Č. 8090.

Vojenské věci: Jak jest vykládati předpis § 36 vl. nař. č. 10/24 o »zdržení válkou ve studiích při voj. gážistech?
(Nález ze dne 6. září 1929 č. 16513.)
Věc: Ing. Jan K. v O. (adv. Dr. Jaroslav Veil z Prahy) proti ministerstvu národní obrany o vrácení přeplatku.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l sloužil jako kapitán při vedení stavby voj. muniční továrny v P. a byl výnosem z 11. května 1925 přeložen ke své žádosti dnem 31. května 1925 do výslužby, při čemž mu vyměřeny zaopatřovací požitky podle § 11 zák. č. 286/24. Ve svém osobním výkazu uvedl, že maturitní zkoušku na reálce vykonal roku 1906, že byl na pražské technice zapsán od roku 1906/07 do roku 1911 v odboru stav. inženýrství, že vykonal první státní zkoušku roku 1909, ale druhou až v roce 1922, poněvadž mu nemoc a nastoupeni voj. služby dnem 1. února 1915 zmařily dokončení studií před válkou. Na základě tohoto osobního výkazu byly st-li s použitím § 36 vl. nař. č. 10/24 vypláceny příslušnou hospodářskou správou služ. požitky, odpovídající jeho provisornímu zařádění, dnem 1. května 1921 jakožto dnem aktivování do platů 9. hodn. třídy 1. stupně, dnem 1. liostapdu 1921 dle § 28 cit. nař. do platů 9/2 a dnem 1. ledna 1923, kdy nabyl kvalifikace pro I. postupovou skupinu, dle § 36 téhož nař. do platů 7/1.
Účetním nálezem hospodářské správy řečené voj. továrny ze 16. září 1926 byla předepsána st-li k náhradě částka 7140 Kč 84 h jako požitky služební za dobu od 1. ledna 1923 do konce května 1925 neprávem přijaté, poněvadž mu mno nepovolilo propočítání služ. doby podle § 36 cit. nař. (jako důstojníku válkou ve studiích zdrženému) a poněvadž mu dle přezkoušeného osobního výkazu bylo přiznáno propočtení dle § 28 legionáři) s individuelním přestupem do 1. postup, skupiny ke dni 1. ledna 1923 s následujícím zařazením: ke dni 1. ledna 1921 do . hodn. tř. 2. stupně, ke dni 1. prosince 1922 do 9. hodn. tř. 3. stupně a ke dni 1. září 1924 do 8. hodn. tř. 1. stupně.
Rekurs, jejž st-l do tohoto účetního nálezu podal a v němž mimo jiné namítal, že byl válkou ve studiích zdržen, byl nař. rozhodnutím zamítnut z důvodu, že st-li nepřísluší nárok na propočtení služ. doby podle zásad § 36 vl. nař. č. 10/24, protože jej nelze považovati za důstojníka válkou na studiích zdrženého, neboť ukončil středoškolské studium vykonáním maturitní zkoušky v školním roce 1906/06, a od 1906/7 do 1910/1911 mohl ukončiti deset semestrů trvající studium stav. inženýrství na vys. učení techn. v Praze. Poněvadž od roku 1911 do nastoupení činné služby za války dne 28. dubna 1915 vůbec nestudoval, nebyl válkou ve studiích zdržen tak, jak to předpokládá § 36 vl. nař. č. 10/24 a bod 216 věc. věstníku 1924 č. 32 čl. 283 a doplněk k němu ve věc. věst. 1925, č. 11 čl. 12 b, ježto nastoupení voj. služby za války nebylo příčinou, že neukončil studia v době předepsané studijním řádem«.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
St-l namítá, že na propočtení služ. doby podle ustanovení § 36 vl. nař. č. 10/24 nárok má, poněvadž ustanovení toto nenařizuje, že by studia musila býti dokončena v době předepsané studijním řádem, a poněvadž st-l nemohl ukončiti studia nejprve pro nemoc a pak pro nastoupení voj. služby, tak že válkou ve studiích skutečně zdržen byl. Tato námitka není důvodná.
Paragraf 36 vl. nař. č. 10/24 přiznává při propočtení služ. doby určité výhody důstojníkům, kteří byli válkou zdrženi ve studiích a tím nabyli kvalifikace pro 1., resp. 3. postupovou skupinu teprve po 1. lednu 1921, nejdéle však do dne vyhlášení tohoto nař. (10. ledna 1924).
Přiznává-li § 36 výhodnější propočítání pouze těm důstojníkům, kteří byli ve studiích zdrženi válkou, nelze toto výjimečné ustanovení rozšiřovati na ty, kteří byli ve studiích zdrženi jakoukoliv okolností jinou, třeba byla s hledisek jiných sebe omluvitelnější. Nepřihlížel-li tedy žal. úřad k tomu, že st-l byl ve studiích zdržen nemocí, nelze shledati, že by byl porušil předpis § 36.
Válkou jest však ve studiích zdržen jen ten, kdo musil nastoupiti voj. službu vál. v takové době, kdy normálně ještě nemohl míti studia dokončena předpsanými zkouškami, čili vzhledem k dnešnímu případu — jen tenkráte, jestliže od absolvování vys. školy neuplynula do dne nastoupení voj. služby vál. ještě taková doba, jaké jest normálně zapotřebí k vykonávání předepsaných zkoušek, jež se konají až po absolvování školy. Tato normální doba jest ovšem různá podle různého druhu studií a z nich resultujících zkoušek.
V daném případě vykonal st-l dle svého tvrzení 1. státní zkoušku v roce 1909, a v roce 1911 absolvoval vys. školu techn., tak že měl vykonali ještě jen 2. zkoušku státní. Usoudil-li žal. úřad, že do dne 1. února 1915, kdy st-l voj. službu vál. nastoupil, uplynula od absolvování studií v roce 1911 doba k vykonání 2. státní zkoušky normálně postačitelná a zamítl-li proto st-lův rekurs z důvodů v nař. rozhodnutí uvedených, nelze tento úsudek shledati vadným s hlediska § 6 zák. o ss v žádném směru, neboť jest zkušeností osvědčeno a notorické, že doba mezi absolvováním vys. školy techn. a vykonáním 2. státní zkoušky není normálně tak dlouhá, jako byla v daném případu, kdy přesahovala dobu tří roků.

Citace:

Č. 8090. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 91-93.