odročení líčení. Není-li vyhověno těmto předpisům vůbec neb včas, nese obmeškalý útraty odročeného přelíčení. Ač platí dle uherské osnovy (§ 22 ) i též náš § 179. c. ř. s. nejsou jeho důsledky vyloučení přednesu, nýbrž odsouzení k útratám roku. Poněvadž se stávalo, že soud někdy vyslýchal úředníka veřejného též o takových skutečnostech-, jež veřejnou listinou mohly býti dosvědčeny, a tak ho v úřední činnosti zdržoval, ustanovuje osnova (§ 298. č. 3. c. ř.), že ohledně skutečností, jež veřejnými listinami dosvědčiti lze, osoba ve veřejné službě se nalézající toliko tehdy jako svědek slyšena býti smí, je-li dotyčná listina vadnou, chová-li v sobě mezery, aneb mají-li okolnosti, za jakých vydána byla, býti dosvědčeny.
Předpis ten v takové formě se nám nezamlouvá; možno, že jistá okolnost veřejnou listinou prokázána býti může, avšak nestává možnosii, vydání takové listiny na úřadu vynutiti. Praktičtějším je náš předpis §. 252. c. ř. s.
Co se týče osob, jež mohou svědectví odepříti pro příbuzenství, čítá mezi ně pouze sourozence, u nás mnohem dále jde § 321. č. 1. c. ř. s. Vyjímá pak osnova z osob, jež mohou z důvodů příbuzenských aneb pro škodu svědkovi povstati mohoucí svědectví odepříti, prakticky též rukojmí (§ 300. č. 2.) Jinak platí předpis našeho § 322 c. ř. s.
Zajímavo je, že svědci přísahají po výslechu, přičemž při proslovení naší formule přísežní nevyzdvihují jako u nás tři prsty pravé ruky, nýbrž drží pravou ruku na srdci. Ti, kdož tvrdí, že jsou odpůrci přísežného potvrzování výpovědi, potvrzují svoji výpověď slovy: »Dotvrzuji se své cti a svého svědomí". (Proč — 224 —
u nás při přísaze mají soudcové baretem hlavy přikryté, jako by všichni přísahající byli Israelité, je nepochopitelno.)
Co se týče listin sepsaných v nemaďarském jazyku, může, ale nemusí soud nařiditi, aby opatřen byl překlad do maďarštiny. Kdyby si strana velmi nesnadno překlad ten opatřili mohla a mimo to, kdykoli toho za potřebné soud uzná, může z moci úřadu na útraty strany překlad si opatřiti.
V příčině důkazu výslechem stran zavedena zvláštnost, že nemusí vždy obě strany býti slyšeny nepřísežně. Ponecháno soudu o tom rozhodnouti, zda třeba slyšeti obě strany, leč by to strana sama navrhovala.
Zákon dle § 371. osnovy nařizuje soudu, že má při volném, uvažování důkazu, slyšel-li nepřísežně obě strany, stranu dokazující vžiti do přísahy, pak-li volně uvažuje důkaz, že z odporujících sobě tvrzení pravděpodobnějším zdá se tvrzení dokazujícího aneb pak-li odpůrce složení přísahy odepřel.
V příčině soudních rozhodnutí ustanovuje osnova (§ 399.), že za účelem doručení kontumačního rozhodnutí strana se dostavivší ku stání řízení zahajovacímu podati má žádost tam přednesenou v tolika písemních vyhotoveních, aby soudu a každé straně, jíž rozhodnutí doručeno býti má, po jednom se dostalo.
Na stejnopise pro soud určeném vydá týž po užití kolků kontumační nález, zapíše v něj výši útrat, ostatní slouží pro vyhotovení.
Nedodá-li strana stejnopisů, sejde s doručení na tak dlouho, až dodány budou. Motivy praví, že sice tím zvyšuje se práce advokátů, poněvadž musejí přinésti stejnopisy i když strana se dostaví a na rozsudek kontumační nedojde. Poněvadž ale tato vyhotovení vynecháním jmen a obnosu blankety nepatrným nákladem lze si opatřiti a poněvadž z pravidla žalobce již předem ví, zda se žalovaný k roku dostaví či nic, vyplnění blanketů při roku mnoho práce nevyžaduje, nelze toto nepatrné namáhání srovnati s velkou úlevou, povstalou přípravou vyhotovení těch. Pro strany advokáty nezastupované musí z moci úřadu potřebná vyhotovení býti připravena (§ 399. č. 5.).
Rozhodnutí pro omeškání vydaná neopatřují se důvody (§ 401.) Koncept nepodpisují všichni soudcové na jeho vynesení súčastnění,, nýbrž pouze předseda (event. nejstarší soudce). Vyhotovení veškerá (i nekontumační) podpisuje předseda písárny soudní a opatří pečetí (§ 405.).
Podstatně liší se právo uherské od našeho v příčině uznání platnosti cizozemských rozsudků.
Dle § 414. osnovy praví se: Pokud mezinárodní úmluvy jinak nenařizují, nelze cizozemský rozsudek za platný pokládati:
1. Nebyla-li ve státu, v jehož území vydán, ani jedna instance dle tuzemských předpisů příslušnou. — 225 —
2. Je-li kontumacovanou stranou maďarský příslušník státní a nebyl připuštén do sporu následkem svého nedostavení se, vyjímaje případ, že bylo mu obeslání do vlastních rukou doručeno, aneb na základě dožádání některým tuzemským úřadem řádně se stalo.
3. Je-li strana maďarským příslušníkem a bylo-li jí následkem nesprávnosti řízení zabráněno účastniti se na sporu.
4. Ve sporech týkajících se osobního stavu maďarských příslušníků.
5. Odporuje-li uznání právoplatnosti rozsudku buď právoplatný rozsudek tuzemský, aneb veřejná mravnost aneb tuzemské zákony.
6. Nestává-li se státem, jehož soud rozsudek vydal, v tom ohledu reciprocity, vyjímaje případ, že rozsudek vydán ve sporu majetkového práva se týkajícím a pro spory takové není v tuzemsku příslušného soudu.
Pro soud je vížícím prohlášení ministerstva práv v příčině reciprocity. Vyjádření to třeba pro případ pochybnosti si vyžádati.
Praktickým je, třeba ne v tomto všeobecném znění, § 451. osnovy, dle něhož lze napraviti zmeškání lhůty i roku, pak-li strana se sama beze své viny, neb bez viny svého zástupce nedostavila aneb bez viny své neb svého zástupce lhůtu obmeškala, ovšem vše to osvědčiti sluší. Ustanovení to, třeba příliš všeobecné, je zajisté praktičtějším, než-li § 146. c. ř. s., pojednávající o nepředvídané a neodvratné události.
Podstatnou změnu obsahuje osnova civ. ř. v příčině hodnoty předmětu sporu pro posouzení, zda odvolání má místa Či nic, rozhodné. Dle osnovy z r. 1902 nebylo lze odvolati z rozsudků o zaplacení peněz, konání práce, plnění movitostí, nepřevyšovala-li hodnota sporu 40 K. Právní výbor sněmovny upustil od tohoto obmezení, tvrdě, že třeba povždy zajistit jedno odvolání a jedno vyřízení sborovým soudem, ať jde o sebe menší hodnotu věci. Spor má prý často mravní i zásadní význam daleko větší nežli, jest jeho hodnota majetková.
Naproti tomu povstaly z kruhů soudců a dozorčích orgánů závažné námitky a obavy proto, že přidělením malých věcí sborovým soudům se práce jich podstatně zvýší.
Tato obava zdá se i nyní dle motivů ministerstvu odůvodněnou. Proto pokládá osnova za vhodné vrátiti se k dosavadnímu právu, vyloučiti odvolání, pokud jde o jisté spory malé hodnoty a zvýšiti jednotku tu ze 40 na 50 kor. Při tom uváženo, že ve sporech před soudy obcí náležejících odvolání rovněž vyloučeno, pokud hodnota sporu 40 K nepřesahuje, dále že odvoláním a s tím spojeným projednáním před sborovými soudy, resp. donuceným zastoupením advokáty před těmito soudy stranám značné, v poměru ku hodnotě sporu nepřiměřené útraty povstanou. — 226
Z toho vyloučeny jsou pouze spory směnečné, povstalé z akciového neb společenstevního poměru, spory o privileje, patenty, vzorky živnostenské a obchodní známky (§ 758. č. 1.—4.), jakož i spory, jež bez ohledu na hodnotu sporu před sborové soudy náležejí. To jsou spory, jichž zásadní rozhodnutí má větší význam, než jich hodnota.
Odvolací řízení dle osnovy uherské v mnohém ohledu našemu se podobá. Úchylky obsahují následovní předpisy:
Dle § 498. (náhodou téhož čísla jako náš civ. ř. s., jehož výklad odvolacími instancemi v kruzích stran právo hledajících mnoho zlé krve působí) projednává se spor v řízení odvolacím znova v mezích prosby odvolací a vzájemné. Strany mohou v řízení odvolacím v mezích návrhů odvolacích takové skutkové okolnosti a důkazy a v mezích prosby vzájemné k obraně taková oprávnění přiváděti, která u soudu I. stolice přivésti neb uplatniti nemohly. V příčině skutkových tvrzení a listin lze doplniti popřené neb obmeškané prohlášení též v řízení odvolacím. Zvláštností jest — což ovšem jest důsledkem opakování sporu, — že může soud odvolací i odpůrce strany v I. stolici pod přísahou slyšené v II. stolici přísežně slyšeti.
V řízení odvolacím je jako u nás též rozhodování bez ústního odvolacího přelíčení k návrhu obou stran přípustným.
Povždy rozhoduje se bez ústního odvolacího líčení: o odvolání z důvodů zmatečnosti (§ 504. č. 1. —5.), zrušil-li soud odvolací rozsudek pro námitku sporu překážející, konečně bylo-li odporováno rozsudku pouze co do uložení neb výše útrat aneb proti kontumač. rozsudku neb takovým, jimž rozhoduje se o námitkách sporu bránících. Konečně o rozsudcích ve sporech o obnos pod 100 korun.
Ve všech těchto případech soud odvolací nicméně rozhoduje věc na základě veřejného přednesu. O ustanovení takového líčení vyrozumívají se strany toliko vyhláškou na soudní desce 3—8 dní předem připevněnou. Strany mohou nicméně při roku tom po přednesení věci svoje žádání odůvodňovati. V případech těch rozhoduje skutková povaha věci v prvé stolici zjištěná a mohou strany — ačli se odvolací líčení z moci úřadu neodbývá, ve spise odvolacím a sdělení odvolacím nové okolnosti a důkazy přiváděti, pokud jde o okolnosti, na něž z moci úřadu hledě ti sluší aneb má-li zjištěno býti, že soud první stolice nějakého předpisu nesprávně užil nebo ho opomenul.
Pokud se týče řízení revisního zachovala osnova z r. 1902 předpis dosavadního práva, dle něhož do rozsudků sborových soudů jako soudů odvolacích nedopouští se revise, jde-li o obnos 400 K nedosahující.
Osnova z r. 1907 snížila tuto hranici do konce na 100 K. —227 —
Na to stěžovali si předsedové král. tabulí uvádějíce, že tím ohromné břímě král. tabulím se ukládá. R. 1908 bylo rozsudků ve sporech o 100—400 K na 188112; k tomu-li spory nehledě na hodnotu přičteny, měly tabule ty rozhodovati o více než 200.000 revisích. Což by bez značného rozmnožení sil možným nebylo.
Proto nová osnova zvyšuje hranici minimální na 500 K.
Motivy praví, že nucené zastoupení stran advokáty již v řízení odvolacím, pak revisním, dále vyšší kolkování ukládá stranám takové břemeno, že není v žádném poměru ku nepatrné hodnotě sporu.
Pokud jde o spory směnečné, obchodní, ohledně přivilejí, známek atd. shora naznačené vyloučena revise, jde-li o hodnotu 100 K nepřevyšující.
Mimo to je revise z rozsudku o příslušnosti soudu rozhodujícího aneb do dílu rozsudku, příslušnost stanovícího, pouze potud přípustnou, pokud zákon výlučně příslušnost stanoví. Revise nepřípustná jest v otázce, zda spor vzhledem na hodnotu sporu náleží na sborový či okresní soud.
Kdo se do rozsudku první stolice neodvolal, nemůže podati revisi. Maďarské zákonodárství neobává se veřejnosti revisního líčení a nařizuje všeobecně odbývání veřej. líčení.
Dále nestrachuje se maďarské zákonodárství o jednolitost rozhodování a připouští dle § 525. osnovy, aby o revisích do 3000 K rozhodovaly (v III. stolici) soudy odvolací t. z v. itélo tábla (král. tabule), pokud v I. stolici okres, soudy rozhodovaly. O ostatních revisích teprve rozhoduje král. kurie.
Co se týče řízení samého netřeba v řízení revisním sepisovati protokol o líčení. Ve vyhotovení rozsudku potvrzuje se totiž, kdo v zastoupení stran se dostavil, zda tento zástupce přednesl věc, či odpověděl dodatně.
Ač dle §. 533. nelze v řízení revisním ani petit revisní, ani žalobní měniti neb zvýšiti, připouští se nicméně v jisté míře novoty. Totiž dle §. 535. pokud jde o okolnosti, na něž z moci úřadu hledě ti sluší, aneb má býti zjištěno, že soud odvolací buď— si nesprávně užil předpisů řízení se týkajících, aneb některých opomenul.
Podá-li se revise proti potvrzujícímu rozsudku patrně bezdůvodná, aneb v případech, v nichž revise dle zákona výslovně je vyloučena, propadá podatel pokutě do 1000 K.
Ač v přípravných pracích osnovy povstal návrh, aby při revisním líčení stranám právo přednesu — jako zbytečného — nepříslušelo, nepřijala — byť i jen k uspokojení stran ani převodní, ani nová osnova tento náhled — a dopouští se všeobecně v řízení revisním přednes stran při ústním přelíčení.
Pouze pokud jde o spory pod 1000 K — k vůli ušetření útrat stranám a břemene soudu — zahajuje se revisní řízení sice — 228 —
veřejným přednesením věci referentem, stranám ale právo přednesu nepřísluší (§ 545.).
Pokud se týče rekursu praví všeobecně § 550., že pokud zákon odchylku nestanoví, o nich rozhoduje soud bezprostředně nadřízený v II. stolici a pokud o revisi král. kurie rozhoduje, též jako o rekursech v III. stolici rozhoduje.
V rekursech připouští se bezvýjimečně nová tvrzení i důkazy (§ 554.). Soud může nařídit vyjádření se stran a může onen soud, do jehož usnesení rekurs podán, vůbec sám usnesení svě povždy změnit, pokud na ně vázán není (§ 555.).
Co se týče účinku žádosti za navrácení v předešlý stav a žaloby pro obnovu zmíniti se sluší, že jeví-li ser zdar návrhu na navrácení v předešlý stav pravděpodobným, můžesoud na žádost strany vykonání usnesení prozatímně zastaviti. Podobně shledává-li soud zdar obnoveného sporu pravděpodobným, z předložených dat, může ku zamezení škod také exekuci původního rozsudku neb smíru i bez výslechu odpůrcova zastaviti a nelze si do toho ani byla-li žádost taková zamítnuta, stěžovati (§ 572.).
Jinak co do důvodů a lhůt je řízení o žalobě pro obnovu našemu podobné.
Zvláštní odstavec pouze o 8 článcích věnuje osnova t. zv. řízení jednajícímu o navrácení v předešlý stav a summárních sporech hraničních. V řízení tom před okres, soudy projednávaném platí jistě odchylky jaké rychlost řízení s sebou přináší.
Řízení ve věcech horních přísluší soudům sborovým I. stolice. O nich jednají §§ 583.—587. Co se týče sporů z platebních příkazů povstalých, o nichž §§ 588.—605. jednají a sporů od soudů obecních na soudy okresní se dostávších (§§ 755.—756.), dovoluje osnova, že pokud hodnota peněžní 50 K nedosahuje, netřeba o roku protokol sepisovali, rozsudek dle všeobecných předpisů sepsati, nýbrž stačí, pak-li obsah jednání a rozsudku, pokud toho ku nařízení exekuce třeba, do spisů se zkrátka poznamená.
Jako naše směnečné řízení, tak upravuje osnova zvláštními předpisy řízení o plateb, rozkazech na základě směnek, kupeckých poukázek, dlužních úpisů a šeků (§§ 606.—620.). Našemu řízení nájemnímu podobné je §§ 621.—638. upravené řízení o skončení nájmu. U nás zastaralým dv. dekretem ze dne 23. srpna 1819 č. 1595 sb. z. s. resp. min. nař. ze dne 9. prosince 1897 č. 283 ř. z. a nikoli zákonem kuse upravené řízení ve věcech manželských, doznalo v osnově uherské (§§ 639.—686.) podrobného upravení. K těmto připojeno pojednání o partiích s manželstvím úzce souvisících, u nás nejrůznějšími zákony z části upravených t. j. o řízení v příčině majetkoprávních otázek ve sporech manželských, (§§ 639-686 ), o odporování původu dítěte (§§ 696.—701.), o prodloužení — 229 —
nezletilosti a zrušení tohoto prodloužení, opatrovnictví a jeho zrušení, o zrušení otcovské moci (§§ 702.—731.). K tomu připojují se předpisy o prohlášení za mrtvého (§§ 732.—748.) a o amortisaci (§§ 749.—754.). Listiny amortisují se okresními a ne sborovými soudy. §§'767.—788. upravují řízení před rozhodčími. Podala-li strana stížnost u řádného soudu proti nálezu rozhodčímu neb před rozhodčím uzavřenému smíru, může soud naříditi, tak jako při žalobě o obnovu, odložení exekuce, objevuje-li se -zdar stížnosti z uvedených udání býti pravděpodobným.
Konečné 4 §§ (789.—792.), t. zv. závěrečné předpisy, obsahující, stanoví co rozumí se vnitrozemím, co vojskem, o změně pokut peněžitých ve vězení a počátcích působení zákona. Jinak u nás, kde jak známo úvod zák. k jur. normě 25, k civ. řádu soudnímu dokonce 55 článků obsahuje, jimiž celé skupiny látky se upravují, ku př. rozhodčí soudy bursovní — na něž bylo při kodifikaci zapomenuto.
K osnově připojeny jsou velmi obsáhlé a podrobné, pouze domácím právem se obírající motivy (str. 193.—525.).

O osnově z r. 1902 přednášel podepsaný v Práv. Jednotě O přednášce té stala se zmínka v uherských časopisech, následkem čehož vyžádalo si ministerstvo práv v Uhrách od podepsaného krátký výtah z přednášky a obdrževši doslovný překlad téže, zasílá jemu od té doby veškeré kodifikační práce nového civ. a občanského zákona se týkající. Tak obdržel týž laskavostí min rady Dr. Julia Térfiho též tištěnou osnovu 1910 jakmile sněmovně v Uhrách předložena i s pojednáním jmenovaného o ní v Jogtudományi közlöny z 29. července a 5. srpna 1910.

Citace:

Závěry. Národnostní autonomie v Československu?. Praha: Nakladatelství „Orbis“, 1938, s. 132-142.