Authors:
= Váž. civ., 18 (1936)
PDF

Čís. 15446.


Není-li mezi dědici sporu o tom, zda peněžitá částka patři do pozůstalosti čili nic, nemůže ani věřitel pozůstalosti, jemuž byla povolena separace pozůstalosti, žádati, by tato částka byla složena u soudu.
(Rozh. ze dne 30. září 1936, R I 818/36.)
Prvý soud vyhověl žádosti věřitele pozůstalosti Jana M-a, jemuž byla povolena separatio bonorum a uložil Anně Ch-ové, by složila k soudu určitou částku z pojistky zůstavitelovy, o níž mezi dědici nebylo sporu, že do pozůstalosti nepatří. Rekursní soud návrh pro tentokráte zamítl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu Jana M-a. Důvody:
Dovolací rekurs Jana M-a je bezdůvodný. Okolnost, že v jeho zájmu byla pravoplatně povolena separace pozůstalosti, není důvodem, aby rekursní soud zkoumal, zda částka, která na zůstavitelovu pojistku byla vyplacena pozůstalé vdově, patří do pozůstalosti čili nic, když mezi dědici není spor o to, zda pojistka patřila do pozůstalosti čili nic, nýbrž o to, patří-li pozůstalé vdově či zůstavitelově matce. Rozhodnutí rekursního soudu je tedy v souladů s §§ 44, 45 nesp. pat. a pozůstalostní soud nebyl oprávněn uložiti Anně Ch-ové, aby k soudu složila částku, kterou žádný z dědiců pro pozůstalost nereklamuje. Poukaz na rozh. čís. 2049 Sb. n. s. nedopadá, neboť tam nejvyšší soud stejně rozhodl vyhověv dovolacímu rekursu fy. W., které bylo nižšími soudy uloženo, by složila k soudu peněžitou částku, ač firma ta svého dluhu neuznávala, kdežto jinak šlo tam o částku, která do pozůstalosti patřila.
Citace:
č. 15446. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 884-885.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).