Authors:
= Váž. civ., 2 (1920)
PDF

Čís. 499.


Ustanovení posledního odstavce § 386 c. ř. s. platí i tehda, když návrhu vyhověno bylo teprve soudem rekursním.
(Rozh. ze dne 27. dubna 1920, R I 246/20.)
Prvý soud zamítl návrh, by proveden byl důkaz ku zajištění, rekursní soud návrhu vyhověl. Nejvyšší soud odmítl dovolací rekurs navrhovatelova odpůrce. Důvody:
Dle výslovného předpisu § 386 odstavec čtvrtý c. ř. s. usnesení vyhovující návrhu na zajištění důkazu nemůže býti vzato v odpor opravným prostředkem. Nevadí, že usnesení to nevydal soud první, nýbrž až k navrhovatelově stížnosti soud rekursní, poněvadž ratio legis jest tu táž. Zákon vychází totiž z úvahy, že provedením důkazu nemůže se odpůrci způsobiti škoda, jelikož vedle výslovného předpisu § 389 c. ř. s. může býti provedení důkazu za sporu doplněno neb opětováno a případné námitky, že provedení zajištěného důkazu nestalo se podle ustanovení, která platí pro provádění důkazu za rozepře, ocení rozhodující soud podle § 272 c. ř. s., jemuž také připadne rozhodnutí o útratách zajištění důkazu dle zásad o útratách sporu, jejichž součástku tvoří. Jelikož tytéž zásady platí i v tom případě když rekursní soud, změniv zamítající usnesení soudu prvého, zajištění důkazu připustil, nutno bezvýminečné ustanovení odstavce čtvrtého § 386 c. ř. s. vztahovati i na ně. Rekurs dovolací jest tedy nepřípustný i slušelo jej vedle § 528 c. ř. s., když již první stolice tak neučinila, odmítnouti.
Citace:
č. 499. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 2, s. 274-275.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).