Č. 9063.

Samospráva obecní: 1. * Poplatník (volič) je legitimován stěžovati si k nss-u do usnesení zsv-u, kterým bylo ve smyslu odst. 5 § 10 a odst. 6 § 3 zák. č. 77/27 nařízeno vybírání resp. zvýšení obecní dávky nebo poplatku. — 2. * Zsv jest oprávněn podle odst. 5 § 10 a odst. 6 § 3 zák. č. 77/27 naříditi zvýšení poplatku zásadně jen až do té výše, které je třeba k úhradě nákladů, spojených se zařízením neb úkonem, za které je vybírán (§ 28 zák. č. 329/21).
(Nález ze dne 11. února 1931 č. 2284.)
Věc: Společenstvo řezníků a uzenářů v M. a Václav P. v M. proti zemskému správnímu výboru v Praze o obecní dávku z masa a poplatky za prohlídku dobytka a masa.
Výrok: Stížnost Společenstva řezníků a uzenářů v M. odmítá se jako nepřípustná. Ke stížnosti Václava P. zrušuje se nař. rozhodnutí, pokud jde o zvýšení poplatků za zvěrolékařskou prohlídku dobytka a masa, pro vady řízení, jinak se stížnost z části odmítá jako nepřípustná, z části zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Zsv nařídil usnesením z 26. listopadu 1928 obci M. ve smyslu § 3 odst. 6 zák. č. 77/27 zvýšení poplatku za zvěropolicejní prohlídku dobytka a masa na míru nejvýše přípustnou dle vl. nař. č. 143/22 a 15/28 a dále vybírání dávky z masa podle sazby nejvýše přípustné dle uvedeného vl. nař. Usnesení to bylo měst. úřadem v M. vyhláškou z 5. prosince 1928 vyhlášeno s tím, že vybírání těchto dávek vejde v platnost dnem 7. prosince 1928, a že u měst. úřadu jsou vyložena pravidla pro tyto dávky, která se rovnají vzorným pravidlům.
Stížnost podaná k nss-u označuje se formálně také jako stížnost do posléze uvedené vyhlášky městského úřadu; ježto však tato vyhláška nemá samostatného dispositivního obsahu, nýbrž je pouze publikací zmíněného usnesení zsv-u, směřuje stížnost vlastně proti tomuto usnesení. Pouze jediná námitka stížnosti tak, jak jest formulována, brojí přímo proti vyhlášce, totiž námitka, že nezákonným způsobem byl počátek vybírání stanoven na týž den, kdy byl výnos zsv-u vyhlášen, neboť vyhláška vyvěšená dne 6. prosince 1928 uvádí, že vybírání dávky, resp. zvýšeného poplatku, nastane dnem 7. prosince 1928.
O stížnosti uvážil nss takto:
Dle § 40 obec. fin. novely č. 329/21 platí pro schůze obecního zastupitelstva, ve kterých se usnášeti má o poplatcích a dávkách, ustanovení odst. 2. až 5. § 6 obdobně. Může se tedy z takového usnesení obecního zastupitelstva odvolati každý volič nebo poplatník v obci k bezprostřednímu úřadu dohlédacímu. Nařídí-li úřad přirážku povolující (§ 3 odst. 6 zák. č. 77/27), resp. úřad příspěvek poskytující (odst. 5 § 10) ve smyslu odst. 6 § 3 zák. č. 77/27 vybírání neb zvýšení obecních dávek nebo poplatků, nahrazuje podle odst. 8 § 3 cit. zák. opatření těchto úřadů usnesení zastupitelských sborů, resp. povolovací řízení. Může se tedy poplatník nebo volič brániti u nss-u proti výroku zsv-u, jímž dávka, resp. poplatek byly zavedeny nebo zvýšeny, stejně jako by se mohl brániti proti usnesení obecního zastupitelstva stejného obsahu v cestě instanční.
Leč Společenstvo řezníků a uzenářů v M. nevystupuje jako osoba, jež by hájila své právo jako poplatník obce, nýbrž podává stížnost, jak z ní patrno, jako majitel jatek a jako zastánce zájmů určitého oboru povolání, t. j. řezníků a uzenářů v obci. V této funkci však tomuto st-li nepřísluší právo stížnostní proti zavedení dávky, resp. zvýšení poplatku. Totéž platí o námitce, že nemohlo býti s vybíráním započato dnem 7. prosince 1928, neboť i proti tomu mohl by se brániti jen poplatník (volič). Je tudíž stížnost tohoto st-le nepřípustnou.
Pokud stížnost podaná Václavem P. vznáší shora uvedenou námitku, že nemohlo býti s vybíráním započato dnem 7. prosince 1928, kterou brojí proti vyhlášce purkmistrovského úřadu v M. z 5. prosince 1928, je nepřípustnou, ježto purkmistrovský úřad v M., který vyhlášku vydal, není v této věci poslední instancí správní (§ 5 zák. o ss).
Jinak se stížnost tohoto st-le obrací proti usnesení o vybírání zvýšeného poplatku, resp. vybírání dávky. V tomto směru uplatňuje, že poplatek lze vybírati toliko v takové výši, aby byl kryt náklad zařízení, za jehož použití se tento poplatek vybírá, nikoli však v sazbě vyšší. V daném případě činí výdaje obce způsobené dozorem na jatky 116000 Kč, kdežto poplatek za zvěrolékařskou prohlídku dobytka a masa vynášel již v dosavadní výši v roce 1927 153731 Kč 70 h, a celkový příjem obce z uvedené činnosti činí 480000 Kč. Nemohl proto zmíněný poplatek býti ještě zvýšen. Nss shledal tuto námitku stížnosti důvodnou.
Podle § 28 obec. fin. nov. č. 329/21 jsou obce oprávněny vybírati poplatky buď jakožto náhradu za užívání zařízení jimi v zájmu veřejném zřízených a udržovaných, neb jako náhradu za jednotlivé úkony obecních orgánů. Jako jeden druh těchto poplatků uvádí odst. 2. poplatky zdravotní, k nimž patří i poplatek za zvěropolicejní prohlídku dobytka a masa. Leží v podstatě poplatku, který jest náhradou za užívání zařízení nebo za jednotlivé úkony obecních orgánů, že poplatníci, kteří jsou zavázáni k placení tohoto poplatku, nemají platiti více než činí náklad, jejž ono zařízení, resp. úkon působí, neboť jinak by to, co by od poplatníka bylo požadováno, bylo aspoň z části určeno k úhradě všeobecných nákladů obecních, byl by tedy do poplatku vnesen znak mu cizí, dávkový (daňový). Neodpovídalo by tedy povaze poplatku, kdyby měl býti vybírán v takové výši, že by jím byl kryt nejen výdaj dotyčného zařízení, resp. úkonu, k jehož úhradě jest vybírán, nýbrž i výdaj jiný. Na tomto stanovisku stojí i prov. nař. č. 143/22 k § 28 cit. zák., uvádějíc, že při usnášení a při schvalování sazeb za užívání některého zařízení hleděti jest k tomu, aby náklad, jakého udržování toho kterého zařízení vyžaduje, byl příjmem z poplatků kryt. Prov. nař. praví ovšem dále, že není zákonem zabráněno, stanoviti některé poplatky i tak, aby se docílilo přebytku, je-li to z důležitých důvodů žádoucno. Nss neměl však příčiny zkoumati, zdali toto ustanovení prov. nař. odpovídá zákonu, neboť z nař. rozhodnutí není patrno, že se žal. úřad chtěl opříti o toto ustanovení.
Sluší ještě zkoumati, zda toto zásadní stanovisko, vyplývající z povahy poplatku, nebylo fin. novelou č. 77/27 opuštěno, a zda nebylo úřadu, jenž vykonává pravomoc podle § 10 odst. 5 a § 3 odst. 6, dáno právo uložiti poplatky i ve vyšší míře, než jaká stačí k uhražení dotyčného nákladu.
Podle odst. 6 § 3 nařídí úřad přirážku povolující, resp. podle § 10 odst. 5 úřad spravující tam uvedený fond, obci podle potřeby vybírání vhodných obecních dávek a poplatků, pro něž vydána vládou pravidla, nebo zvýšení sazeb zavedených již takovýchto dávek a poplatků do nejvyšší pro ně přípustné míry. Tímto ustanovením mělo býti docíleno, aby za účelem zjednání rovnováhy v obecním rozpočtu bylo využito všech pramenů příjmů, jež zákon dává obci, a dal proto zákon zmíněným úřadům právo, aby místo obce zavedly, resp. zvýšily obecní poplatky, když obec tak neučinila. Ustanovení to však předpokládá, že takovéto zvýšení jest podle dosavadních zákonů vůbec možné, a nechtělo se dotýkati povahy poplatku. Může tedy úřad i ve smyslu odst. 6 § 3 zák. č. 77/27 poplatek zvýšiti na nejvýše přípustnou míru, jak to vzorná pravidla, vydaná podle odst. 5 § 28 obec. fin. nov. č. 329/21 stanoví, jen pokud to povaha poplatku vůbec dovoluje, tedy jen pokud toho jest zapotřebí ke krytí nákladů, týkajících se dotyčného zařízení, resp. dotyčných úkonů.
Jest tedy pro otázku, zdali poplatek v daném případě mohl býti zvýšen, relevantní okolnost, zdali dotyčné náklady byly již jinak kryty. Podle své povahy má poplatek, o který jde, sloužiti k úhradě výloh spojených s vykonáním policejních prohlídek dobytka a masa (viz § 15 vzor. prav., vydaných vl. nař. č. 15/28).
V daném případě tvrdí stížnost, že tyto výdaje jsou kryty, a to zejména výnosem poplatků v dosavadní jeho výši. Z nař. rozhodnutí, které prostě nařizuje zvýšení poplatků na míru nejvýše přípustnou, ani ze spisů předložených žal. úřadem není patrno, že by se úřad byl zabýval otázkou, je-li zvýšení poplatků přípustno vzhledem k okolnostem stížností vytčeným, ani že by byl o tom konal nějaké šetření. Trpí proto nař. rozhodnutí v tomto bodě podstatnou vadou řízení a bylo je, pokud pokud jde o zvýšení poplatku za zvěropolicejní prohlídku, zrušiti podle § 6 zák. o ss.
Pokud stížnost chce dále dovoditi také nezákonnost zavedené obecní dávky z masa, a to z okolnosti, že náklady ze správy obecních jatek jsou jinak kryty, jest bezdůvodnou, neboť zde nejde o poplatek ve smyslu § 28 zák. č. 329/21, nýbrž o dávku v užším smyslu slova, t. j. o dávku spotřební (§ 35 cit. zák.) a neplatí proto pro ni, co bylo právě vylíčeno. Bezvýznamnou jest i okolnost, na kterou stížnost poukazuje, že podle vzorných pravidel má výnos této dávky sloužiti určitému zařízení. Nehledě ani k tomu, že dotyčná pravidla, vydaná vl. nař. č. 143/22, vůbec neobsahují bližšího udání účelu, ke kterému má býti použito výnosu této dávky (§ 24), neměnilo by pouhé určení výnosu dávky k určitému účelu nic na její dávkové (daňové) povaze.
Stížnost namítá konečně, že podle § 35 vl. nař. č. 143/22 mohou býti vybírány obecní spotřební dávky jen, nedostává-li obec příděl ze státních spotřebních daní. V daném případě obdržela však obec ze státní daně z masa příděl asi 100000 Kč.
Podle cit. ustanovení prov. nař. může samostatná dávka spotřební býti vybírána pouze tehdy, nevybírá-li se současně z téhož předmětu spotřeby obecní přirážka ke spotřební dani státní. Stížnost netvrdí však, že byla vybírána nějaká obecní přirážka ke státní dani z masa, nýbrž poukazuje pouze na to, že obec dostává příděly ze státní daně z masa (viz čl. 5 úhrady obec. rozpočtu na r. 1928). Tato okolnost však podle zmíněného ustanovení pravidel nestojí v cestě povolení obecní spotřební dávky, jest tudíž zmíněná námitka stížnosti již z tohoto důvodu bezdůvodná.

Citace:

č. 9063. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 425-428.