Daň ze zapalovadel.


Zavedena cís. nař. č. 278/1916 ř. z. (prov. nař. min. fin. č. 279/1916 ř. z.), československé značky pro zapalovače stanoveny nař. č. 519/1919 Sb., její platnost rozšířena na Slovensko zák. č. 550/1919 Sb. (prov. nař. č. 551/1919 Sb.) a na Podkarpatskou Rus zák. č. 316/1921 Sb. (prov. nař. č. 317/1921 Sb.).
Této spotřební dani podléhají; a) zápalky všeho druhu, b) zapalovače. Pokud jde o výrobky domácí, platí ji výrobce při vyklizení z výrobny (odst. 1., § 5, cit. cís. nař.) nebo svobodného skladiště do vnitrozemského obchodu, jenž sám jest pak volný, pokud pak jde o výrobky cizozemské, platí ji příjemce při celním odbavení u vstupního celního úřadu (upraveno nař. min. fin. č. 58/1917 ř. z.). Výroba zapalovadel (i krabiček na sirky atd.) podléhá důchodkovému dozoru, taktéž i zásilky, doprava a uskladnění nezdaněného zboží.
Sazba (§ 1 cit. cís. nař.): a) u zápalek sirných 2 h za každých 90 kusů nebo jich zlomek v jednom balení, b) u zápalek ostatních 2 h za každých 60 kusů nebo jich zlomek v jednom balení a c) u zapalovacích svíček 10 h za každých 60 kusů nebo jich zlomek v jednom balení. Dají-li se sirky rozškrtnouti na obou koncích, jest sazba dvojnásobná.
U zapalovačů činí sazba (§ 8 cit. cís. nař.): a) u zapalovačů kapesních do váhy 25 g 50 h za kus, b) u kapesních zapalovačů těžších 1 Kč za kus a c) u stolních a nástěnných 3 Kč za kus.
Zdaněné zápalky se označují daňovými známkami (bajaderolami), zapalovače se opatřují trvalými známkami, podobajícími se známkám puncovním.
Výnos daně činil v r. 1926 (dle stát. záv. účtu) 18961429 Kč, dle rozpočtu na r. 1927 19906000 Kč, na r. 1928 10011000 Kč.
Literatura.
Heinrich Konrád: „Handbuch des österreichischen Finanzverwaltungsrechtesˮ, Nachtrag 1916, Vídeň 1916, str. 45; Dr. J. Drachovský: „Přehled finančního hospodářství v Československé republiceˮ, Praha 1922, § 33.
Jan M. Novotný.
Citace:
Daň ze zapalovadel. Slovník veřejného práva Československého, svazek I. A až Ch. Brno: Nakladatelství Polygrafia – Rudolf M. Rohrer, 1929, s. 285-285.