NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 2

Č. 3976.

Nemocenské pojišťování: * Zánik členství u okresní nemoc. pokladny ve smyslu § 13 č. 1, odst. 3 nemoc. zák. předpokládá jednak, že pojištěnec se stal členem jiné pokladny v § 11 uvedené, jednak že okresní nemoc. pokladna se o zamýšleném přestupu včas dozvěděla.
(Nález ze dne 3. října 1924 č. 10618).
Věc: Okresní nemocenská pokladna v N. proti ministerstvu sociální péče o nemocenské pojištění.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud vyslovuje, že úředníci, o které tu jde, zůstali členy okr. nemoc. pokladny v N. jen do 31. prosince 1920, zrušuje se pro nezákonnost. Důvody: Firma Arnold K. ve Vel. P. zamýšlela přihlásiti své zaměstnance Josefa č. od 9. září 1920, Františka H. od 13. září 1920, Richarda R. od 1. října 1920 a Vojtěcha B. od 1. listopadu 1920, t. j. ode dne vstupu do zaměstnání, u nemocenské pokladny soukromých úředníků a zřízenců v Praze, a to u místní úřadovny v N., přihláška na blanketu této pomocné pokladny psaná byla však omylem výpravčí síly zaslána okresní nemoc. pokladně v N., k níž došla 16. listopadu 1920.
Okr. nemoc. pokladna v N. oznámila dne 27. prosince 1920 osp-é v N., že firma Arnold K. dne 16. listopadu 1920 opožděně přihlásila čtyři své zaměstnance a žádala za potrestání firmy dle § 31 n. z. V dodatku z 18. března 1921 rozšířila petit v tom směru, aby firma byla uznána povinnou zaplatiti jí příspěvky ode dne nastoupení práce až do vystoupení, pokud se týče řádného odhlášení, ježto zmínění zaměstnanci se stali ex lege jejími členy.
Osp výměrem z 23. listopadu 1921 uložlia firmě na základě § 67 nemoc. zák. peněžitou pokutu pro přestupek § 31 n. z., poněvadž nepřihlásila dotyčné zaměstnance ve lhůtě zákonné; o dalším petitu okr. nemoc. pokladny rozhodla v ten smysl, že uvedení úředníci se nestali ex lege členy okr. nemoc, pokladny, nýbrž nemoc, pokladny soukromých úředníků a zřízenců v Praze.
Odvolání okr. nemoc, pokladny v N. z rozhodnutí zsp-é v Praze z 19. srpna 1923, jímž byl potvrzen tento výměr osp-é, pokud vyslovil, že zmínění úředníci se nestali ex lege členy rekurující pokladny, min. soc. péče výn. z 30. července 1923 vyhovělo a zrušujíc rozhodnutí v odpor vzaté vyslovilo, že jmenovaní úředníci stali se dnem vstupu do zaměstnání členy rekurující pokladny a zůstali jimi až do 31. prosince 1920 z těchto důvodů:
»Podle § 13:1, odst. 2 n. z. počíná se členství osob podle § 1 nemoc. zák. pojištěním povinných u místně příslušné okr. nemoc. pokladny dnem, kdy vstoupí do příslušného zaměstnání.
Výjimka platí podle § 13:1 odst. 1 n. z. jen ohledně těch pojistné povinnosti podrobených osob, které jsou u některé z ostatních v § 11 n. z. jmenovaných pokladen přihlášeny a sice během 3 dnů po započetí zaměstnání (§ 31 n. z.).
Z toho následuje, že nejsou-li osoby povinnosti podrobené během třídenní lhůty (§ 31 n. z.) u některé jiné z pokladen v § 11 n. z. jmenovaných přihlášeny, stanou se osoby ty ipso jure členy příslušné okr. nemoc, pokladny a že vystoupení z okr. nemoc. pokladny je pak možným jen, když podle § 13:1, odst. 3 n. z. prokáží, že jsou pojištěny proti nemoci u některé jiné pokladny v § 11 n. z. uvedené.
Ze spisů je zřejmo, že zaměstnanci jmenované firmy Vstoupili do zaměstnání pojištěním povinného a to: Josef Č. 9. září 1920, František H. 13. září 1920, Richard R. 1. listopadu 1920 a Vojtěch B. 1. října 1920. Rovněž není sporu o tom, že firma přihlásila tyto zaměstnance na blanketě úřednické pokladny omylem u okr. nemoc, pokladny v N. až 16. listopadu 1920, tedy po uplynutí třídenní přihlašovací lhůty.
Jak nahoře odůvodněno, stal se každý z uvedených zaměstnanců ode dne vstupu do zaměstnání až do 16. listopadu 1920 beze sporu členem okr. nemoc. pokladny. Jde nyní o to, ještě posouditi, zda tito zaměstnanci stali se členy pokladny úřednické po 16. listopadu 1920, kdy okr. nemoc, pokladna v N. z blanketu přihlášky mohla seznati, že přihláška ta patřila vlastně pokladně úřednické, a stali-li se jmenovaní zaměstnanci skutečně členy úřednické pokladny, od kterého dne členství to započalo.
Nelze dobře pochybovati o tom, že přihláškou na blankete úřednické pokladny vyplněnou a omylem u okr. nemoc. pokladny v N. 16. listopadu 1920 podanou, podali zaměstnanci, o které jde, jakož i jejich zaměstnavatel — vůči okresní nemoc. pokladně v N. průkaz, že chtějí býti u nemoc. pokladny soukromých úředníků a zřízenců v Praze, místní úřadovny v N. pojištěni, a že tedy splnili podmínku, kterou členům okr. nemoc. pokladny ukládá § 13 č. 1, odst. 3 n. z. pro případ, že chtějí z okr. nemoc. pokladny vystoupiti.
Členství jmenovaných zaměstnanců u pokladny úřednické nezapočalo však již 16. listopadu 1920, nýbrž až 1. ledna 1921 a to z těchto důvodů:
§ 7 odst. 1 vzor. stanov pro okr. nemoc. pokladny umožňuje vystoupení člena z okr. nemoc. pokladny pouze ke konci kalendářního půlletí, když ohlásil své vystoupení měsíc před tím.
Dověděla-li se tedy okr. nemoc, pokladna v N. teprve dne 16. listopadu 1920, že zaměstnanci firmy v předu jmenovaní jsou neb mají býti pojištěni na příště u pokladny úřednické, pak mohlo členství těchto osob u úřednické pokladny započíti teprve od 1. ledna 1921 a firmě Arnold K. náleží povinnost zaplatiti okr. nemoc. pokladně v N. ušlé příspěvky za dotčené zaměstnance ode dne vstupu toho kterého zaměstnance do zaměstnání až do 31. prosince 1920.
Mimo to však třeba uvážiti též toto: míra pojištění u zapsané pokladny pomocné vymezena jest ustanovením § 1, č. 4 zák. z 16. července 1892 č. 202 ř. z., které ani novelou zák. o nemoc. pojištění z 15. května 1919 č. 278 Sb. změny nedoznalo, a mohou tudíž i za platnosti zák. o nemoc. pojištění z roku 1919 s účinkem § 13 odst. 1 n. z. u pokladen těch pojištěny býti jen ony osoby, jimž nenáleží nárok na nemocenské v míře přesahující 28 Kč týdně.«
Rozhoduje o stížnosti do tohoto rozhodnutí podané okr. nemoc, pokladnou v N., vycházel nss z těchto úvah:
Stížností nedotčen zůstal výrok nař. rozhodnutí, že jmenovaní úřed- níci se stali dnem vstupu do zaměstnání členy stěžující si pokladny a netřeba se jím dle §u 5/1 zák. o ss zabývati. Mimo spor jest, že tito úředníci setrvali i po 31. prosinci 1920 v zaměstnání podmiňujícím pojistnou povinnost dle § 1 n. z. v obvodu stěžující si pokladny; rovněž jest nesporno, že nemoc, pokladna soukromých úředníků a zřízenců v Praze jest zapsanou pomocnou pokladnou, vyhovující předpisu §u 11 č. 6 n. z.
Na sporu jest jen otázka, zdali členství jmenovaných úředníků u stěžující si okr. nemoc, pokladny skončilo 31. prosince 1920, jinými slovy, zdali ke dni 31. prosince 1920 byly splněny předpoklady § 13 č. 1 odst. 3 n. z. pro účinnost přestupu těchto pojištěnců od stěžující si pokladny ku zmíněné pokladně pomocné.
Stížnost vytýkající nezákonnost nař. rozhodnutí a vadnost řízeni, snaží se dovoditi, že členství oněch úředníků u st-lky trvá dále, ježto firmou nebyli odhlášeni a nebyl podán průkaz, že byli u některé jiné pokladny v § 11 n. z. jmenované řádně přihlášeni, jak § 13 č. 1 odst. 3 nem. zák. nařizuje. Přihlášku z 16. listopadu 1920 nelze považovati za takový průkaz, vždyť byla adresována a došla na st-lku a nikoli na nemoc, pokladnu soukromých úředníků a zřízenců v Praze, místní úřadovnu v N.; průkaz přihlášení u této pokladny podán nebyl. — — —
Pojištění v § 1 nem. zák. z 15. května 1919 č. 268 Sb. nařízené provádějí podle § 11 jak okr. pokladny nemoc. tak i ostatní tam vy- jmenované pokladny nemocenské, mezi nimi i zapsané pokladny pomocné, kterým nebylo odňato osvědčení podle § 7 odst. 2 zák. ze 16. července 1892 č. 202 ř. z. Příslušnost pokladen těch k pojišťování stanovena jest pak v § 13 č. 1 odst. 1 v ten způsob, že členy okr. pokladny nemoc, jsou osoby v jejím obvodě zaměstnané, podrobené pojištění, které pro případ nemoci nejsou pojištěny u některé z ostatních v § 11 jmenovaných pokladen způsobem a měrou v tomto zákoně nařízenou.
Dokud trvá jejich zaměstnání, zakládající pojistnou povinnost v obvodě konkrétní okr. pokladny nemoc., mohou z ní pak podle odst. 3 cit. ustanovení vystoupiti jenom, když prokáží, že jsou pojištěny proti nemoci u některé jiné pokladny v § 11 uvedené podle předpisu tohoto zák.
Srovná-li se zásada vyslovená v § 13 č. 1 odst. 1 s ustanovením odst. 3 téhož paragrafu, není posléze cit. předpis ničím jiným než ustanovením pořádkovým sledujícím cíl, jednak, aby okr. nemoc, pokladna měla správnou evidenci svých členů, jednak, aby každý pojištěnec, dokud trvá jeho zaměstnání pojistnou povinnost zakládající, byl bez jakékoliv mezery časové pro případ nemoci pojištěn u některé pokladny k provádění nemoc, pojištění podle § 11 připuštěné.
Těmto tendencím zákona jest zajisté vyhověno tím, 1) když se okr. nemoc, pokladna v čas dozví o tom, že zaměstnavatel pojistil nebo míní pojistiti zaměstnance u jiné pokladny v § 11 jmenované způsobem a měrou tímto zák. stanovenou, 2) že pojištěnci bez časové mezery se stali členy této jiné pokladny.
ad 1. Takovouto notifikaci přestupu spatřuje nař. rozhodnutí v tom, že zmínění zaměstnanci i jich zaměstnavatel přihláškou vyplněnou na blankete úřednické pokladny, kterou omylem podali u okr. nemoc, pokladny v N., této pokladně podali průkaz, že chtějí býti u zmíněné pomocné pokladny pojištěni.
Toto hodnocení nesporné skutkové okolnosti (omylem okr. nemoc, pokladně došlé přihlášky) neshledal nss nelogickým.
Jisto jest, že okr. nemoc. pokladna z přihlášky, omylem jí došlé, musila seznati, že zaměstnavatel nechce míti své zaměstnance pojištěné pro případ nemoci u okr. nemoc. pokladny. Že tento smysl onomu dokumentu také přikládala, přiznává sama ve stížnosti tím, že vyzvala již 27. prosince 1920 zúčastněnou firmu, aby trvá-li na přihlášení svých úředníků u nemoc. pokl. soukr. úředníků a zřízenců v Praze, podala průkaz článku VI zák. č. 547 z r. 1917.
ad 2. K účinnosti přestupu jest však, jak shora dovozeno, ještě třeba, aby úmysl přestupu pokladně notifikovaný, byl také uskutečněn; v tomto konkrétním případě, aby pojistný poměr k okr. nemoc. pokladně, končící dle náhledu žal. úřadu 31. prosince 1920, byl vystřídán bez přestávky vstupem do pojištění u náhradního ústavu, tedy založením pojistného poměru u této pokladny pomocné dnem 1. ledna 1921 inc. počínajíc.
Žal. úřad vycházeje z právního názoru, že stačí shora zmíněný projev vůle, nezabýval se vůbec otázkou, zdali oni zaměstnanci se stali skutečně členy nemoc. pokladny soukromých úředníků a zřízenců v Praze a kdy se tak stalo, a proto také nevzal v úvahu okolnost, že na originálu přihlášky jest ve značce podací nem. pokladny soukr. úředníků a zřízenců uvedeno datum 27. ledna 1921.
Poněvadž tudíž stížností napadená část nař. rozhodnutí jest vybudována na právním názoru, jenž v zákoně nemá opory, bylo ji dle § 7 zák. o ss zrušiti a bude na žal. úřadě, aby zjistil zmíněnou podstatnou okolnost a znovu vyšetřil, zdali a kdy skončil pojistný poměr oněch čtyř zaměstnanců vůči okr. nemoc, pokladně v N.
Neodůvodněnou jest další námitka stížnosti, že nař. rozhodnutí přezírá ustanovení čl. VI zák. z 20. listopadu 1917 č. 457 ř. z. a zkracuje samovolně nezákonným způsobem půlletní lhůtu článkem tímto jasně stanovenou, neboť nař. rozhodnutí cituje tento předpis správně a v dalším jej správně vykládá, že ke zrušení pojistného poměru u okr. nemoc. pokladny stačí, byla-li uvědomena aspoň měsíc před skončením půlletí.
Přikládá-li st-lka tomuto předpisu jiný smysl, činí tak proti jasnému jeho znění.
Náhled vyslovený v další námitce a doložený nál. nss-u Boh. 2030 adm., že osoby mající nárok na vyšší podporu než 28 K týdně, nemohly býti (scilicet před 1. lednem 1921) členy jiných pokladen (správně zapsaných pomocných pokladen dle § 11 č. 6 n. z.), sdílí i nař. rozhodnutí. Nelze tudíž vycítiti, v čem tu shledává stížnost vadnost řízení a nemohl se proto nss námitkou touto zabývati (§ 18 zák. o ss). — —

Citace:

č. 3976. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 510-514.