Č. 10022.

Obecní dávka z nájemného: * Ustanovení čl. XII. vl. nař. č. 15/28, podle něhož u dávek a poplatků, vybíraných na podkladě nájemného (nájemní hodnoty), jest základ pro vyměření na rok 1927 a další upraviti podle změn, obsažených v čl. I, II a VI, není právní normou, která by derogovala předpisům dávkových pravidel, platných v jednotlivých obcích, nýbrž pouze direktivou obcím, jakým způsobem mají pro rok 1926 a další změniti svoje dávková pravidla.
(Nález ze dne 22. září 1932 č. 14465.)
Věc: Josef, Erich a Otilie M. v P. proti zemskému úředu v Praze o dávku z nájemného.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Platebním listem magistrátu hlavního města Prahy z 30. listopadu 1928 byla st—lům vyměřena dávka z nájemného z domu čp. . . . za rok 1927 částkou 4345 Kč 85 h.
Odvolání sbor hlavního města Prahy pro vyřizování stížností zamítnul z těchto důvodů: »Pro stanovení základu dávek obecních na rok 1927 jest — Č. 10022 —
podle čl. XII a VI vl. nař. z 26. ledna 1928 č. 15 Sb. rozhodujícím nájemné nebo nájemní hodnota jednotlivých nájemních objektů, která jest základem daně činžovní, po odečtení položek z celkového nájemného neb nájemní hodnoty při vyměření činžovní daně vyloučených, jež se rozvrhnou poměrně podle nájemného (nájemní hodnoty) na jednotlivé nájemní objekty (§ 151 zák. o daních přímých č. 76/27). Podle těchto zákonných ustanovení jest tedy pro obec rozhodující obsah činžovní fasse majitelem berní správě podané a touto upravené, od níž se obec odchýliti nemůže potud, pokud také fasse činžovní nebyla berní správou opravena. Jak z předložených spisů jest patrno, upravila berní správa nájemní hodnotu objektu č. I. na Kč 250.— roční hrubé činže a pro celý dům přiznala na všech dani činžovní nepodléhajících srážkách Kč 12624,92. Vyměřující úřad odečetl na dávkách obecních podle předpisu na rok 1926 Kč 4235,91, ostatní srážky per 8389 Kč pak odečetl poměrnými částkami na nájemné nebo nájemní hodnotu jednotlivých objektů připadajícími a ze zbytku správně vyměřil obecní dávky k nájemnému příslušnými sazbami. Také nájemní hodnotu stanovenou berní správou právem vzal za základ předpisu. Jestliže by však k podané stížnosti proti předpisu daně činžovní byly berní správou nájemní hodnoty nebo výše srážek jinak upraveny a bude-li obec o tom vyrozuměna, bude také předpis dávky obecní z povinnosti úřední opraven na základě těchto nových údajů. Za daného stavu však nelze na předpisu pravidlům odpovídajícím nic měniti a bylo proto stížnost jako bezdůvodnou zamítnouti.«
Žal. úřad konečně odvolání nař. rozhodnutím zamítnul, připojiv tyto důvody: »Vyvraceje výrok stížnostního sboru, že úřad, vyměřující obecní dávku k nájemnému, nemůže se odchýliti od fasse, upravené berní správou, přehlíží st-l ustanovení § 4 platných pravidel o vybírání obecní dávky k nájemnému v hlavním městě Praze. Podle toho může vyměřující úřad zjistiti základ pro vyměřování obecní dávky buď svými orgány nebo z přiznání k dani činžovní. Pro kterýkoli způsob pravidly přípustný může se volně rozhodovati, a strana nemá právního nároku na to, aby vyšetřil základ pro vyměření obecní dávky způsobem jí navrhovaným. Vzal-li pak vyměřující úřad za podklad vyměření obecní dávky fasi upravenou berní správou, bylo jeho povinností přidržeti se této fase, a nepříslušelo mu, aby upravoval nájemné za účelem vyměření daně činžovní podané, zejména zjišťoval, které srážky bylo by z vyměřovacího základu vyloučiti, ač berní správou uznány nebyly. Domnívá-li se st—l, že nájemné upravené berní správou není správné, jest jeho povinností, aby si vymohl u berní správy změnu úpravy nájemného jakožto základu pro předpis obecní dávky. K této skutečnosti bude pak vyměřující úřad povinen podle pravidel přihlédnouti a dodatečně předepsati dávku dle změněného základu. Že by se vyměřující úřad byl odchýlil v nějakém směru od fase berní správou upravené, stížnost netvrdí, a jest ji proto shledati bezdůvodnou.«
O stížnosti, podané na toto rozhodnutí, nss uvážil:
Spor je o to, má-li strana při předpisu obecní dávky k nájemnému v Praze za r. 1927 nárok na to, aby základ pro vyměření dávky zjištěn — Č. 10022 —
byl samostatně, či je-li obec oprávněna v každém případě použíti podle své vůle základny, která stanovena byla pro předpis daně činžovní berní správou. Žal. úřad stojí na stanovisku posléze uvedeném a opírá se v tom směru o ustanovení § 4, správně § 5 dávkových pravidel, schválených rozhodnutím min. fin. z 21. ledna 1925 č. j. 2379.
Paragraf 5 odst. 1 těchto dávkových pravidel praví, že vyměřovací základ zjistí se úředním šetřením. Podle odst. 2 opatří si vyměřující úřad pro vyměření dávky včas spolehlivý základ. Úřad má právo žádati od majitelů nebo uživatelů domů zvláštní přiznání nájemného nebo potřebná vysvětlení, jež pak přezkouší, nebo si zjistí nájemné svými orgány, nebo si k tomu cíli opatří výpisy z přiznání k dani činžovní. Odstavec 3 konečně praví, že úřad je také oprávněn stanoviti samostatně nájemní hodnotu objektů dávce podrobených, což se však může státi jen zvláštním řízením blíže tam ustanoveným. Odstavec 4. posléze stanoví odpočitatelné položky.
Žal. úřad vykládá si předpis ten tak, že vyměřující úřad má na vůli zjistiti základ dávkový buď svými orgány nebo z přiznání k dani činžovní, rozhodne-li se však pro tento druhý způsob, — což je ponecháno jeho úvaze, — že jest vázán fasí, upravenou berní správou, zejména také co do odpočitatelných položek, a strana že nemůže — dokud si nevymohla změnu základny pro daň činžovní — proti tomu činiti námitek.
Nss neshledal tento výklad pravidel správným. Paragraf 5 odst. 1 praví docela všeobecně, že vyměřovací základ se zjistí úředním šetřením, a odst. 2 ukládá úřadu za povinnost, aby si opatřil včas spolehlivý základ, t. j. patrně spolehlivým způsobem základ, odpovídající materielním předpisům dávkových pravidel. Druhá věta odst. 2 uvádí prostředky, jakými si úřad tento spolehlivý základ má opatřiti, a vypočítává tu vedle sebe jako prostředky sobě koordinované zvláštní přiznání nájemného a vysvětlení od majitelů domů, zjištění nájemného orgány obce a výpisy z přiznání k dani činžovní. Z ustanovení těch je patrno, že obec je povinna zjistiti správný základ pro vyměření dávky k nájemnému zcela samostatně podle zásad adm. řízení; výpisy z přiznání k dani činžovní jsou sice také jednou z pomůcek, které může k tomu účelu použíti, není však v pravidlech žádného ustanovení, z něhož by bylo lze vyčísti, že, použije-li této pomůcky, jest jí vázána tak, že by nájemné v činžovní fasi uvedené a berní správou upravené bylo již samo sebou také směrodatným pro vyměření dávky obecní a že by obec použitím této pomůcky byla zproštěna povinnosti zjišťovati, zda tato základna odpovídá materielním předpisům platným pro obecní dávku k nájemnému. Důsledek tento nelze přijati již proto, že odpočitatelné položky upraveny jsou v odst. 4. dávk. prav. samostatně a odchylně od položek odpočitatelných při dani činžovní. Opak nelze posléze dovozovati ani z předpisu odst. 3, že »úřad je také oprávněn stanoviti i samostatně nájemní hodnotu objektů dávce podrobených« závěrem a contrario, že — jde-li o nájemné — volnosti této nemá. Nelze nalézti důvodu, proč by obec mohla samostatně zjišťovati nájemní hodnotu, nikoli však nájemné. Citované ustanovení není nežli zdůrazněním zásady, vyslovené všeobecně v odst. 1 a 2, specielně pro zjišťování nájemní hodnoty, a těžisko odst. 3 spočívá v úpravě zvláštního řízení. — Č. 10022 —
Z předchozích vývodů plyne, že stanovisko žal. úřadu v dávkových pravidlech opory nemá.
Sluší však ještě zkoumati, nebyla-li ustanovení pravidel v tomto směru změněna vl. nař. č. 15/28, jehož se ve svém rozhodnutí dovolal stížnostní sbor. Přichází tu především v úvahu čl. VI, jenž — měně § 1 vzorných pravidel pro obecní dávky z nájemného, vydaných vl. nař. č. 143/22, — stanoví, že základem pro vyměření dávky je nájemné nebo nájemní hodnota, jež je základem daně činžovní, po odečtení položek odpočitatelných podle § 151 zák. č. 76/27. Než toto ustanovení zřejmě není normou, nýbrž upravuje pouze znění vzorných pravidel, a nemůže se tedy nijak dotýkati pravidel dávkových, vydaných pro obec pražskou pro období 1925—1928.
Jinou povahu zdá se arciť míti ustanovení čl. XII, kde se praví, že u dávek a poplatků, vybíraných na podkladě nájemného (nájemní hodnoty), jest základ pro vyměření na rok 1927 — čímž dlužno zajisté správně rozuměti: za rok 1927 — a další upraviti podle změn obsažených v čl. I, II a VI. Podle této dikce zdálo by se ovšem, že vláda měla tu v úmyslu vydati samostatnou normu právní, která by derogovala odchylným ustanovením dávkových pravidel, platných v jednotlivých obcích. Než nss neshledal, že by tento výklad čl. XII odpovídal jeho intenci.
Podle ob. fin. nov. č. 329/21 vydává pravidla pro vybírání obecních dávek obec se schválením dohlédacího úřadu, po případě vlády (§§ 28, 35, 38), podle zák. č. 77/27 po případě dohlédací úřad. Mimo uvedenou působnost schvalovací přísluší vládě podle zák. č. 329/21 toliko stanoviti vzorná pravidla, a jenom ohledně samostatných dávek spotřebních (§ 35) a ohledně dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí a dávky ze zábav (§ 37) jest vláda oprávněna vydati dávková pravidla jako právní normu přímo závaznou. Poněvadž dávka z nájemného resp. poplatky vybírané na podkladě nájemného nepatří k dávkám uvedeným v §§ 35 a 37 ob. fin. novely, nedostávalo by se vládě kompetence, aby pro ony dávky stanovila přímo ve způsobě závazné právní normy, jakým způsobem se mají vybírati. Poněvadž pak nelze předpokládati, že by vláda svoji zákonnou kompetencí překračovala, není možno — když není pro to nutkavých důvodů — vykládati ustanovení čl. XII. vl. nař. č. 15/28 jako právní normu, která by — derogujíc platným předpisům dávkových pravidel v jednotlivých obcích platně vydaných — závazně upravovala způsob vybírání dávek na podkladě nájemného, nýbrž jen jako direktivu obcím, jakým způsobem mají změniti pravidla dávková v nich platná. Z toho plyne však, že ustanovení čl. XII vl. nař. č. 15/28 nemá bezprostřední účinnosti, nýbrž může se projeviti toliko ve způsobě řádně usnesené a schválené změny jednotlivých obecních dávkových pravidel. Poněvadž dávková pravidla o dávce k nájemnému v Praze, schválená výnosem min. fin. z 21. ledna 1925, pro rok 1928 v tomto smyslu změněna nebyla, nemá ustanovení čl. XII vl. nař. č. 15/28 významu, a pravidla ta platí pro rok 1928 — který dnes jedině přichází v úvahu — ve svém původním znění.
Jak bylo shora dolíčeno, nemá názor žal. úřadu, že podle těchto pravidel je základna, upravená berní správou pro daň činžovní, směrodatnou — Č. 10022 —
také pro obecní dávku k nájemnému, opory. Nebyl proto žal. úřad oprávněn námitky st-lů proti předpisu obecní dávky k nájemnému zamítati z důvodu, že základna stanovená vyměřovacím úřadem odpovídá základně upravené berní správou pro výměru daně činžovní, nýbrž byl povinen meritorně se jimi zabývati a důvodnost jejich podle materielních předpisů cit. dávkových pravidel zkoumati. Poněvadž odepřel tak učiniti, bylo nař. rozhodnutí podle § 7 zák. o ss zrušiti.

Citace:

č. 10022. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 288-292.